بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Alláh Vznešený pravil:
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اتَّقُوا رَبَّكُمُ الَّذِي خَلَقَكُم مِّن نَّفْسٍ وَاحِدَةٍ وَخَلَقَ مِنْهَا زَوْجَهَا وَبَثَّ مِنْهُمَا رِجَالًا كَثِيرًا وَنِسَاءً ۚ وَاتَّقُوا اللَّهَ الَّذِي تَسَاءَلُونَ بِهِ وَالْأَرْحَامَ ۚ إِنَّ اللَّهَ كَانَ عَلَيْكُمْ رَقِيبًا
“Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z bytosti jediné a stvořil z ní manželku její a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen. A bojte se Boha, v Jehož jménu se vzájemně prosíte, a dbejte na pravidla o pokrevních svazcích, neboť Bůh zajisté nad vámi je pozorovatelem.” (Nisá´: 1)
Milí bratři v islámu!
Přicházejí dny hadždže, nejlepší dny pro ummu islámu. Hadždž byl učiněn jedním z pěti pilířů našeho náboženství a velkolepým způsobem uctívání. Hadždž je také školou svého druhu, která nás učí mnoha důležitým věcem.
Ta první je obsažena v Božích slovech:
وَإِذْ بَوَّأْنَا لِإِبْرَاهِيمَ مَكَانَ الْبَيْتِ أَن لَّا تُشْرِكْ بِي شَيْئًا وَطَهِّرْ بَيْتِيَ لِلطَّائِفِينَ وَالْقَائِمِينَ وَالرُّكَّعِ السُّجُودِ
“A hle, připravili jsme pro Abrahama příbytek na místě chrámu a řekli jsme mu: “Nepřidružuj ke Mně nic, ale očisti Chrám Můj pro ty, kdo obcházení konají, a pro ty, kdož modlí se vestoje, klaní se a na zem padají!” (Hadždž: 26)
Ka’ba, Dům Boží, byla nejstarším místem na zemi vymezeným k uctívání Jediného Pravého Boha a pouť k ní je ztělesněním nezviklatelného přesvědčení, že nikdo a nic kromě Alláha nemá právo na uctívání. Toto přesvědčení se odráží také v telbíji a dalších zikrech, které poutníci opakují svými jazyky neustále dokola.
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم při pouti vyhlásil Boží Jedinost slovy:
لَبَّيْكَ اللَّهُمَّ لَبَّيْكَ لَبَّيْكَ لاَ شَرِيكَ لَكَ لَبَّيْكَ إِنَّ الْحَمْدَ وَالنِّعْمَةَ لَكَ وَالْمُلْكَ لاَ شَرِيكَ لَكَ
“Odpovídám na Tvou výzvu, ó Bože, odpovídám. Odpovídám na Tvou výzvu, nemáš společníka žádného, věru všechna chvála, všechno dobrodiní a všechno království jest pouze Tvoje, Ty nemáš spolupodílníka!“1
Dalším ponaučením z pouti je, že se jejím prostřednictvím totálně distancujeme od modloslužebníků a jejich počínání, neboť v souvislosti s poutí byla zjevena i Boží slova:
وَأَذَانٌ مِّنَ اللَّهِ وَرَسُولِهِ إِلَى النَّاسِ يَوْمَ الْحَجِّ الْأَكْبَرِ أَنَّ اللَّهَ بَرِيءٌ مِّنَ الْمُشْرِكِينَ ۙ وَرَسُولُهُ
“Provolání od Boha a posla Jeho k lidem v den velké pouti: Bůh a Jeho posel se zříkají vazeb na modloslužebníky!” (Tewba: 3)
Ve svém kázání při pouti na rozloučenou Posel Boží صلى الله عليه وسلم výslovně anuloval veškerá pouta k době barbarské nevědomosti:
أَلاَ كُلُّ شَىْءٍ مِنْ أَمْرِ الْجَاهِلِيَّةِ تَحْتَ قَدَمَىَّ مَوْضُوعٌ
“Pozor! Zdaž nejsou všechny aspekty doby barbarské nevědomosti zašlapány pod mýma nohama?“2
Ibnu l-Kajjim poznamenává, že toto předznamenalo dovršení procesu zjevování celého Božího Zákona. A také vše, co je obsaženo v obřadech hadždže, nese známku odlišování se od modloslužebníků.
Pouť nás také učí ve všem věrně následovat Posla Božího a jeho výzvu v každičké záležitosti života, tak jako Posel Boží صلى الله عليه وسلم o předpisech pouti řekl:
خذوا عنِّي مناسِكَكم
“Přeberte ode mne vaše poutní obřady.“3
Vznešený Alláh totiž oznamuje nade vší pochybnost:
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِي رَسُولِ اللَّهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُو اللَّهَ وَالْيَوْمَ الْآخِرَ وَذَكَرَ اللَّهَ كَثِيرًا
“A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná.” (Ahzáb: 21)
Škola pouti nás taktéž vychovává k bratrství mezi všemi muslimy napříč světem, ať už pocházejí odkudkoli, hovoří jakýmkoli jazykem a mají jakoukoli barvu pleti či vzhled. Všichni jsou na pouti jako jedno tělo, jejich srdce jsou sjednocena za stejným záměrem a vykonávají tytéž rituální úkony, naplňujíce tak koránský imperativ:
إِنَّمَا الْمُؤْمِنُونَ إِخْوَةٌ
“Věřící jsou si jedině bratry!” (Hudžurát: 10)
Všichni zde hledají to společné a překonávají obrovské vzdálenosti, které je od sebe dělí, setkávají se na stejných místech, nosí tentýž oděv, uctívají Téhož Pána a sjednocují se pod jedinou zástavou jedněch a těch samých ideálů.
Škola pouti směřuje poutníky ke vzpomínání Alláha, které je samo jedním z nejdůležitějších cílů obřadů hadždže, shodně Slovům Božím:
وَأَذِّن فِي النَّاسِ بِالْحَجِّ يَأْتُوكَ رِجَالًا وَعَلَىٰ كُلِّ ضَامِرٍ يَأْتِينَ مِن كُلِّ فَجٍّ عَمِيقٍ ﴿٢٧﴾ لِّيَشْهَدُوا مَنَافِعَ لَهُمْ وَيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ فِي أَيَّامٍ مَّعْلُومَاتٍ
“A vyzývej lidi ke konání pouti, a nechť k tobě přijdou pěšky anebo jedouce na všelikých velbloudech rychlých, přicházejíce ze všech rozsedlin hlubokých, aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Božího ve dnech známých!” (Hadždž: 27-28)
Celá cesta poutníka od samého začátku do konce je prodchnuta vzpomínáním Alláha, opakuje telbíju, chválí, oslavuje a velebí Alláha, v den ‘Arefátu Alláha prosí a doufá v Jeho odpověď, stejně jako na Muzdelifě a v Miná.
Vznešený Alláh praví:
فَاذْكُرُوا اللَّهَ عِندَ الْمَشْعَرِ الْحَرَامِ ۖ وَاذْكُرُوهُ كَمَا هَدَاكُمْ وَإِن كُنتُم مِّن قَبْلِهِ لَمِنَ الضَّالِّينَ ﴿١٩٨﴾ ثُمَّ أَفِيضُوا مِنْ حَيْثُ أَفَاضَ النَّاسُ وَاسْتَغْفِرُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“A když odcházíte z Arafátu, vzpomínejte Boha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí. Potom pokračujte tudy, kudy se vydávají i ostatní lidé, a proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný!” (Bekara: 198-199)
Také řekl:
وَاذْكُرُوا اللَّهَ فِي أَيَّامٍ مَّعْدُودَاتٍ
“Vzpomínejte Boha ve stanovených dnech!” (Bekara: 203)
Dny stanovenými pro pouť jsou prvních deset dní Zu l-Hidždža a tři tzv. ajjámu t-tešrík.
Se jménem Božím na rtech poutník vykonává své rituály a přináší obětiny, shodně slovům Božím:
وَلِكُلِّ أُمَّةٍ جَعَلْنَا مَنسَكًا لِّيَذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ عَلَىٰ مَا رَزَقَهُم مِّن بَهِيمَةِ الْأَنْعَامِ ۗ فَإِلَٰهُكُمْ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ فَلَهُ أَسْلِمُوا ۗ وَبَشِّرِ الْمُخْبِتِينَ
“A každé obci jsme stanovili obřady, aby lidé vzpomínali jména Božího nad dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili. A božstvem vaším je Bůh jediný, Jemu se do vůle odevzdávejte! A oznam zvěst radostnou pokorným,” (Hadždž: 34)
وَالْبُدْنَ جَعَلْنَاهَا لَكُم مِّن شَعَائِرِ اللَّهِ لَكُمْ فِيهَا خَيْرٌ ۖ فَاذْكُرُوا اسْمَ اللَّهِ عَلَيْهَا صَوَافَّ
“A učinili jsme pro vás velbloudice obětmi při obřadech Božích a je v tom pro vás dobro. A vzpomínejte jména Božího nad nimi, když stojí v řadě.” (Hadždž: 36)
Nubejša al-Huzejlí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَيَّامُ التَّشْرِيقِ أَيَّامُ أكل وَشرب وَذكر الله
“Dny at-tešrík jsou dny jídla, pití a vzpomínání Alláha.“4
Pouť je školou muslimů vychovávající k příkladné morálce a vznešeným mravním ctnostem, shodně Božím slovům:
الْحَجُّ أَشْهُرٌ مَّعْلُومَاتٌ ۚ فَمَن فَرَضَ فِيهِنَّ الْحَجَّ فَلَا رَفَثَ وَلَا فُسُوقَ وَلَا جِدَالَ فِي الْحَجِّ ۗ
“Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během pouti!” (Bekara: 197)
V neposlední řadě je pouť školou ukazující muslimům na důležitost zachovávání míru a bezpečí, neboť Mekka a její okolí, kde je pouť prováděna, bylo od samého stvoření světa zamýšleno jako zóna míru a bezpečí, shodně slovům Božím:
وَإِذْ جَعَلْنَا الْبَيْتَ مَثَابَةً لِّلنَّاسِ وَأَمْنًا
“A hle, učinili jsme chrám tento místem návštěv i útočištěm pro lidi” (Bekara: 125)
إِنَّمَا أُمِرْتُ أَنْ أَعْبُدَ رَبَّ هَٰذِهِ الْبَلْدَةِ الَّذِي حَرَّمَهَا
“Rci: “Bylo mi nařízeno pouze, abych uctíval Pána tohoto města, jež On posvátným prohlásil” (Neml: 91)
أَوَلَمْ يَرَوْا أَنَّا جَعَلْنَا حَرَمًا آمِنًا
“Což nevidí, že jsme učinili z města tohoto posvátný okrsek bezpečný?” (‘Ankebút: 67)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إِنَّ مَكَّةَ حَرَّمَهَا اللَّهُ وَلَمْ يُحَرِّمْهَا النَّاسُ وَلاَ يَحِلُّ لاِمْرِئٍ يُؤْمِنُ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الآخِرِ أَنْ يَسْفِكَ بِهَا دَمًا وَلاَ يَعْضِدَ بِهَا شَجَرًا
“Věru Mekku učinil zapovězeným územím Alláh Sám a nikoli lidé. Proto nikomu, kdo věří v Alláha a Den Poslední, není dovoleno v ní prolévat krev, ani v ní kácet stromy.“5
O těch, kteří by se v Mekce dopustili zlého, Vznešený Alláh říká:
وَمَن يُرِدْ فِيهِ بِإِلْحَادٍ بِظُلْمٍ نُّذِقْهُ مِنْ عَذَابٍ أَلِيمٍ
“Těm, kdo by tam chtěli dopouštět se nespravedlnosti, dáme okusit trestu bolestného.” (Hadždž: 25)
(…)
Pouť je příležitostí k očistě sebe samého, výchově a disciplíně vlastního ega, odmítnutí ignorance, tréninku trpělivosti a jemnosti, to vše za účelem úsilí o Boží spokojenost.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم oznamuje:
مَنْ حَجَّ لِلَّهِ فَلَمْ يَرْفُثْ وَلَمْ يَفْسُقْ رَجَعَ كَيَوْمِ وَلَدَتْهُ أُمُّهُ
“Kdo vykonal pouť, při níž nesouložil, ani se nedopouštěl hanebnosti, vrátí se z ní tak, jako v den, kdy ho jeho matka porodila.“6
Tedy to největší, k čemu pouť vede a vybízí, je zdržování se od zákazů pouti a tím spíše i od toho, co je zakázáno i jinak a co patří k nejroztodivnějším podobám zkaženosti, ohavnosti, ignorance a hříchu.
Pouť probouzí všechny tři aspekty trpělivosti, vytrvalosti a neochvějnosti, jmenované Ibn Tejmíjou – vytrvalé vykonávání příkazů, neochvějné zdržování se zákazů a trpělivost vstříc ranám osudu.
Pouť léčí lidské nitro skrze úctu k velkolepým symbolům Boží víry jak v čase tak i v místě, skrze respektování toho, co Alláh zakázal, protože není lepších dní, než dní, v nichž je pouť prováděna a není lepších míst, než je posvátný okrsek Mekky, kde je pouť prováděna, shodně slovům Božím:
ذَٰلِكَ وَمَن يُعَظِّمْ شَعَائِرَ اللَّهِ فَإِنَّهَا مِن تَقْوَى الْقُلُوبِ
“Takto konejte! A má-li kdo v úctě obřady Boží, je to známka bohabojnosti srdcí.” (Hadždž: 32)
Účel pouti Alláh shrnuje ve Svých slovech:
وَتَزَوَّدُوا فَإِنَّ خَيْرَ الزَّادِ التَّقْوَىٰ
“A zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost!” (Bekara: 197)
Prosíme Alláha, aby nám dal z tohoto vznešeného času užitek a aby zvětšil zásobu naší bohabojnosti. Ámín!
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1208.
- Viz Ibidum.
- Jako součást delšího hadísu zaznamenali Muslim v Sahíhu, hadís č. 1297; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1970; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 3026; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 14419.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1142.
- Muttefekun ‘alejhi, od Abú Šurejha jako součást delšího hadísu zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1832; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1353.
- Muttefekun ‘alejhi, od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1521; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1350.