Základní pravidla o zobrazování živých bytostí, díl 2.: Příkaz zničit modly

Z Koránu a Sunny je na první pohled patrné, že ničit modly je nejen povoleno, ale přímo přikázáno. To potvrzuje také praxe zbožných předků.

 

Modloslužebnictví je v Koránu samotném velmi ostře odsouzeno, stejně jako modly samotné:

Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho, abyste byli úspěšní. (Máida: 90)

Al-Kurtúbí uvádí od Ibn ‘Atíjji, že slovo الأنْصَابُ al-ansáb znamená الأَصنَامُ al-asnám, tedy modly. Podle Ibn ‘Abbáse a Ibn Džurejdže al-ansáb odkazují na obětní kameny při modlách.[1]

 

Alláh v Koránu praví:

Vyhýbejte se špíně model (Hadždž: 30)

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم také varoval před tím, aby se jeho hrob v budoucnu stal předmětem uctívání a aby byl jakkoli zpodobňován: „Bože, nedej, aby se můj hrob stal uctívanou modlou. Vzrostl Boží hněv vůči národu tomu, který přetvoří hroby svých proroků v modlitebny.“[2]

 

Tento odsudek přidružování k Alláhu (arab. شِركٌ širk) byl stěžejní částí poselství všech proroků od Núha do Muhammeda عليهم سلام. Korán také vypráví, kterak Ibráhím vedl válku proti modlám, které byly v jeho čase uctívány. Ibráhím عليه سلام vyzval svůj lid k uctívání Alláha Jediného, Který nemá společníka a k zavržení uctívání toho, co jim nepřinášelo ani škodu, ani užitek. Chtěl lidi osvobodit od modloslužebnictví a pověr. Svého lidu se otázal:

Vyprávěj jim zvěst o Abrahamovi, když pravil otci svému a lidu svému: „Co to uctíváte?“ Odpověděli: „Modly uctíváme a v oddanosti k nim setrváváme.“ I otázal se jich: „A slyší vás, když je vzýváte? Anebo jsou vám k užitku či ke škodě?“ (Šu‘ará: 69-74).

Poté modlám vyhlásil válku:

Při Bohu, dozajista nastrojím úklad modlám vašim, jakmile záda vaše se obrátí.“ (Anbijá: 57)

A poté tak i učinil:

A rozbil je na kousky všechny kromě té největší z nich – snad oni sami se k ní navrátí. I řekli: „Kdo tohle božstvům našim udělal, ten věru mezi nespravedlivé patří!“ A pravili jedni: „Slyšeli jsme mladíka nějakého o nich poznámky činit, Abraham mu říkají.“ I zvolali: „Přiveďte ho před oči lidí – snad budou proti němu svědčit!“ A zeptali se jej: „Byls to ty, Abrahame, kdo s našimi božstvy se tohle odvážil učinit?“ Odpověděl: „Nikoliv, to tenhle největší z nich udělal, zeptejte se jich, jestliže mohou promluvit!“ Nevěřící se obrátili proti sobě a řekli: „Vy věru jste nespravedliví!“ Potom však opět nastal obrat v hlavách jejich a prohlásili: „Ty přece víš, že vůbec nemluví!“ Abraham pravil: „Pročpak tedy uctíváte vedle Boha něco, co vám ani neprospívá, ani neškodí? Hanba na vás i na to, co místo Boha uctíváte. Cožpak nejste rozumní?“ (Anbijá´: 58-67)

 

Ničení model přikázal Alláh také Svému poslednímu Proroku, Muhammedovi صلى الله عليه و سلم. Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl také nazván jako المَاهِيُ al-Máhí, Vykořenitel nevíry, v hadísu, kde praví: „Mám pět jmen. Jsem Muhammed a Ahmed, jsem al-Máhí, kterým Alláh vykoření nevíru, jsem První, kdo bude vzkříšen, al-Hášir, lidé budou vzkříseni až po mě a jsem také Posledním (prorokem), al-‘Ákib.“[3]

 

Arabové mnoho staletí po proroku Ibráhímovi propadli modloslužebnictví. Muž známý jako Amr ibn Luhejj přinesl modly z oblasti Syropalestiny (aš-Šámu) a spolu s dalšími je umístil přímo do Ka’by a jejího okolí. Když přišel Posel Boží Muhammed صلى الله عليه و سلم, bylo jedním z úkolů jeho mise tyto modly zničit, což dokládá výpověď ‘Amra ibn ‘Abasy as-Sulemího: „Už v době džáhilíjje (tj. nevědomosti, než přijal islám) jsem si myslel, že lidé jsou v bludu a nejsou na ničem, pakliže uctívají modly. Potom jsem se dozvěděl o muži z Mekky, který šířil zvěst (tj. proroctví), usedl jsem tedy do sedla a navštívil ho. Choval jsem se přátelsky k Mekkáncům, aby mi dovolili za ním do Mekky vstoupit. Řekl jsem: „Kdopak jsi?“ Odpověděl: „Jsem Boží Posel.“ Zeptal jsem se znovu: „Co je to Boží Posel?“ Odpověděl: „Byl jsem vyslán Alláhem.“ Zeptal jsem se: „A co je to, s čím jsi byl vyslán Alláhem?“ Odpověděl: „Byl jsem vyslán, abych upevnil pouta pokrevních svazků, abych zbořil modly a vyhlásil Jedinečnost Alláha, Který nemá společníka.“[4]

 

Tento hadís jasně dokazuje, že boření model je pevně spojeno s prohlášením výlučného uctívání pouze Alláha. Posel Boží nebyl vyslán jen s příkazem uctívat pouze toliko Alláha, ale také s příkazem zbořit všechny modly, což sám také učinil. Islám nejenže brání očividnému zlu, ale zamezuje také všem cestám, které k němu mohou vést. Zde se jedná o zlo modloslužebnictví, tedy uctívání model namísto Alláha, přidružování k Němu.

 

Abdulláh ibn Mes’úd uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم v den osvojení Mekky vstoupil do města, kde bylo okolo Ka’by na tři sta šedesát různých model. Začal modly bít lučištěm svého luku a říkat:

Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí. (Isrá´: 81)

Přišla pravda, a nicotnost se již neobjeví ani nevrátí. (Sabá´: 49)“[5]

Podle jiného podání od Abdulláha Posel Boží vstoupil do Mekky, kde bylo okolo Ka’by na tři sta šedesát model. Začal je zhazovat pomocí hole[6], kterou držel v ruce a říkat:

Přišla pravda a zmizel klam, a věru klam je něčím, co zmizí. (Isrá´:81).

Potom dodal: „Přišla pravda. A faleš již od začátku nemůže nic stvořit a ani nic vzkřísit k životu.“[7]

 

Džábir uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v den dobytí Mekky nařídil Omaru ibnu l-Chattábovi zničit v Ka’bě všechny obrazy a sám nevešel do Ka’by, dokud v ní tyto obrazy byly.[8]صلى الله عليه و سلم vyžádal od Osmána ibn Talhy klíče od Ka’by, odstranil z ní obrazy a pak se v ní pomodlil čelem ke  stěně protější vchodu. Tomu byli přítomni Usáma ibn Zejd, al-Kaswa, Bilál a Osmán ibn Talha. Tito také pomáhali ničit modly a svaté obrázky nashromážděné uvnitř Ka’by, podobně jako Prorok صلى الله عليه و سلم pobořil modly okolo ní.[11] Podle Ibn ‘Abbáse se mezi zničenými zobrazeními nacházela i ikona Panny Marie.[12] ‘Abádí uvádí, že mezi těmito zpodobněními byl i obraz Ibráhíma a jeho syna Ismá’íla, mír s nimi oběma, kteří v rukou drželi losovací šípy k věštění.[9] Posel Boží pravil: „Alláh nechť je zničí (tj. tvůrce těchto obrazů) oni dva (tj. Ibráhím a Ismá‘íl) nikdy ze šípů nehádali.“[10] Podle al-Buchárího si Posel Boží

 

Al-Kurtubí je toho názoru, že zničit modly a další ikony falešných božstev je povinné (arab. وَاجِبٌ wádžib). Ibn Munzir dodává, že i obrazy a sochy ze dřeva, kovu, nebo jiného materiálu mohou být také modlami a vztahuje se na ně stejný předpis.[13]

 

Šlo o jasný příkaz daný Alláhem, realizovaný jeho Prorokem صلى الله عليه و سلم a přikázaný dále jeho následovníkům. Modly by už patrně nadále uctívány nebyly, Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho věrní Mekku pevně ovládli a drtivá většina Mekkánců islám již tehdy přijala. I přesto Prorok صلى الله عليه و سلم neponechal tato zpodobnění božstev jako „kulturní dědictví“ a pro výstrahu je zničil.[14] K tomu si přizval na pomoc i další své druhy, včetně zmíněného Osmána ibn Talhy, držitele klíčů od Ka’by, z urozeného rodu ctěného mezi Kurajšovci, rodu, který vlastnil tyto klíče po generace. Osmán a jeho druhové modly ničili, zatímco Prorok tomu přihlížel. Zničili mezi jinými také obrázky dávných proroků.

 

Mohlo by se namítnout, že šlo o zvláštní případ, vzhledem ke svátosti Mekky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم však v Medíně nařídil ‘Alímu:

أنيسويآلقبروأنيلطخآلصنم

 

„aby zarovnal veškerý hrob a vyvrátil veškerou modlu.“[15]

 

Také vyslal Chálida ibnu l-Welída, aby podobným způsobem zničil modlu ‘Uzzá v an-Nachle. Chálid nezbořil jen modlu, ale zničil s ní stavbu, kde modla stála, i ženského džina, který byl s ní spojen.[16]صلى الله عليه و سلم opakoval všude, kde se o existenci model dozvěděl. Tak vyslal ‘Amra ibnu l-Áse do sídla kmene Huzejl zničit modlu Suwá´[17] a též Sa’ada ibn Zejda al-Ašhelího do kraje al-Mušellel na břehu Rudého moře, místa zvaného al-Kadíd, zničit modlu Menát. Sám Sa’ad pocházel z kmene, který Menát před přijetím islámu uctíval.[18] Tento postup Prorok

Prorok dále poslal jistého Džeríra ibn ‘Abdulláha al-Bedželího až do Jemenu, aby tam zničil dům, kde byly uctívány modly a po splnění jeho úkolu a úspěšném návratu jemu i jeho vojsku pětkrát opakovaně požehnal.[19] Džerír o tom vypráví: „V době džáhilíjje existovaly domy známé jako Zu l-Chalesa, al-Ka’betu l-Jemeníjja (tj. Jemenská Ka‘ba) a al-Ka’betu š-Šámíjja (tj. Levantská Ka‘ba). Posel Boží صلى الله عليه و سلم mi řekl: „Což mi neulevíš od Zu l-Chalesy?“ Táhl jsem tedy s padesáti jezdci a dům i vše okolo něj jsme zničili.“[20]

 

Ibnu l-Kajjím uvádí: „Není povoleno ponechávat místa modloslužebnictví a falešných božstev (arab. طَوَاغِيتٌ tawághít) nedotčená byť i na jeden jediný den, pokud máme možnost a sílu je zničit. Toto jsou znamení modloslužebnictví a nevíry. Proto tomu, kdo je může bez obav zničit, nikdy není povoleno ponechat je v existenci ani jediný den. Totéž platí pro hrobky, které jsou uctívány jako falešná božstva uctívaná namísto Alláha, nebo pro kameny, ke kterým chodí lidé pro požehnání, nebo pro které obětuje. Není dovoleno ponechat nic z toho na povrchu zemském, pokud máme možnost to zničit. Vše toto je na stejné úrovni jako Lát, ‘Uzzá, Menát a další, některá jsou dokonce lidmi, kteří je uctívají, považovaná za ještě důležitější."[21]

 

Na základě uvedených důkazů platí stejný předpis i pro jakékoli zobrazování a zpodobňování toho, co je jinak uctíváno, jako božstva, andělé, proroci, svatí, náboženské figury apod., i kdyby tato zobrazení samotnými svými vlastníky uctívána nebyla.

 

Tento přístup se vine celou islámskou historií. Dokládají ho následující historické údaje:

 

Abú l-Hajjádž al-Asadí uvádí, že mu ‘Alí přikázal to, co předtím jemu samotnému přikázal samotný Prorok صلى الله عليه و سلم, a to zničit každou sochu (modlu) a každou hrobku srovnat se zemí.[22]

 

Když Kutajba ibn Sa’íd dobyl Samarkand, místní lidé mu pověděli o modle, se kterou bylo spojeno prokletí. Kdokoli se modlu pokusil zničit, byl údajně sám zahuben. Kutajba požádal, aby mu modlu ukázali. Nakráčel pak k ní a za zvolání „Alláh je Největší!“ ji sám osobně zničil.“[23]

 

Umajjovští chalífové Omar ibn ‘Abdul’azíz a jeho nástupce Jezíd II. vydali edikty zakazující zobrazování a přikazující ničení soch a model. To potvrzují také nálezy z této doby (719-720 kř. éry) na mozaikách náboženských objektů sloužících vícero vyznáním včetně muslimů, např. případ kostela v jordánském Ma’ínu, byly figurativní mozaiky nahrazeny vegetativními.[24]

 

Mahmúd ibn Subiktín al-Ghazní, velký mudžáhid muslimského východu 6. století hidžry, zničil modlu zvanou al-Budd,[25] uctívanou v jednom z dobytých měst. Také se uvádí, že muslimové odstranili tváře soch, uctívaných v dávných časech v údolích Hindúkuše a na planinách Sindu.

 

Muslimové v Egyptě také užívali kamení staroegyptských hrobek, pyramid a soch či model jako stavební materiál pro své budovy. Takto bylo vystavěno historické centrum dnešní Káhiry.

 

V ničení model tkví dobro zamezení širku a zakázanému (vlastnictví soch), tímto činem je povýšen islám a ponížena nevíra. V případě, kdy by však nevěřící mohli při otevřeném útoku na jejich modly a falešná božstva odpovědět přímým násilím a hrubými urážkami Alláha, Jeho Proroka a náboženství islámu, není dovoleno proti těmto veřejným a zhmotněným aspektům nevíry vystupovat. Alláh praví:

Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své neuráželi Boha z neznalosti! A takto jsme zkrášlili národu každému činy jeho; leč posléze se navrátí k Pánu svému a On zpraví je o tom, co dělali. (An’ám:108)

 

Takto Saláhuddína al-Ajjúbího, když osvobodil Jeruzalém, požádal anglický král Richard, řečený Lví Srdce, aby křesťanům vrátil jednu relikvii, tzv. Pravý kříž, který se toho času ve městě nacházel. Saláhuddín odpověděl, že ve zničení modly tkví veliké dobro a velký čin zbožnosti, který muslimové nesmějí zavrhnout, leda že by jeho zanechání přineslo dobro ještě větší.[26]

 

Je též zakázáno vstupovat na místa, kde jsou modly, za účelem modliteb. Málikovský učenec Kewkeb ‘Ubejd uvádí, že Omar ibnu l-Chattáb odmítl vstoupit do kostela v aš-Šámu a pomodlit se tam, kvůli modlám, které v něm byly. [27]Řekl: „My do vašich kostelů nevstupujeme, kvůli zobrazením, která se v nich nachází.“[28] Aš-Šewkání uvádí, že těmito modlami byly myšleny sochy. Dále uvádí, že je možno neužívaná místa uctívání jiných náboženství přetvořit v mešity a modlitebny, odstraní-li se z nich tyto modly.[29] Uvádí se také, že Ibn ‘Abbás zavrhoval modlitbu v kostele s ikonami (arab. تَصوِيرٌ taswír). [30] Naopak pomodlil se v synagoze, kde žádná zpodobnění nebyla.[31]

---