‘Abdulláh ibn Mes‘úd řekl: „Nikdy nikomu neuškodí, aby jeho duše netoužila více po ničem jiném, nežli po Koránu, protože když miluje Korán, pak miluje Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.“[1]
‘Abdulláh ibn Mes‘úd řekl: „Nikdy nikomu neuškodí, aby jeho duše netoužila více po ničem jiném, nežli po Koránu, protože když miluje Korán, pak miluje Alláha a Jeho Posla صلى الله عليه و سلم.“[1]
Abú l-‘Álíjja zaznamenává, že kdosi se jednou tázal ‘Ubejje ibn Ka’ba na radu. ‘Ubejj řekl: „Vezmi sobě Knihu Boží za vůdce a buď s ní spokojen jako se soudcem a panovníkem. To je, co váš Posel صلى الله عليه و سلم zanechal mezi vámi. Bude mezi vámi arbitrem. Je, aby se poslouchala. Je svědkem, o němž nikdy nebylo pochyb. V ní je zmínka o vás i o těch před vámi a rozsudek pro vše, co se mezi vámi stane. A v ní jsou zvěsti o vás a o všem, co přijde po vás.“[2]
Málik ibn Dínár řekl: „Věru Korán je životem srdci, jako je jím déšť pro zemi.“[3]
Al-Hasan al-Basrí řekl: „Kdo si přeje vědět, kým doopravdy je, nechť je jeho duše vystavena Koránu (a pak ať soudí sám sebe).“[4]