بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
“Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Korán je knihou nauky a nejvyššího poznání a lékem na největší nevědomost. Touto největší naukou je poznání Pána všech světů a cesty, jak se k Němu přiblížit a usilovat o Jeho spokojenost. A největší nevědomostí je následování tužeb a křivda, od nevíry a přidružování, až po nespravedlnost a násilnickost ve vztahu k sobě a ostatním.
Člověk je obecně a v základu bytostí nevědomou a musí se pracně učit.
Al-Hasan ibn Sálih řekl: „Věru lidé pro svůj život potřebují nauku této víry zrovna tak, jako potřebují jíst a pít.“1
Tuto skutečnost potvrzuje i Vznešený Alláh ve Svých slovech ohledně člověka:
إِنَّهُ كَانَ ظَلُومًا جَهُولًا
„Věru jest on nespravedlivý a nevědomý.“ (Ahzáb: 72)
Proto vše zlé, čeho se člověk dopouští, pramení z jeho křivd a ignorance. Nespravedlnost, násilí i modloslužebnictví a následování tužeb, to vše pramení jen a pouze z nevědomosti a barbarské ignorance.
Nicméně Alláh ze své milosti člověku posílá světlo vědění a poznání:
وَاللَّهُ أَخْرَجَكُم مِّن بُطُونِ أُمَّهَاتِكُمْ لَا تَعْلَمُونَ شَيْئًا وَجَعَلَ لَكُمُ السَّمْعَ وَالْأَبْصَارَ وَالْأَفْئِدَةَ ۙ لَعَلَّكُمْ تَشْكُرُونَ
„Bůh vás vyvedl z útrob matek vašich, aniž jste měli nějaké vědění, a pak vám sluch, zrak i srdce dal – snad budete vděční.“ (Nahl: 78)
Ne nadarmo první verše, které Alláh zjevil lidstvu ve Svém posledním zjeveném písmu, zněly:
اقْرَأْ بِاسْمِ رَبِّكَ الَّذِي خَلَقَ ﴿١﴾ خَلَقَ الْإِنسَانَ مِنْ عَلَقٍ ﴿٢﴾ اقْرَأْ وَرَبُّكَ الْأَكْرَمُ ﴿٣﴾ الَّذِي عَلَّمَ بِالْقَلَمِ ﴿٤﴾ عَلَّمَ الْإِنسَانَ مَا لَمْ يَعْلَمْ ﴿٥﴾
„Přednášej ve jménu Pána svého, který stvořil, člověka z kapky přilnavé stvořil! Přednášej, vždyť Pán tvůj je nadmíru štědrý, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ (‘Alek: 1-5)
Úlohu vědění a učenosti při léčbě všeho zlého na tomto světě potvrzuje i Sunna Posla Božího صلى الله عليه وسلم.
Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Božího Posla صلى الله عليه وسلم říci:
الدُّنْيَا مَلْعُونَةٌ مَلْعُونٌ مَا فِيهَا إِلاَّ ذِكْرَ اللَّهِ وَمَا وَالاَهُ أَوْ عَالِمًا أَوْ مُتَعَلِّمًا
„Tento svět je prokletý a prokleté je vše na něm, kromě vzpomínání Alláha a toho, co s tím souvisí, učence a toho, kdo se učí.“2
A proto není náhodou, že Alláh odmítá jakékoli srovnání mezi těmi, kteří jsou obdařeni věděním a těmi, kteří ho postrádají:
قُلْ هَلْ يَسْتَوِي الَّذِينَ يَعْلَمُونَ وَالَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ ۗ إِنَّمَا يَتَذَكَّرُ أُولُو الْأَلْبَابِ
„Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?” Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni.“ (Zumer: 9)
Tím nejdůležitějším, co nám Alláh přikazuje vědět, je princip التوحيد at-tewhídu, tedy Boží Jedinosti, Jedinečnosti a výlučného práva na uctívání, když říká:
فَاعْلَمْ أَنَّهُ لَا إِلَٰهَ إِلَّا اللَّهُ
„Věz tedy, že není božstva kromě Boha.“ (Muhammed: 19)
Ibnu l-Kajjim řekl: „Pokud by služebník Boží ovládal široké a hluboké vědění, avšak nepoznával svého Pána, potom by jeho znalosti byly bezúčelné a zanedbatelné.“3
Dávné národy, k nimž byli vysláni poslové a proroci s jistotou měli jisté vědění o světských věcech, avšak byli zcela nevědomí v této otázce a proto jsou označováni za ignorantské.
Proto prorok Núh/Noe, mír s ním, svému lidu poté, co odmítli jeho výzvu k tewhídu a Božímu Zákonu v Jeho Zjevení a dále lpěli na své modloslužbě, říká:
وَلَٰكِنِّي أَرَاكُمْ قَوْمًا تَجْهَلُونَ
„Však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým.“ (Húd: 29)
Ze stejného důvodu o svém národu, vysmívajícímu se Božímu trestu, říká prorok Húd, mír s ním, v tomto dialogu:
قَالُوا أَجِئْتَنَا لِتَأْفِكَنَا عَنْ آلِهَتِنَا فَأْتِنَا بِمَا تَعِدُنَا إِن كُنتَ مِنَ الصَّادِقِينَ ﴿٢٢﴾ قَالَ إِنَّمَا الْعِلْمُ عِندَ اللَّهِ وَأُبَلِّغُكُم مَّا أُرْسِلْتُ بِهِ وَلَٰكِنِّي أَرَاكُمْ قَوْمًا تَجْهَلُونَ ﴿٢٣﴾
„Řekli: “Přišels k nám kvůli tomu, abys nás lživě odvrátil od božstev našich? Přines nám tedy to, čím nám hrozíš, jsi-li pravdomluvný!” Odpověděl: “Vědění je pouze u Boha a já předávám vám jedině to, s čím jsem byl poslán, však vidím, že jste lid pošetilý.”“ (Ahkáf: 22-23)
Když totéž učinili obyvatelé Sodomy ve vztahu k jejich proroku Lútovi/Lotovi, mír s ním, a dále setrvávali na svých zvrácenostech, Lút o nich řekl:
أَتَأْتُونَ الْفَاحِشَةَ وَأَنتُمْ تُبْصِرُونَ ﴿٥٤﴾ أَئِنَّكُمْ لَتَأْتُونَ الرِّجَالَ شَهْوَةً مِّن دُونِ النِّسَاءِ ۚ بَلْ أَنتُمْ قَوْمٌ تَجْهَلُونَ ﴿٥٥﴾
„Budete se stále neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat? Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid ignorantský!“ (Neml:54-55)
Jak tupé jsou snahy těch, kteří se podobné jednání dnes snaží legitimizovat vědou a vybízejí k tomu naše děti! A ještě si dovolují urážet kohokoli, kdo ukáže na jejich zlo, jako tmáře a zpátečníky.
Učenci islámu proto říkají, že nemůžeme nevěřící označovat za moudré a vědoucí, ale pouze za inteligentní a znalé, protože moudrý dává věci na jejich odpovídající místo a ví, co mu prospívá a co mu škodí. Proto moudrý může být jen ten, kdo slouží jen Jedinému Pravému Bohu.
A varování před něvědomostí přichází i k našemu milovanému Poslu Božímu Muhammedovi صلى الله عليه وسلم:
فَلَا تَكُونَنَّ مِنَ الْجَاهِلِينَ
„Nebuď tedy jedním z pošetilých!“ (An’ám: 35)
Nepouštěj se do toho, o čem nic nevíš. Nehromaď informace, které tě nepřivádí blíže k tvému Pánu a vyhni se škodlivým myšlenkám, falešným filozofiím a pseudovědám odporujícím islámu i zdravému rozumu! Jsou záležitosti, které nevědět je moudrostí a které vědět je ignorancí!
(…)
Služebníci Boží!
Skutečné vědění a jeho dopady proto není možno měřit ničím jiným, než bohabojností, shodně slovům Božím:
إِنَّمَا يَخْشَى اللَّهَ مِنْ عِبَادِهِ الْعُلَمَاءُ
„A obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejučenější.“ (Fátir: 28)
Kdo není bohabojný, není ani učený. A kdo je bohabojnější, je učenější, byť nemá před jménem a za jménem tolik titulů a nepřečetl tolik knih.
Kdo je skutečně moudrý a učený, ten bude následovat Boží cestu, bude soudit lidem nezaujatě a bude se snažit nepodlehnout svým tužbám, naplňujíce Boží příkaz daný před dávnými časy už Božímu proroku Dáwúdovi/Davidovi:
فَاحْكُم بَيْنَ النَّاسِ بِالْحَقِّ وَلَا تَتَّبِعِ الْهَوَىٰ فَيُضِلَّكَ عَن سَبِيلِ اللَّهِ
„Rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží!“ (Sád: 26)
V tomto příkazu je shrnuto vše, co člověk ve svém životě potřebuje vědět o svém vztahu k Alláhu, k sobě samému i k ostatním. Netřeba k nim cokoli dodávat.
Prosíme Alláha, aby zvětšil naši znalost, rozšířil naše obzory, naučil nás, co neznáme, připoměl nám, co jsme zapoměli, chránil nás před nevědomostí a nepotřebnými škodlivými informacemi a dal nám z naší znalosti užitek na tomto i na onom světě. Ámín!
- Zaznamenal ad-Dárimí v Sunenu, 1/353.
- Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2322 jako hasan gharíb; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4112 a toto je jeho znění. Jako hasan li-ghajrihi ho doložil Šu’ajb al-Arnaut v Techrídžu Rijádi s-sálihín, hadís č. 1384. Al-Albání js ním souhlasí v Sahíhu t-Terghíb, hadís č. 74.
- Viz Ighásetu l-lehfán, 1/139.