O známkách slabosti víry

Logo XXL
بسم الله الرحمان الرحيم

بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu dž.š., jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že  není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům. Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem (ve významu): Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než jako muslimové (Álu ‘Imrán:103). A nejlepším vedením je Muhammedovo  صلى الله عليه وسلم, jenž pravil: „Nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.
 
Milí bratři a sestry, dnes budeme hovořit o otázce, která mnohé z nás tíží, a sice o slabosti víry. Alláh popsal věřící jako ty, „jichž víra se vzrůstá, když přednášena jsou jim Jeho znamení (Anfál:2) Abú Daúd zaznamenal sahíh hadís, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl: „Kdo bude ve jménu Božím milovat a kdo bude ve jménu Božím nenávidět, kdo bude ve jménu Božím dávat a kdo bude ve jménu Božím zakazovat, ten naplnil ímán.Ahmed ibn Hanbel zaznamenal na autoritu Abdulláha ibn Amra slova Proroka صلى الله عليه و سلم: „Nikdo z vás neuvěří, dokud jeho tužby nebudou v souhlasu s tím, s čím jsem seslán.“ Al-Buchárí, autor nejpravdivější a nejhodnotnější knihy po Koránu, řekl: „Potkal jsem se s více než tisícem učenců z různých krajů a neviděl jsem nikoho, kdo by se rozcházel v pohledu toho, že ímán jsou slova i činy a že se zvětšuje a zmenšuje.“ Pakliže se ímán člověka zmenšuje i roste, jak poznat, že se v našich srdcích zrovna zmenšil? V dnešním kázání uvedeme několik příkladů:
1.      Naše přesvědčení nekoresponduje s přesvědčením těch, kterým byla dána Boží garance, že jsou úspěšnými, že dosáhli spásy. A to je generace Proroka صلى الله عليه و سلم a jeho druhů a všichni, kteří je následovali a ve své víře se od nich neodlišili. Jim je řečeno: Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. (Álu ‘Imrán:110) Fakt, že naše přesvědčení je jiné než jejich, nepoznáme bez konfrontace s důkazy Koránu a Sunny, které jednoznačně vyvrací naše tužby a subjektivní názory. Korán a Sunna tvoří jeden jediný celek, který je Pravdou od Pána všech světů a mimo pravdu není nic, než lež. Podle Koránu řekli skuteční věřící: My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je! (Álu ’Imrán:7) Proto následujme islám takový jaký je a nikoli jeho subjektivní naše vize, které máme tendenci spřádat si ve svých odchýlených myslích, abychom sami sebe nepřipodobnili následovníkům dřívějších poselství, o kterých je řečeno: Běda těm, kteří Písmo vlastníma rukama sepisují a potom hovoří: „Toto od Boha pochází!“, aby tak nakoupili za nízkou cenu. Běda jim za to, co psaly ruce jejich! Běda jim za to, co provádějí! (Bekara:79) Někdy nás může tato společnost, ve které se dnes a denně pohybujeme a o které víme, že zbloudila dalekým bludem a směřuje k sebezničení, svést a my pak máme tendenci pochybovat o některých aspektech naší víry, které např. v otázkách věrouky nejsou obsáhnutelné prostým lidským rozumem, nebo v otázkách zjeveného práva jsou v rozporu s tím, na co jsme z této doby a společnosti zvyklí. Lékem je pouze návrat ke Koránu a Sunně a uvědomění si, že ony jsou měřítkem. Na nich není nic špatně. Naopak na tom, co vidíme kolem sebe, je toho špatně až až. Nesmíme za žádnou cenu dosáhnout stavu těch, o nichž je řečeno: Zdaž věříte v jednu část Písma, zatímco druhou popíráte? Jaká bude odměna těch z vás, kteří si takto počínají, ne-li hanba v životě pozemském; a v den zmrtvýchvstání budou uvrženi do muk nejhorších. (Bekara:85) Vytříhejme se všech těchto negativních jevů a buďme věřícími, kteří jsou popsáni jako: Věřícími jsou pouze ti, kdož uvěřili v Boha a posla Jeho a poté nepodlehli pochybnostem, nýbrž bojovali majetky i osobami svými na cestě Boží – a tito jsou věru upřímní. (Hudžurát:15)
2.      Dalším projevem slabosti víry je stísněný pocit v srdci, vnitřní rozervanost, nespokojenost, neustálý neklid a hledání, poohlížení se po něčem ač vlastně ani nevíme, po čem. Alláh říká: ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý (TáHá:124) Ibn Džerír zaznamenal hadís hasan od Ibn Mes’úda: „Pravil Posel Božíصلى الله عليه و سلم: „Koho si Bůh přeje uvést na správnou cestu, připraví jeho srdce pro islám.“ Zeptali se: „Jsou pro to nějaká znamení, ó Posle Boží?“ „Vyhýbání se tomuto světu, touha po světě onom a příprava na vlastní smrt dříve než tato přijde,“ odpověděl onصلى الله عليه و سلم.“ Takový, dle Ibn Abbáse „bude mít život plný těžkostí, zažije utrpení v hrobě a zatracení na světě onom.
3.      Dále lhostejnost k islámské věci a k problémům muslimů. Alláh říká: Věřící jsou si přece bratry (Hudžurát:10) Alláh také přikázal Prorokovi a dále i jeho následovníkům vynakládat úsilí a obětovat za islámskou věc: Proroku, bojuj usilovně proti nevěřícím a pokrytcům (Tewba:73) Podle sahíh hadísu zaznamenaném mnoha různými podáními říká Prorok صلى الله عليه و سلم: „Kdo se nestará o problémy muslimů, není z nás.
4.      Nedodržování náboženských předpisů – povinností a zákazů, či jejich dodržování pokryteckým způsobem, jen proto, aby si o nás lidé nepomysleli něco, co by se nám nemuselo líbit. Vše to je podstupováno líně, s patrnou nechutí a nevolí. Alláh říká: Běda těm, kdož při modlení o modlitbu svou se nestarají, kteří chtějí být jen viděni (Má’ún:4-6) Posel Boží صلى الله عليه و سلم před tím varoval, když řekl: „Chcete-li, abych vás zpravil o tom, čeho se ohledně vás bojím více než mesíhu d-dedždžála? Když člověk vstane k modlitbě a pak zkrášlí svou modlitbu, protože jej lidé vidí, to je skryté přidružování,“ Podle Ahmeda na autoritu Abú Sa’ída al-Chudrího. Albání oceňuje jako sahíh. Říká Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Kdo bude z přetvářky, aby ho lidé viděli, konat dobré činy, Alláh odhalí jeho pokrytectví přede všemi. A kdo bude konat dobré činy kvůli lidem, aby o tom slyšeli a chválili jej za to, toho Alláh zahanbí.“ Tirmízí od Abú Saída. Alí řekl: „Pokrytec má tři vlastnosti. Když je sám, je líný, když je mezi lidmi, pracuje a je pečlivý, je-li chválen, přidá, je-li kořen, ubere úsilí.
5.      Setrvávání v hříchu. Bůh řekl: Ba naopak ti, kdož zlého se dopustili , a ti, kdož obklopeni jsou hříchy svými, ti stanou se ohně obyvateli a budou v něm nesmrtelní. (Bekara:81) Posel Božíصلى الله عليه و سلم řekl: „Střezte se přezíraných hříchů (maličkých, ke kterým se neobrací taková pozornost), protože oni se shromažďují v člověku, až jej zničí.“ Abdulláh ibn Mes’úd řekl: „Věru, věřící vidí své hříchy jako horu, pod kterou sedí, bojíce se, aby se na něj nezřítila. Veliký hříšník vidí své hříchy jako mušku, která mu prolétla před nosem.
 
Muslimové! Vše, co uděláte ze své víry a pro svou víru je Boží milostí a laskavostí vůči vám samým a Alláhu nijak neuškodí, odvrátíte-li se od své víry. Uškodíte tím pouze sobě v den, kdy nebude žádné ochrany a žádného vykoupení. Víra islámu je tu, aby zachránila vás, nikoli ona závisí na vás, bude tu přítomna, dokud Alláh nerozhodne jinak. Stvořitel pravil: A domnívají se, že tobě udělali milost, když přistoupili k islámu. Řekni: „Netvrďte mi, že vaše přistoupení k islámu je nějakou laskavostí vůči mně! Naopak Bůh vám učinil laskavost tím, že vás přivedl k víře – jste-li pravdomluvní!“ (Hudžurát:17) Abdulláh ibn Amr ibn al-Ás vyprávěl že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Kdo vstoupí do Islámu a dostane se mu živobytí, které uspokojuje jeho potřeby, a Alláh ho učiní spokojeným s tím co se mu od Něho dostalo, ten dosáhl skutečného blahobytu.“ Sahíh. Fudajl ibn Ijád pravil: „Jdi přímou cestou a neciť se osaměle, vždyť těch, kteří jí kráčejí, je málo. Střez se cesty bludu a nenech se oklamat množstvím těch, jež jdou v propast.
 
Alláhumma, prosíme tě prosbou Tvých upřímných služebníků, prosbou, která byla Koránem zachována i pro nás: Pane náš, nedej odchýlit se srdcím našim poté, cos uvedl nás na cestu správnou, daruj nám milost, jež od Tebe vychází, vždyť Tys věru dárce největší.
(Álu ‘Imrán:8)