‘Abdulláh ibn Mubárek chtěl se skupinou svých přátel vyrazit z dalekého Chorásánu na hadždž. Chorásán se rozkládal na dalekém východě muslimského světa, přibližně okolo dnešní íránsko-afghánské hranice. Dohodli se, že spolu nashromáždí potřebné finance, uloží je na jedno místo a společně pak budou pokrývat všechny náklady této dlouhé a potenciálně nebezpečné cesty.
Shromáždil své souputníky a řekl jim: “Kdo chce na hadždž se mnou, ať zaplatí všechny potřebné finance.” Když lidé přinesli všechny potřebné peníze, uložil je ‘Abdulláh do jedné truhly ve svém domě. Potom za všechny ostatní zaplatil všechny náklady na pouť ze svého, aniž by o tom kdokoli věděl.
Poté, co vykonali v Mekce všechny poutní obřady, vydali se poutníci do Medíny na návštěvu Mešity Posla Božího صلى الله عليه وسلم. ‘Abdulláh ibn Mubárek jim v Medíně řekl: “Nakupte svým rodinám a přátelům, kteří na vás doma čekají, dárky.” Lidé tak i učinili.
Když se vrátili domů do Chorásánu, pozval všechny, kteří s ním do Mekky putovali, k sobě domů, aby je pohostil. Poté, co se najedli, donesl truhlu, otevřel ji a každému vrátil jeho vložené peníze.
“Jak to? Odkud jsou tyto peníze? Vždyť jsme přece všechno utratili,” ptali se udiveně lidé.
“Takto Alláh požehná majetku, který poutník utratí,” odpověděl Ibn Mubárek tajemně. Jen totiž on věděl, co se stalo při cestě do Mekky předešlého roku.
Když loni putovali ještě teprve směrem do Mekky, dospěli do jedné skromné vesničky nedaleko irácké Kúfy. Tam uviděli jednu chudobnou ženu, která se potulovala po smetišti a zoufale hledala cokoli k snědku. Našla zdechlinu havrana. Sebrala ji a odnesla domů, aby se vůbec něčeho najedla.
‘Abdulláh si řekl jen tak pro sebe: “Nechť nám Alláh zůstane na pomoci! Běž do jejího domu a zeptej se, proč vzala ze smetiště zdechlého havrana.”
Svěřil se jednomu ze svých nejbližších a poslal ho do ženina domu, aby situaci prověřil. Když člověk dorazil do jejího domu, zaklepal na její dveře a poprosil o svolení vstoupit.
“Proč jsi ze smetiště vzala zdechlinu havrana?” otázal se oné zoufalé chudobné ženy.
“Při Allááhu,” řekla ta žena, “už tři dny jsme nic nejedli. Živíme se tím, čím můžeme. Dokonce jíme i zdechliny ze smetiště.”
Dotyčný muž se vrátil k ‘Abdulláhu ibn Mubárekovi a zpravil ho o tom, co mu žena odpověděla.
“Sláva Alláhu!” podivil se Ibn Mubárek, “My jíme každý den rozmanitá chutná a luxusní jídla a ona se svou rodinou musí pojídat zdechliny havranů ze smetiště! Jděme s naší karavanou do této vesnice a vše, co máme, rozdejme jejím obyvatelům. Tohoto roku na hadždž nepojedeme.”
Lidé ho uposlechli a vše, co měli, rozdali obyvatelům oné chudobné vesnice. Domů do Chorásánu se vrátili jen se svými velblpudy.
Když ‘Abdulláh ibn Mubárek ulehl první noc doma ke spánku, uslyšel ve snu hlas, který mu řekl: “Alláh vaši pouť přijal. Vaše úsilí dojde odměny a vaše hříchy budou odpuštěny!”1
Ať Alláh požehná všem, kteří mají srdce na správném místě a najdou odvahu ke správnému činu ve správnou chvíli! Ať Alláh požehná všem, kteří se dokáží v klíčový moment zříci své tužby, ačkoli je sama o sobě bohulibá, ve prospěch většího dobra. Ať Alláh požehná všem, kteří rozumí prioritám a jsou schopni zvolit větší dobro i za cenu zanechání menšího dobra. Ať Alláh požehná všem, kteří dobře chápou a rozumí tomu, že nezištné dobro, altruizmus a pomoc bližnímu v nouzi má přednost před formálním aktem poslušnosti vůči Bohu a náboženským rituálem!
Ať nás Alláh učiní také takovými! Ámín!