Od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم žádné z dobrovolných modliteb (arab. النوافل an-newáfil) nevěnoval takovou pozornost, jako dvěma rek’átům před povinnou modlitbou za úsvitu (arab. الفجر al-fedžr). [1] Také vyprávěla, že o nich řekl:
رَكْعَتَا الْفَجْرِ خَيْرٌ مِنَ الدُّنْيَا وَمَا فِيهَا!
„Dva rek’áty dobrovolné modlitby před modlitbou za úsvitu jsou lepší, než celý tento svět a vše, co je v něm!“ [2]
Podle jiné verze řekl:
لَهُمَا أَحَبُّ إِلَىَّ مِنَ الدُّنْيَا جَمِيعًا.
„Jsou mi milejší, nežli celý tento svět a vše, co je v něm.“ [3]
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Těmi nejlepšími věcmi, které může člověk v časných ranních hodinách dělat, je zaměstnat se modlitbou, Koránem, prosbami, vzpomínáním Alláha a prosbami o odpuštění.“ [4]
Siddík Hasan Chán vysvětlil důvody této obliby:
„Někteří šejchové smýšleli, že sunna před fedžrem je začátek konání celého dne, podobně jako je witr jejich zakončením. Toto ukazuje, proč kladl Prorok صلى الله عليه و سلم na obě modlitby tak velký důraz. A toto je také důvod, proč bylo doporučeno recitovat během nich súry al-Ichlás [čes. Upřímnost víry, 112. v pořadí] a al-Káfirún [čes. Nevěřící, 109. v pořadí], protože obě shrnují učení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží [arab. التوحيد at-tewhíd] v teorii i praxi, v ohledu poznání, úmyslů, víry i záměru.“ [5]
Matka věřících Hafsa bint Omar رضي الله عنه uvádí, že když nadešel úsvit, Posel Boží صلى الله عليه و سلم se před dvěma povinnými rek’áty fedžru nemodlil více, nežli právě tyto dva rek’áty nepovinné modlitby. [6]
Podle al-‘Azímabádího je na základě toho zavrhováno modlit se cokoli více nad to, protože Posel Boží صلى الله عليه و سلم k těmto dvěma rek’átům nikdy nic navíc nedodával, byť na ně jinak velmi úzkostlivě dbal. Je tedy zakázáno k nim cokoli dodat.
Ze Sunny je modlit se tyto dva rek’áty svižnějším tempem. Od ‘Áiše رضي الله عنه se rovněž uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم se modlil noční modlitbu celkem třináct rek’át – z toho jedenáct během noci, než zazněl ezán. Když ho slyšel, pomodlil se ještě dva rychlejší rek’áty dobrovolné modlitby před modlitbou úsvitu. [7] Ty se podle dalšího podání modlil mezi ezánem a ikámou. [8] Podle dalšího podání se modlil tak rychle, až se ‘Áiša sama sebe ptala: „Recitoval vůbec úvod Koránu (arab. أم القرآن ummu l-Kur´án tj. al-Fátihu)?“ [9] či: „To v nich recitoval jen úvod Knihy (arab. أم الكتاب ummu l-Kitáb)?“ [10]
Abu t-Tajjib al-‘Azímabádí vysvětlil:
„Z těchto Prorokovýchصلى الله عليه و سلم výroků můžeme shrnout, že tyto dva rek’áty se Prorokصلى الله عليه و سلم modlíval poté, co muezín skončil ezán a nastoupil čas modlitby za úsvitu. Modlil se rychlejším tempem. Al-Kurtubí v al-Mufhim vysvětluje moudrost tohoto počínání v tom smyslu, že Prorokصلى الله عليه و سلم tak mohl rychle přijít a modlit se společnou modlitbu už na začátku jejího času.“ [11]
Někteří další učenci smýšlejí, že takto započínal den dvěma kratšími rek’áty, podobně jako lichým počtem kratších rek’átů ukončil den předchozí. Proto je sunnou modlit se je svižnějším tempem.
Aš-Šewkání vysvětluje:
„Hadís naznačuje, že je předepsáno modlit se tuto modlitbu svižněji. Toto je názor většiny, kterému oponují hanefíjci s tím, že je také doporučeno recitaci i prodloužit, jenže toto odporuje jasnému důkazu.“ [12]
Vícero hadísů ukazuje na to, že v těchto dvou rek’átech recitoval Prorok صلى الله عليه و سلم súry al-Káfirún a al-Ichlás.
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم recitoval ve dvou rek’átech nepovinné modlitby před fedžrem a dvou rek’átech nepovinné modlitby po maghribu súry:
قُلْ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلْكَـٰفِرُونَ …
Rci: „Ó nevěřící … (Káfirún:1)
قُلْ هُوَ ٱللَّـهُ أَحَدٌ …
Rci: „On je Bůh Jedinečný … (Ichlás:1). [13]
Podle jiné verze recitoval Prorok صلى الله عليه و سلم obě tyto súry na dvou rek’átech před fedžrem a řekl o nich:
“قُلْ هُوَ اللَّهُ أَحَدٌ …” تَعدلُ ثلث القرآن، و “قُلْ يَا أَيُّهَا الْكَافِرُونَ …” تَعدِلُ ربعَ القرآن.
„Rci: „On je Bůh Jedinečný …“ je rovno třetině Koránu a „Rci: „Ó nevěřící …“ je rovno jedné čtvrtině Koránu.“ [14]
Podobné je doloženo od ‘Áiše, Abú Hurejry رضي الله عنهم أجمعين a dalších. Abú Hurejra uvádí, že také recitoval na prvním rek’átu:
قُلْ ءَامَنَّا بِٱللَّـهِ وَمَآ أُنزِلَ عَلَيْنَا وَمَآ أُنزِلَ عَلَىٰٓ إِبْرَٰهِيمَ وَإِسْمَـٰعِيلَ وَإِسْحَـٰقَ وَيَعْقُوبَ وَٱلْأَسْبَاطِ وَمَآ أُوتِىَ مُوسَىٰ وَعِيسَىٰ وَٱلنَّبِيُّونَ مِن رَّبِّهِمْ لَا نُفَرِّقُ بَيْنَ أَحَدٍ مِّنْهُمْ وَنَحْنُ لَهُۥ مُسْلِمُونَ
Rci: “Uvěřili jsme v Boha i v to, co seslal nám a co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi a Ježíšovi a prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Jeho jsme odevzdáni. (Áli ‘Imrán: 84)
A na druhém pak:
رَبَّنَآ ءَامَنَّا بِمَآ أَنزَلْتَ وَٱتَّبَعْنَا ٱلرَّسُولَ فَٱكْتُبْنَا مَعَ ٱلشَّـٰهِدِينَ
Pane náš, uvěřili jsme v to, cos nám seslal, a následujeme posla; zapiš nás tedy mezi ty, kdož pravdu dosvědčují!” (Áli ‘Imrán:53)
Anebo:
إِنَّآ أَرْسَلْنَـٰكَ بِٱلْحَقِّ بَشِيرًا وَنَذِيرًا ۖ وَلَا تُسْـَٔلُ عَنْ أَصْحَـٰبِ ٱلْجَحِيمِ
Seslali jsme tě s pravdou jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele, však nebudeš zodpovědný za ty, kdož pekla obyvateli budou. (Bekara: 219) [15]
Podle al-‘Azímabádího nejčastěji recitoval súry al-Káfirún a al-Ichlás, ovšem občas recitoval i výše zmíněné verše, anebo i jiné, doložené dalšími podáními, jako pro první rek’át tento verš:
قُولُوٓا۟ ءَامَنَّا بِٱللَّـهِ وَمَآ أُنزِلَ إِلَيْنَا وَمَآ أُنزِلَ إِلَىٰٓ إِبْرَٰهِـۧمَ وَإِسْمَـٰعِيلَ وَإِسْحَـٰقَ وَيَعْقُوبَ وَٱلْأَسْبَاطِ وَمَآ أُوتِىَ مُوسَىٰ وَعِيسَىٰ وَمَآ أُوتِىَ ٱلنَّبِيُّونَ مِن رَّبِّهِمْ لَا نُفَرِّقُ بَيْنَ أَحَدٍ مِّنْهُمْ وَنَحْنُ لَهُۥ مُسْلِمُونَ
Rcete: “Uvěřili jsme v Boha a v to, co seslal nám, i v to, co seslal Abrahamovi, Ismaelovi, Izákovi, Jakubovi a kmenům, i v to, co bylo dáno Mojžíšovi, Ježíšovi, a v to, co bylo dáno prorokům od Pána jejich. My nečiníme rozdíl mezi nimi a do vůle Pána svého jsme odevzdáni!” (Bekara: 136)
Anebo pro druhý tyto verše:
فَلَمَّآ أَحَسَّ عِيسَىٰ مِنْهُمُ ٱلْكُفْرَ قَالَ مَنْ أَنصَارِىٓ إِلَى ٱللَّـهِ ۖ قَالَ ٱلْحَوَارِيُّونَ نَحْنُ أَنصَارُ ٱللَّـهِ ءَامَنَّا بِٱللَّـهِ وَٱشْهَدْ بِأَنَّا مُسْلِمُونَ رَبَّنَآ ءَامَنَّا بِمَآ أَنزَلْتَ وَٱتَّبَعْنَا ٱلرَّسُولَ فَٱكْتُبْنَا مَعَ ٱلشَّـٰهِدِينَ
A když Ježíš pocítil nevíru jejich, pravil: “Kdo budou pomocníky mými na cestě Boží?” I odpověděli apoštolové: “My pomocníky Božími budeme, my v Boha věříme, a ty podej svědectví, že do vůle Jeho odevzdáni jsme! Pane náš, uvěřili jsme v to, cos nám seslal, a následujeme posla; zapiš nás tedy mezi ty, kdož pravdu dosvědčují!” (Áli ‘Imrán: 52-53)
قُلْ يَـٰٓأَهْلَ ٱلْكِتَـٰبِ تَعَالَوْا۟ إِلَىٰ كَلِمَةٍ سَوَآءٍۭ بَيْنَنَا وَبَيْنَكُمْ أَلَّا نَعْبُدَ إِلَّا ٱللَّـهَ وَلَا نُشْرِكَ بِهِۦ شَيْـًٔا وَلَا يَتَّخِذَ بَعْضُنَا بَعْضًا أَرْبَابًا مِّن دُونِ ٱللَّـهِ ۚ فَإِن تَوَلَّوْا۟ فَقُولُوا۟ ٱشْهَدُوا۟ بِأَنَّا مُسْلِمُونَ
Rci: “Vlastníci Písma! Pojďte ke slovu rovnému pro nás i pro vás a shodněme se, že nebudeme sloužit nikomu leč Bohu a nebudeme k Němu nic přidružovat a že si nebude brát jeden druhého za Pána místo Boha!” Obrátí-li se však zády, pak jim řekněte: “Dosvědčte, že my jsme do vůle Boží odevzdáni!” (Áli ‘Imrán: 64)
Z citovaných hadísů podle al-‘Azímabádího také vyplývá, že oba rek’áty nepovinné modlitby před fedžrem je též sunnou modlit se doma před odchodem do mešity, pokud je to možné a blízkost mešity to dovoluje. Sám Prorok صلى الله عليه و سلم se je nejčastěji modlil právě doma, jak se uvádí od Ibn Omar, ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse, ‘Áiše a dalších sahábů رضي الله عنهم. Autentický důkaz o tom, že by se je kdy pomodlil v mešitě, vlastně ani neexistuje.
V hadísu od Ibn Omara رضي الله عنهما Prorok صلى الله عليه و سلم dokonce ohledně nepovinných modliteb říká:
اجْعَلُوا فِي بُيُوتِكُمْ مِنْ صَلاَتِكُمْ، وَلاَ تَتَّخِذُوهَا قُبُورًا !
„Nechejte část svých modliteb také pro své domy a nečiňte z nich hroby!“ [16]
Ve verzi od Džábira رضي الله عنه Prorok صلى الله عليه و سلم říká:
إِذَا قَضَى أَحَدُكُمُ الصَّلاَةَ فِي مَسْجِدِهِ فَلْيَجْعَلْ لِبَيْتِهِ نَصِيبًا مِنْ صَلاَتِهِ فَإِنَّ اللَّهَ جَاعِلٌ فِي بَيْتِهِ مِنْ صَلاَتِهِ خَيْرًا
„Pokud někdo z vás skončil modlitbu v mešitě, nechť nechá část svých modliteb také na doma, protože Alláh mu věru díky jeho modlitbě v jeho domě dopřeje dobra.“ [17]
An-Newewí vysvětlil:
„Takto jsme věru povzbuzováni k tomu, abychom se modlili naše nepovinné modlitby doma, aby tak byly skrytější, dále od přetvářky, více chráněny před zneplatněním a také proto, aby i náš dům obdržel něco z požehnání a milosti, která na něj sestupuje shůry od Alláha a také kvůli andělům a kvůli tomu, že z domu, v němž je vykonává modlitba, prchá šejtán.“
‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم poté, co se pomodlil dvě rek’á nepovinné modlitby a poté vyčkával, opíraje o svou pravou ruku či bok, na svolání k povinné modlitbě. [18] Podle Muslimova podání se pomodlil noční modlitbu, potom witr a potom opřený o pravou ruku či bok čekal na ezán na modlitbu za úsvitu, načež se pomodlil dvě rek’át před samotnou povinnou modlitbou. [19]
Podle al-‘Azímabádího je toto sunnou bez ohledu na to, zda modlitbě za úsvitu předcházela noční nepovinná modlitba či nikoli. Podání o opření se o pravou polovinu těla se uvádějí i od Abú Hurejry, Ibn ‘Abbáse či ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهم.
Muhammed Násiruddín al-Albání dodal:
„Toto je jasný důkaz, že je dovoleno si mezi dobrovolnou a povinnou částí modlitby fedžr odpočinout, nicméně není nic známo o tom, že by tak kdokoli z Prorokových صلى الله عليه و سلم druhů činil v mešitě. Dokonce někteří z nich toto nemívali rádi a odrazovali od toho. Spíše by se tedy něco takového mělo odehrávat doma, tak jak doma činíval i on.“ [20]
‘Áiša uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم poté, co se pomodlil dva rek’áty před povinnou částí modlitby za úsvitu, si s ní chvilinku popovídal, když byla vzhůru, anebo, když vzhůru nebyla, se na chvíli opřel, vyčkávaje. [21]
Podle an-Newewího je tento hadís důkazem, že po sunně před fedžrem je dovoleno s někým pohovořit. Toto je názor většiny a také šáfi’ovského a málikovského mezhebu.
Al-Kádí pravil: „Kúfané toto nemívali rádi, od Ibn Mes’úda رضي الله عنه a několika dalších zbožných předků se uvádí, že čas mezi povinnou a nepovinnou modlitbou fedžru má být věnován prosbám o odpuštění, nicméně správnější stanovisko je, že promluvit je přeci jen dovoleno, neboť tak občas činil i Posel Boží صلى الله عليه و سلم. To, že se jedná o doporučený čas pro prosbu o odpuštění, nevyžaduje, aby v tom čase bylo zakázáno hovořit.“
Al-Kastallání pravil:
„Tento hadís dokazuje, že není nic špatného na tom, když se prohodí pár dobrých slov mezi dvěma nepovinnými a dvěma povinnými rek’áty modlitby za úsvitu. Ibnu l-‘Arabí řekl: „Neexistuje a ani se nezmiňuje žádné podání o přednostech mlčení v daném čase, tento čas nastupuje spíše až po skončení povinné modlitby, až do východu slunce.“ [22]
Pokud se člověk nestihl pomodlit tuto nepovinnou modlitbu před ikámou na fedžr, je zavrženíhodné začínat se ji modlit až po ní, jak uvádí al-‘Azímabádí. Toto platí bez ohledu zda modlící se stojí v již zformované modlitební řadě či mimo ni. Toto se uvádí od Abú Hurejry, Málika ibn Buhajny, ‘Abdulláha ibn Surdžise, Ibn Omara, Džábira, Ibn ‘Abbáse, Anase ibn Muhammeda, Zejda ibn Sábita, Abú Músá al-Aš’arího a matky věřících ‘Áiše رضي الله عنهم أجمعين.
Podle Abú Hurejry k tomu Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
إِذَا أُقِيمَتِ الصَّلاَةُ فَلاَ صَلاَةَ إِلاَّ الْمَكْتُوبَةُ.
„Když je svoláno k modlitbě, není již jiné modlitby, vyjma té předepsané.“ [23]
Málik ibn Buhajna رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم prošel okolo muže, jenž se modlil dva rek’át, zatímco už svolali k nástupu povinné modlitby. Když skončili s modlitbou, shromáždili se lidé okolo něj a Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
الصُّبْحَ أَرْبَعًا، الصُّبْحَ أَرْبَعًا ؟
„Což má ranní modlitba čtyři rek’át? Což má ranní modlitba čtyři rek’át?“ [24]
Potenciální nepovinná modlitba po dvou povinných rek’átech fedžru by spadala do časových intervalů, kdy je zakázáno se modlit nepovinnou modlitbu. Taková období jmenuje al-‘Azímabádí tři – kromě po skončení povinných dvou rek’át ranní modlitby až do východu slunce je to ještě před západem slunce a v době, kdy slunce vystoupá do zenitu.
Toto je doloženo hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا أَدْرَكَ أَحَدُكُمْ سَجْدَةً مِنْ صَلاَةِ الْعَصْرِ قَبْلَ أَنْ تَغْرُبَ الشَّمْسُ فَلْيُتِمَّ صَلاَتَهُ، وَإِذَا أَدْرَكَ سَجْدَةً مِنْ صَلاَةِ الصُّبْحِ قَبْلَ أَنْ تَطْلُعَ الشَّمْسُ فَلْيُتِمَّ صَلاَتَهُ.
„Pokud kdokoli z vás stihne padnout na tvář při odpolední modlitbě ještě předtím, než slunce zajde, ten dokončil modlitbu včas. Pokud kdokoli z vás stihne padnout na tvář při modlitbě za úsvitu ještě předtím, než slunce vyjde, dokončil modlitbu včas.“ [25]
Podle an-Newewího je toto jasným důsledkem, že kdokoli se pomodlil byť i jediný rek’át modlitby za úsvitu (arab. الفجر al-fedžr) anebo modlitby odpoledne (arab. العصر al-‘asr) a vyprší čas pro danou modlitbu tím, že slunce vyjde nebo zajde, ještě dříve, než se dotyčný přestane modlit, modlitbu stihl vykonat včas a tato jeho modlitba je zcela v pořádku a netřeba ji nahrazovat. V tomto panuje konsenzus islámských učenců, kromě jednoho ojedinělého názoru hanefíjců týkajícího se modlitby za úsvitu, avšak hadís je dostatečným důkazem pro opačný názor.
Zákaz modlit se v čase, kdy slunce vychází, zachází anebo prochází zenitem, neplatí pro nahrazování zmeškaných povinných modliteb, jak se uvádí od Anase, Abú Hurejry a Abú Katády رضي الله عنهم v podáních zaznamenaných šesti imámy (tj. autory hadíských sbírek – al-Buchárím, Muslimem, Abú Dáwúdem, an-Nesáím, at-Tirmizím a Ibn Mádžou) a ad-Dárimím, kde ve verzi od Anase ibn Málika رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví:
مَنْ نَسِيَ صَلاَةً فَلْيُصَلِّ إِذَا ذَكَرَهَا، لاَ كَفَّارَةَ لَهَا إِلاَّ ذَلِكَ .
„Kdokoli se zapomene pomodlit, nechť se pomodlí hned, jak si vzpomene, protože není za to jiného vykoupení, nežli je toto.“ [26]
A potom recitoval:
… وَأَقِمِ ٱلصَّلَوٰةَ لِذِكْرِىٓ
… a konej modlitbu, na Mne vzpomínaje. (TáHá: 14)
Toto nahrazování modliteb se obyčejně netýká modliteb nepovinných, s jedinou výjimkou – a tou jsou právě dva rek’áty nepovinné modlitby před fedžrem. Člověku je silně a vřele doporučeno nahradit zameškanou sunnu hned poté, co uplyne doba zakázaná pro modlitbu, tj. hned poté, co slunce vyjde a vystoupá nad obzor, jak uvádí Muhammed Bázmúl. [27]
Důkazem toho je hadís od Abú Hurejryرضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه و سلم říká:
مَنْ لَمْ يُصَلِّ رَكْعَتَىِ الْفَجْرِ فَلْيُصَلِّهِمَا بَعْدَ مَا تَطْلُعُ الشَّمْسُ .
„Kdokoli se nepomodlil dva rek’át před modlitbou úsvitu, ať se je pomodlí poté, co vyjde slunce.“ [28]At-Tirmizí u tohoto hadísu poznamenává, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم tak podle Ibn Omara sám učinil a podle tohoto hadísu postupovali Sufján as-Sewrí, Ibn Mubárek, aš-Šáfi’í, Ahmed a Ishák ibn Ráhawejh.
Vnější vyznění hadísu ukazuje podle Bázmúla na příkaz, nicméně příkazná formulace je zmírněna na doporučení hadísem od Kajse ibn Kahda رضي الله عنه, který se modlil spolu s Prorokem صلى الله عليه و سلم modlitbu úsvitu, avšak nepomodlili se před ní sunnu. Když Posel Boží صلى الله عليه و سلم skončil dva povinné rek’áty fedžru a poté vyšlo slunce, Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstal a domodlil se zameškanou sunnu. Kajs seděl opodál a díval se na něho, jak se modlí, avšak Prorok صلى الله عليه و سلم jej nenapomenul, že se nedomodlil také. [29]
Podle dalšího podání se chtěl Kajs domodlit zameškanou sunnu hned po skončení povinné modlitby a Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu řekl:
مَهْلاً يَا قَيْسُ أَصَلاَتَانِ مَعًا ؟
„Zlehka, Kajsi, což jsou to dvě modlitby dohromady?“
Kajs mu vysvětlil, že se chce domodlit zameškanou sunnu a Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil:
فَلاَ إِذًا .
„Tak to potom nevadí.“ [30]
Podle Bázmúla je v tomto důkaz, že nahrazovat modlitby je možno i v časech, kdy je jinak zakázáno se modlit dobrovolné modlitby a toto se týká i sunny před fedžrem v případě toho, kdo se ji nepomodlil před povinnou modlitbou. [31]
Zdroj: Sestaveno na základě knihy Abú Tajjib Muhammeda Šemsu l-Hakk al-‘Azímabádího jménem I’lámu ahli l-‘asri bi-ahkámi rek’ateji l-fedžr, str. 15-245. Redakčně upravováno, kráceno a doplněno o další prameny.
________________________________________________________
[1] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1163; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 724.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 725a.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 725b.
[4] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/188.
[5] Viz at-Ta’líkátu r-raddíjetu ‘alá Rawdati n-nedíja, 1/316.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 723.
[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1164.
[8] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 738.
[9] Zaznamenal Abú Dáwud v Sunenu, hadís č. 1255.
[10] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1165.
[11] Zdroj viz níže.
[12] Viz Nejlu l-awtár, přebráno ze zdroje viz níže.
[13] Zaznamenal at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 13504; a al-Albání doložil jako sahíh v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 3328.
[14] Uvádí ho al-Albání v Sahíhu t-Targhíbi t-terhíb, hadís č. 583.
[15] Zaznamenal Abú Dáwud v Sunenu, hadís č. 1260.
[16] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 432; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 777.
[17] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 778.
[18] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1160.
[19] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 736.
[20] Viz Salátu t-teráwíh, str. 90.
[21] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1161; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 743.
[22] Viz Iršádu s-sárí. Přebráno ze zdroje viz níže.
[23] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 710.
[24] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 663.
[25] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 556.
[26] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 597.
[27] Viz Bughíjetu l-mutetawwi’, str. 28.
[28] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 423 jako gharíb. Jako sahíh jej ocenili al-Hákim v Mustedreku, 1/274 a 307; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 613; a Ibn Chuzejma v Sahíhu, hadís č. 1117. Al-Albání jej označuje dokonce jako sahíh podle podmínek obou šejchů (tj. al-Buchárího a Muslima) v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2361.
[29] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 422 jako hasan li-ghajrihi.
[30] Viz Ibidum.
[31] Viz op. cit., str. 29.