OTÁZKA: Jaká jsou v islámu pravidla užívání kosmetiky? A jak zacházet s kosmetikou během půstu? Ruší používání rtěnky či jeleního loje půst?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho.
Vznešený Alláh pravil:
هُوَ الَّذِي خَلَقَ لَكُم مَّا فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا
“On je ten, jenž pro vás stvořil vše, co na zemi je” (Bekara: 29)
Základním pravidlem u všech věcí je proto presumpce dovolenosti (arab. الإباحة الأصلية al-ibáhatu l-aslíja), dokud neexistuje důkaz o jejich zákazu. V případě půstu vše je dovoleno používat a nic neruší půst, dokud nemáme k dispozici jasný důkaz toho, že daná věc ruší půst. A toto platí samozřejmě i v případě kosmetických přípravků.
Používání kosmetiky je tedy dovoleno mimo půst i během půstu. Její užívání ženou dokonce může být vnímáno jako chvályhodný čin (arab. مستحب mustehabb) pokud je jejím úmyslem krášlit se pro svého manžela. Pak by šlo o cíl, ke kterému šarí’a povzbuzuje.
Toto by bylo podmíněno tím, že není pácháno žádné zakázané jednání, jako např. zdobení se a krášlení se pro cizí muže, kteří nejsou ani manžel, ani blízcí příbuzní a před kterými ženě není dovoleno ukazovat svou krásu, dále skutečností, že přípravek neobsahuje žádnou zakázanou nečistou složku (např. vepřové sádlo) či ingredienci, která by byla zdravotně závadná a mohla působit škodlivě na její tělo.
Zákaz používání zdravotně škodlivých látek se opírá o šarí’atské pravidlo formulované Poslem Božím صلى الله عليه وسلم v hadíse od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما ve znění:
لاَ ضَرَرَ وَلاَ ضِرَارَ
“Škoda se ani nepůsobí, ani nepodstupuje.“1
Tedy pokud se jasně ukáže, že konkrétní přípravek škodí zdraví ženy, žádná muslimka nemá podle islámu dovoleno takovou kosmetiku používat.
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín byl tázán konkrétně na rtěnku a odpověděl:
“Není nic špatného na používání rtěnky shodně principu o presumpci dovolenosti, dokud není zřejmé, že by věc byla zakázána. Pokud by se ukázalo, že konkrétní kosmetický přípravek škodí zdraví, že např. vysušuje rty a způsobuje jejich popraskání, potom by nebyl takový výrobek dovolen. A byl jsem informován, že některé tyto výrobky mohou působit popraskání rtů. Je jasně dokázatelnou skutečností, že nám islám zakazuje používat věci, které škodí našemu zdraví.” 2.
Zmínku o škodlivosti některých typů rtěnek a dalších kosmetických přípravků uvádí i Sálih al-Fewzán s odvoláním na Dr. Wedžíh Zejnu l-‘Ábidína, který v článku pro časopis al-Wá’í al-islámí jmenovitě ohledně rtěnek uvádí, že mohou působit popraskání rtů a jejich otoky, protože odstraňují či narušují jejich přirozenou vlhkost a ochranný mastný kožní film, poskytující rtům jejich přirozenou ochranu. 3
Co se týče rušení půstu díky kosmetice, pak všechny úpravy týkající se tělesného zevnějšku probíhající na povrchu těla, ať už na kůži či vlasech apod., nikdy neruší půst. Není rozdílu, zda se jedná o proceduru zkrášlovací, ošetřující či přímo léčebnou. Půst není rušen, dokud zůstává zachována podmínka, že postící se osoba nespolkne používaný prostředek či přípravek. To, že přípravek sám má nějaké fyzikální vlastnosti, chemické složení a nějak chutná, samo o sobě nijak nenarušuje půst osoby, která si ho aplikuje na tvář. Půst by byl zrušen teprve tehdy, pokud by ho dotyčná záměrně požila.
‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz byl dotázán na půst ženy používající oční stíny na bázi přírodního uhlí (arab. الكحل al-kuhl). Odpověděl takto:
“Podle nejsprávnějšího názoru kuhl neruší půst mužů či žen, které ho použvají i v době půstu. To samé platí pro mýdla, krémy a další přípravky zkrášlující pleť a nanášejí se na povrch kůže. Totéž platí pro hennu na vlasy či kosmetiku a další prostředky. Není nic špatného na tom užívat i v době půstu. Jen by neměly být používány takové přípravky či duhy kosmetiky, které by mohly způsobit poškození pokožky tváře. A Alláh je zdrojem síly.” 4
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín byl tázán na jelení lůj, který se používá proti suchosti rtů a jejich praskání, zda je možno ho používat v době půstu. Jeho odpověď zněla:
“Není nic závadného na tom, pokud bude někdo používat v době svého půstu jelení lůj, aby namazal své rty, anebo pokud si je bude zvlhčovat hadříkem s vodou či čímkoli jiným. Jen si musí dávat pozor na to, aby se nic z toho nedostalo do hrdla. Pokud se cokoli dostane do hrdla, aniž by to dotyčný zamýšlel, ani tehdy nenese hříchu. Podobně jako když si vyplachuje ústa a čirou náhodou mu pár kapek vody steče do krku. Ani tehdy není jeho půst tímto činem rušen.” 5
Ibn Džibrín ohledně používání kosmetiky v době půstu řekl:
“Není nic špatného na používání tělových krémů v době půstu, pokud pro to existuje potřeba. Krém totiž pouze dospívá na povrch pokožky a nijak nevstupuje dovnitř těla. A to i kdyby byl vstřebán kožními póry. To se nebere jako přerušení půstu. A Alláh ví nejlépe.” 6
Na závěr je nutno se podrobněji vrátit na princip zmiňovaný takřka všemi islámskými učenci v otázce zkrášlování a ženských ozdob. Ty je muslimkám dovoleno užívat jen k šarí’atsky legitimnímu účelu – ke zkrášlování pro své zákonné manžele. Kosmetické přípravky podle islámu nejsou nikterak dovoleny za účelem zvýrazňování ženské krásy vystavované na odiv zrakům cizích nepříbuzných mužů. Toto by bylo hříchem.
Kategorie mužů, před kterými žena může odhalovat svou krásu a před kterými to, na rozdíl od všech ostatních mužů, není hříchem, zmiňují koránské verše:
قُل لِّلْمُؤْمِنِينَ يَغُضُّوا مِنْ أَبْصَارِهِمْ وَيَحْفَظُوا فُرُوجَهُمْ ۚ ذَٰلِكَ أَزْكَىٰ لَهُمْ ۗ إِنَّ اللَّهَ خَبِيرٌ بِمَا يَصْنَعُونَ ﴿٣٠﴾ وَقُل لِّلْمُؤْمِنَاتِ يَغْضُضْنَ مِنْ أَبْصَارِهِنَّ وَيَحْفَظْنَ فُرُوجَهُنَّ وَلَا يُبْدِينَ زِينَتَهُنَّ إِلَّا مَا ظَهَرَ مِنْهَا ۖ وَلْيَضْرِبْنَ بِخُمُرِهِنَّ عَلَىٰ جُيُوبِهِنَّ ۖ وَلَا يُبْدِينَ زِينَتَهُنَّ إِلَّا لِبُعُولَتِهِنَّ أَوْ آبَائِهِنَّ أَوْ آبَاءِ بُعُولَتِهِنَّ أَوْ أَبْنَائِهِنَّ أَوْ أَبْنَاءِ بُعُولَتِهِنَّ أَوْ إِخْوَانِهِنَّ أَوْ بَنِي إِخْوَانِهِنَّ أَوْ بَنِي أَخَوَاتِهِنَّ أَوْ نِسَائِهِنَّ أَوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُنَّ أَوِ التَّابِعِينَ غَيْرِ أُولِي الْإِرْبَةِ مِنَ الرِّجَالِ أَوِ الطِّفْلِ الَّذِينَ لَمْ يَظْهَرُوا عَلَىٰ عَوْرَاتِ النِّسَاءِ ۖ وَلَا يَضْرِبْنَ بِأَرْجُلِهِنَّ لِيُعْلَمَ مَا يُخْفِينَ مِن زِينَتِهِنَّ ۚ وَتُوبُوا إِلَى اللَّهِ جَمِيعًا أَيُّهَ الْمُؤْمِنُونَ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
“Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete úspěšní!” (Núr: 30-31)
Před všemi muži, kteří nejsou manželem anebo nespadají do žádné z kategorií zmíněných v této koránské pasáži, není ženě dovoleno používat kosmetiku či zkrášlovací přípravky, ať už v době půstu či mimo ni. Toto není dovoleno ani před potenciálním snoubencem. Pokud některá žena nanesla na obličej kosmetiku a kvůli nějaké nutnosti potřebuje vyjít ven někam, kde neujde zrakům nepříbuzných mužů, má se buď odlíčit, anebo zahalit svou tvář nikábem či jakýmkoli jiným kusem oděvu, který se k zahalení tváře užívá.
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín ve své obecné odpovědi o kosmetice řekl:
“Žena by se samozřejmě měla snažit vypadat před svým manželem krásnější. Čím krásnější manželka pro svého manžela je, tí více ji on bude milovat a tím v jejich svazku zavládne větší soulad. Toto je jeden z šarí’atsky legitimních a žádaných cílů. Pokud ji makeup činí krásnější a přitažlivější pro jejího manžela a pokud neškodí jejímu zdraví, potom není nic špatného na tom, když ho použije.
Pokud však působí poškození její tváře a mění ji tak, že o svou krásu přichází, že její kůže stárne rychleji, potom by to nebylo dovoleno. A ženy se snad informují u svých lékařů ohledně těchto věcí. Pokud by bylo zřejmé, že kosmetika takto škodí zdraví, bylo by její používání zakázané (arab. حرام harám), anebo přinejmenším zavrženíhodné (arab. مكروه mekrúh), protože vše, co znetvořuje či činí člověka ošklivým, je buď zakázáno, anebo přinejmenším je to zavrženíhodné.
Dále bych na tomto místě upozornil na lak na nehty, který na jejich povrchu vytváří nepronikavou vrstvu. Tento lak není dovoleno používat, pokud se žena modlí. Zabraňuje totiž, aby voda pronikla až k povrchu nehtů, když žena vykonává abdest (rituální očistu, arab. وضوء wudú´) či rituální koupel (arab. غسل ghusl).
Vznešený Alláh praví:
فَاغْسِلُوا وُجُوهَكُمْ وَأَيْدِيَكُمْ إِلَى الْمَرَافِقِ
“umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům” (Máida: 6)
Pokud má žena nalakované nehty, voda nemůže proniknout k povrchu jejích nehtů a ona si neumyla celé své ruce, tzn. nechala neomytý kousek té části těla, kterou má za povinnost při rituální očistě umýt, tedy rukou. Pokud se však zrovna nemodlí, není nic špatného na tom, pokud bude takovou kosmetiku používat. Ledaže by to bylo způsobem, který je výlučně charakteristický pro ženy nevěřící. V takovém případě by jí to nebylo dovoleno, neboť by se jednalo o jejich nápodobu v tom, co je pro ně specifické.” 7
A Alláh ví nejlépe.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2341 a další, hadís je sám o sobě slabý, avšak jeho smysl je vpořádku a lze jím dokazovat.
- Viz Fetáwá Menári l-islám, 3/831
- Viz Zínetu l-mer´ati l-muslima, str. 51.
- Viz Medžmú’u l-fetáwe bni Báz, 15/260.
- Viz Medžmú’u l-fetáwe bni l-‘Usejmín, 19/224.
- Viz Fetáwá ‘ulemá beledi l-harám, str. 201.
- Viz Fetáwa l-mer´ati l-muslima, 1/474.