Jménem Alláha, chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.
Tento spis byl sestaven, aby ukazoval skutečnou tvář islámu a lidu sunny a aby se postavil proti zlu těch, kdo považují za povolené bezprávně prolévat krev.
Sekta, která stojí za takovým chováním, vznikla již v nejrannějších dobách historie muslimů a byla zodpovědná za smrt mnoha druhů Prorokaصل الله عليه و سلمa přetrvala až dodnes. Stále ukazuje své zlo a ignoranci zákonů šarí‘y.
Muslimové musí poznat toto jejich zlo a držet se od jejich falešné ideologie co nejdál.
Učenec Ibn ‘Usejmín, budiž k němu Alláh milosrdný, vysvětlil následující hadís:
Od Suhejba, nechť je snim Bůh spokojen, že Posel Alláha صل الله عليه و سلم pravil:
„Mezi těmi, kdo byli před vámi, byl jeden král a ten měl kouzelníka. Když zestárl, řekl králi: Již jsem zestárl, pošli ke mně nějakého hocha, abych ho vyučil v kouzelnictví. Byl tedy k němu poslán jeden hoch, aby ho vyučoval. Byl na cestě, když tu potkal jakéhosi mnicha. I usedl u něj, naslouchal tomu, co říká a zalíbilo se mu to. A když chodíval ke kouzelníkovi, procházíval kolem toho mnicha a sedával u něj. Když jednou přišel ke kouzelníkovi, ten ho udeřil. Postěžoval si na to mnichovi a ten řekl: „Když budeš mít strach z kouzelníka, řekni: Zdržela mne má rodina. A když budeš mít strach ze své rodiny, řekni: Zdržel mne kouzelník.“
I dělal to tak, až přišel na obrovské zvíře, bránící lidem. Řekl: „Dnes se dozvím, je-li lepší ten kouzelník, nebo je lepší ten mnich. Vzal kámen a řekl: Ó, Bože, je-li ti milejší věc mnichova než věc kouzelníkova, zabij toto zvíře, aby lidé mohli projít!“ Hodil po něm, zabil ho a lidé prošli. Přišel k mnichovi, zpravil ho o tom a mnich mu řekl: „Synku můj, dnes jsi lepší nade mne. Tvá věc dozrála, jak vidím. Budeš podroben zkouškám. Budeš-li trpět, nepověz o mně.“
I dělal to tak, až přišel na obrovské zvíře, bránící lidem. Řekl: „Dnes se dozvím, je-li lepší ten kouzelník, nebo je lepší ten mnich. Vzal kámen a řekl: Ó, Bože, je-li ti milejší věc mnichova než věc kouzelníkova, zabij toto zvíře, aby lidé mohli projít!“ Hodil po něm, zabil ho a lidé prošli. Přišel k mnichovi, zpravil ho o tom a mnich mu řekl: „Synku můj, dnes jsi lepší nade mne. Tvá věc dozrála, jak vidím. Budeš podroben zkouškám. Budeš-li trpět, nepověz o mně.“
Chlapec vyléčil slepého i malomocného a léčil lidi ze všech neduhů. Doslechl se o tom králův dvořan, jenž byl slepý, i přišel k němu s mnoha dary a řekl: „Toto vše bude tvé, když mne uzdravíš.“ Řekl: „Já věru neuzdravím žádného, nýbrž uzdravuje Vznešený Alláh. Uvěříš-li ve Vznešeného Alláha, budu se modlit k Alláhu a On tě uzdraví.“ I uvěřil v Alláha Vznešeného a Vznešený Alláh jej uzdravil. Přišel ke králi a usedl u něj tak, jak sedával a král mu řekl: „Kdo ti vrátil zrak?“ Řekl: „Můj Pán.“ Řekl král: „Cožpak máš jiného pána krom mne?“ Řekl: „Mým i tvým pánem je Alláh.“ I chopil se ho a nepřestal ho mučit, až pověděl o tom chlapci. A byl přiveden chlapec a král mu řekl: „Dozvěděl jsem se, synku, o tvém kouzelnictví, kterak jsi vyléčil slepého a malomocného a učinil to a učinil ono.“ Řekl: „Já věru neuzdravím žádného, nýbrž uzdravuje Vznešený Alláh.“ I chopil se ho a nepřestal ho mučit, až pověděl o tom mnichovi. A byl přiveden mnich a bylo mu řečeno: „Odvrať se od svého náboženství!“ On to však odmítl. I poslal pro pilu. Pila mu přiložena na temeno hlavy a řezala ji, až padla vedví. Pak byl přiveden králův dvořan a bylo mu řečeno: „Odvrať se od svého náboženství!“ On však odmítl. I přiložena mu pila na temeno hlavy a řezala ji, až padla vedví. Pak byl přiveden ten chlapec a bylo mu řečeno: „Odvrať se od svého náboženství!“ On však odmítl. I přistrčil jej k jednomu ze svých druhů a řekl: „Jděte s ním k té a té hoře a na tu horu s ním vystupte. Až dospějete na vrcholek, nechť se odvrátí od svého náboženství, a jestli ne, shoďte ho.“ Šli tedy s ním a vystoupali s ním na horu a on řekl: „Ó, Bože, zbav mne jich, jak jen si přeješ.“ A hora se s nimi zatřásla, takže spadli. I přišel jda ke králi a král mu řekl: „Co se stalo s tvými průvodci?“ Řekl: „Zbavil mne jich Vznešený Alláh.“ Přistrčil ho tedy k jednomu ze svých druhů a řekl: „Jděte s ním, položte ho loďky a jeďte doprostřed moře. Nechť se odvrátí od svého náboženství, a jestli ne, vyhoďte ho.“ Jeli tedy s ním a on řekl: „Ó, Bože, zbav mne jich, jak jen si přeješ.“ I převrhla se s nimi loď, takže utonuli. I přišel jda ke králi a král mu řekl: „Co se stalo s tvými průvodci?“ Řekl: „Zbavil mne jich Vznešený Alláh.“ A řekl králi: „Ty mne věru nemůžeš zabít, dokud neučiníš, co ti přikážu.“ Řekl král: „Co to je?“ Řekl chlapec: „Nechť se lid shromáždí na jednom místě a připoutej mne ke kůlu. Pak vezmi z mého toulce jeden šíp. Pak vlož ten šíp doprostřed luku a pak řekni: Ve jménu Alláha, Pána tohoto chlapce. Pak na mne vystřel. Učiníš-li toto, zabiješ mne.“ Shromáždil tedy lid na jednom místě a připoutal ho ke kůlu. Pak vzal z jeho toulce šíp, pak ten šíp vložil doprostřed luku a potom pravil: „Ve jménu Alláha, Pána tohoto chlapce.“ Pak na něj vystřelil a šíp ho zasáhl do spánku. Přiložil si ruku ke spánku a zemřel. A lidé řekli: „Uvěřili jsme v Pána toho chlapce.“ I přišel kdosi ke králi a řekl mu: :Viděl jsi? To, čeho jsi se obával, na tebe, při Alláhovi dopadlo. Lidé uvěřili.“ Rozkázal tedy, aby se vyhloubily příkopy u cest. A byly vyhloubeny a byl v nich rozdělán oheň. Řekl: „Toho, kdo se neodvrátí od svého náboženství, do něj vrhněte, nebo nechť se mu řekne: Skoč!“ I činili tak, až přišla jedna žena s chlapcem a váhala s pádem do něj, ale ten chlapec jí řekl: Matko, buď trpělivá, vždyť jsi věru na správné cestě.“
Vyprávěl Muslim.[1]
Z tohoto hadísu vyvodil Ibn Usejmín několik poučení:
Je dovolené aby osoba riskovala nebezpečí pro zisk muslimu, jelikož chlapec ukázal králi způsob, jakým jej mohl zabít. Jelikož šlo o džihád na cestě Boží, co způsobilo, že všichni uvěřili, tak onen chlapec opravdu nic netratil, mimoto že obdržel smrt, vždyť i tak by musel zemřít dříve nebo později.
Ale co se týče toho, že někteří lidé konají sebevražedné útoky, berouce na sebe výbušné mechanizmy a poté odcházejí k nevěřícím a detonují uprostřed nich, tak to je sebevražda, před čím hledáme ochranu u Alláha.
Kdokoliv činí sebevraždu, bude potrestán věčným peklem, jak se praví v hadisu od Prorokصل الله عليه و سلم: „Kdo koná sebevraždu skokem ze skály, tak v pekle vyleze na skálu a vrhne se dolů. Pak opět vyleze nahoru vrhne se dolů.“[2]
Dále osoba, která koná sebevražedný útok, nepřináší zisk pro islám. Zabíje-li se spolu s 10, 100 nebo 200 jinými, nebude v tom žádné kořisti pro islám, jelikož lidé kvůli tomu islám nepřijímají, na rozdíl od příběhu krále a chlapce. Spíše to způsobuje, že nepřítel je velmi silně rozzuřen, účinkem čehož nenávist v jeho srdcí dospěje do takového stupně, že bude chtít zničit muslimy.
A navíc pravíme, že ten, který vykoná tyto útoky bezprávně[3], zasluhuje být v pekle, před čímž hledáme ochranu u Alláha. Takový člověk též není šehídem.
Jestli je však takto konáno na základě bludné interpretace, a myslí se, že je to povoleno, tehdy máme naději, že dotyčný zůstane ušetřen hříchu. Ale nelze jej pokládat za šehída, jelikož nešel cestou mučedníků.
Ale kdokoliv rozvažuje a mýlí se, obdrží po jedné odměně.
Ibn ‘Usejmín stejným způsobem hodnotil i konání člověka, který k tomuto účelu použije automobil.
Alláh sebevraždu zakázal, když v Koránu praví:
وَلا تَقْتُلُوا أَنْفُسَكُمْ إِنَّ اللَّهَ كَانَ بِكُمْ رَحِيمًا
“ِA Nezabíjejte se! Opravdu , Alláh je do vás milosrdný! ”
(an-Nisá´:29)
‚Mnoho z pachatelů takových činů touží pouze potom aby se pomstili nepříteli, za jakoukoliv cenu, nedívají se na to, jestli je to povoleno,či zakázáno. Chtějí pouze uspokojit svou touhu po pomstě,“ uzavírá učenec.
Poznámka:
Tato odpověď se nevztahuje na bojovou situaci, při které je krajně nutné a nezbytné vykonat oběť vlastního života, aby bylo dosaženo důležitého dílčího cíle, dobytí stanovených pozic atd., či odpálit výbušninu byť i na svém těle, aby bojovníci pomohli ostatním uniknout z obklíčení, nebo zabránili dopadení a zajištění důležitých informací atd.
To potvrzují Boží slova:
وَمِنَ النَّاسِ مَنْ يَشْرِي نَفْسَهُ ابْتِغَاءَ مَرْضَاةِ اللَّهِ وَاللَّهُ رَءُوفٌ بِالْعِبَادِ
Mezi lidmi jest i takový, jenž prodá i sebe sama v úsilí dosáhnout zalíbení Božího – a Bůh věru je blahovolný k služebníkům svým.
(al-Bekara: 207)
Sahába byli dotázáni na člověka, který, aby dopomohl muslimům k vítězství, se vrhá střemhlav do řad nepřátel znaje, že bude zabit. Odpověděli, že takový člověk je muhsinem, tedy dobro konajícím a Alláh mu přislíbil odměnu šehída.
Ibn Tejmíja uvádí: „Muslim ve své sbírce Sahíh uvádí hadís Posla Božího صل الله عليه و سلم o bitvě na Uhudu, kde se vzpomíná případ mladíka, který se sám dal zabit pro užitek celku. Z toho vyvodili čtyři imámové právní vědy, že je dovoleno bojovníku vrhnout se do nepřátelských řad, i když v jeho mysli převažuje názor, že spíše bude dopaden a zabit a sám se osobně nedožije užitku své akce. To je ovšem podmiňováno všeobecnou užitečností takového činu.“
Nikdy a v žádném případě by však taková věc neměla být bezprostředním úmyslem a mělo by se jí vyhnout, kdykoli existuje možnost nalezení jiného řešení, které si nevyžaduje takový drastický postup vůči vlastnímu životu a zdraví.
Nakolik jsou např. mudžáhidi v okupované Palestině schopni takovou alternativu nalézt, necháváme na zodpovězení každého čtenáře.
Přeložil Abdulláh Al-Morawi, kontrola,úprava a doplnění textu poznámkou: Alí Větrovec
[1] Rijádu s-Sálihín 1/165-166.
[2] Viz arabská verze hadísu. Zaznamenal al-Buchárí, č. 5778 a Muslim, č. 109, Kniha Víry.
[3] Na nelegitimní cíle, tj. na cíle civilní a nikoli vojenské.