Vznešený Alláh pravil:
وَإِن مِّن شَيْءٍ إِلَّا عِندَنَا خَزَائِنُهُ
„A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly” (Hidžr: 21)
Veškeré tvé naděje a vše, co potřebuješ, se nachází u Alláha. Pros jej tedy, aby tě jimi obdařil, svou hlubokou vírou, upřímným úmyslem, opravdovým odhodláním a konáním dobra. Pros jej, aby ti je seslal hojnými padnutími na tvář a prosbami a tím, že budeš žádat o odpuštění svých hříchů a zlých skutků.
Bekr ibn ‘Abdilláh al-Muzení je znám jako spolehlivý znalec a vypravěč hadísů a přední učenec islámské právní nauky. Patřil ke druhé generace muslimů, mezi přímé následovníky Prorokových společníků.
Vypráví se, že Bekr al-Muzení šel jednou po lesní cestě a před sebou spatřil dřevorubce nosícího dřevo, jenž opakoval do rytmu své chůze: „Chvála Alláhu (arab. الحمد لله al-hamdu li-lláh) – Alláha prosím o odpuštění (arab. أستغفر الله astaghfiru lláh) – Chvála Alláhu – Alláha prosím o odpuštění …“
Al-Muzení se ho tedy, trochu unáhleně, zeptal: „To neznáš nic jiného? To nic jiného neumíš?“
„Naopak,” opáčil mu onen na první pohled hrubě a divoce vyhlížející drvoštěp. A dodal: „Naučil jsem se nazpaměť celý Korán, dokonce jsem se naučil i mnoho dalšího, nicméně člověk nepřestává kolísat mezi hříchem a dobrodiním. A já prosím Alláha o odpuštění za své hříchy a děkuji Mu za Jeho dobrodiní.“
K těmto slovům prostého lesního dělníka al-Muzení poznamenal uznale: „Naprostou neznalost prokázal Bekr, ale skutečnou učenost prokázal dřevorubec.“1
Být pevným a setrvávat v konání dobra je obtížné, přestat s nimi přináší záhubu a začít se kochat sebou samým je zničující. Pevnosti víry nelze dosáhnout posloucháním mnoha kázání, ale naplněním jeho obsahu v činu, slovy Božími:
وَلَوْ أَنَّهُمْ فَعَلُوا مَا يُوعَظُونَ بِهِ لَكَانَ خَيْرًا لَّهُمْ وَأَشَدَّ تَثْبِيتًا
„Avšak kdyby byli učinili to, k čemu jsme je napomínali, bylo by to bývalo pro ně nejlepší a účinnější pro utvrzení víry jejich.” (Nisá´:66)