Jeden nevěřící debatoval s jedním muslimem a položil mu otázku: “Říkáte, že Korán je pravda od Boha. Je tedy všechno, co v Koránu je, skutečně pravda?”
“Ano, samozřejmě. Úplně všechno v Koránu je pravda,” odvětil svému oponentovi muslim.
Nevěřící namítl: “Dobrá, ale proč Bůh dopustil nevěřícím, aby vás, muslimy, ničili, zabíjeli a poráželi, když v Koránu Sám přece řekl:
وَلَن يَجْعَلَ اللّهُ لِلْكَافِرِينَ عَلَى الْمُؤْمِنِينَ سَبِيلاً
“Bůh nikdy nedá nevěřícím možnost zvítězit nad věřícími.” (Nisá: 114)?”
Muslim mu odpověděl: “Protože jsme sice muslimové, ale nejsme opravdoví věřící. Ten, kdo vykonává náboženské rituály, jako modlitbu, půst, pouť apod., se nazývá muslim, ale nemusí ještě být pravý věřící. My jen toto vykonáváme navzdory tomu, že sami jsme v situaci ponížení.
Vznešený Alláh o tom řekl:
قَالَتِ الْأَعْرَابُ آمَنَّا ۖ قُل لَّمْ تُؤْمِنُوا وَلَٰكِن قُولُوا أَسْلَمْنَا وَلَمَّا يَدْخُلِ الْإِيمَانُ فِي قُلُوبِكُمْ ۖ وَإِن تُطِيعُوا اللَّهَ وَرَسُولَهُ لَا يَلِتْكُم مِّنْ أَعْمَالِكُمْ شَيْئًا ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“A říkají kočovní Arabové: “Uvěřili jsme!” Rci: “Neuvěřili jste! Spíše řekněte:, Přistoupili jsme k islámu!?, neboť víra ještě nevešla do srdcí vašich. Budete-li poslouchat Boha a posla Jeho, On věru nedopustí, aby ztratilo se něco ze skutků vašich, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný!” (Hudžurát: 14)
Jenže kdybychom byli opravdoví věřící, Alláh by nám jistojistě pomohl, jak říká:
وَكَانَ حَقًّا عَلَيْنَا نَصْرُ الْمُؤْمِنِينَ
“A povinností Naší je, abychom pomohli věřícím.” (Rúm: 47)
Kdybychom byli opravdoví věřící, byli bychom ten nejvyspělejší národ na světě a předčili bychom všechny ostatní, jak Alláh říká:
وَلاَ تَهِنُوا وَلاَ تَحْزَنُوا وَأَنتُمُ الأَعْلَوْنَ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ
“Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící!” (Áli ‘Imrán: 139)
Pokud bychom byli opravdoví věřící, Alláh by byl na naší straně v každé situaci:
وَأَنَّ اللّهَ مَعَ الْمُؤْمِنِينَ
“vždyť Bůh je s věřícími!” (Anfál: 19)
Jenže my jsme stupně pravé víry ještě zdaleka nedosáhli!”
“A kdo jsou potom ti, kdo pravé víry dosáhli, kdopak jsou ti skuteční věřící?” zeptal se nevěřící.
Muslim mu odpověděl: “Na tuto otázku ti neodpovím já, nýbrž poslouchej, co o tom říká Korán:
قَدْ أَفْلَحَ الْمُؤْمِنُونَ الَّذِينَ هُمْ فِي صَلَاتِهِمْ خَاشِعُونَ وَالَّذِينَ هُمْ عَنِ اللَّغْوِ مُعْرِضُونَ وَالَّذِينَ هُمْ لِلزَّكَاةِ فَاعِلُونَ وَالَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَافِظُونَ إِلَّا عَلَى أَزْوَاجِهِمْ أَوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ فَمَنِ ابْتَغَى وَرَاءَ ذَلِكَ فَأُولَئِكَ هُمُ الْعَادُونَ وَالَّذِينَ هُمْ لِأَمَانَاتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَاعُونَ وَالَّذِينَ هُمْ عَلَى صَلَوَاتِهِمْ يُحَافِظُونَ أُولَئِكَ هُمُ الْوَارِثُونَ الَّذِينَ يَرِثُونَ الْفِرْدَوْسَ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
“Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní, kteří od planých řečí se odvracejí, kteří almužny rozdávají, kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni – však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci, kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují, kteří o modlitby své pilně dbají. Tito zajisté dědici se stanou, kteří ráj zdědí a věčně v něm budou.” (Mu´minún: 1-11).”