Malé zamyšlení o současných událostech

Událostem poslední doby dominuje démon války a konfliktu. Je chybou, když není zdůrazňováno, že tento útok určitých mocenských kruhů mimo islámský svět, jehož objektem jsou muslimové i islám jako takový, není konfliktem náboženství a že v něm jde jen o moc a dominanci. Právě tím jde o válku hluboce náboženskou – válku mezi lidem islámu a skupinami vyznavačů vezdejšího zisku, jejichž modlou je dolar.

Alláh praví:

Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti přátelům satanovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy! (Nisá:76)

Nejde však o válku všech nemuslimů vůči všem muslimům, i když mnozí Evropané a Severoameričané lhostejně zavírají oči, strkají hlavu do písku a vyměňují všelidské hodnoty míru a spolupráce za plná břicha a teplou koupel každý den. A bohužel také ne všichni z těch, kteří obracejí svou tvář na kiblu, bojují v této válce na té správné straně.

 

V této souvislosti by nebylo fér též opomenout, že islámská umma dneška, ač dědic zářné minulosti, promrhává svůj potenciál a její stav není záviděníhodný. Co se týče vzdělanosti, gramotnosti a soběstačnosti na poli ekonomickém, politickém, vědeckém i vojenském, je její bilance trestuhodná. Podle údajů generálního ředitele islámské banky al-Baraka, Hafeze A.B. Mohameda je hlavním důvodem nynějšího bídného stavu 1,5 miliardy současných muslimů ztráta jejich schopnosti produkovat vzdělané kádry, cenit si vzdělání a vzdělance a učence si udržet, o toku poznatků a informací, nebo jejich využití ani nemluvě.

Považte sami:

–          Jen v USA funguje 5758 univerzit, v Indii dokonce 8407, a v muslimském světě, tvořeném celkem 57 zeměmi jich je pouze 500 původních domácích univerzit. Z nich se na světovém žebříčku 500 nejkvalitnějších neumístila žádná.  

–          Úroveň gramotnosti napříč západním světem dosahuje 90%, ve světě muslimském pouze 40%. Z většinově křesťanských zemí jich 15 dosáhlo 100%ní úrovně gramotnosti. Žádná taková muslimská země v současnosti neexistuje.

–          Na Západě dokončí základní školní docházku 98% dětí. Ve světě muslimském pouze 50%.

–          V USA žije na milion obyvatel 5000 vědeckých pracovníků. V muslimském světě jen 230 na stejný počet. V USA žije na milion obyvatel 1000 technických expertů, zatímco jen v arabských zemích činí tento poměr jen 50 v jednom milionu. Zatímco Západ investuje na vědu a rozvoj cca 5% svého HDP, muslimské země se podílejí jen 0,2%.

–          Co se týče rozšiřování vzdělání, ve většinově muslimském Pákistánu vychází na 1000 obyvatel 23 titulů denního tisku, zatímco ve většinově nemuslimském Singapuru to je na stejný počet obyvatel již 460. Ve Velké Británii vychází na 1 milion obyvatel ročně 2000 knih. V Egyptě pouhých 17.

–          Co se týče využití znalosti, není situace omnoho lepší. Sofistikované produkty, vyžadující zapojení špičkových vědeckých a technických poznatků, jako je např. elektronika, se podílejí na vývozu Pákistánu pouhými 0,9%, Saúdské Arábie dokonce jen 0,2% a v Kuvajtu, Maroku a Alžírsku 0,3%. 

        To vše navzdory četným apelům v Koránu a Sunně, které ukazují na nutnost vzdělání a soběstačnosti.

 

Alláh Vznešený pravil:

Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. (Álu ‘Imrán:110).

Proto je islámská umma jako taková nejlepším národem, který je předurčen k vedení národů ostatních ve všech směrech lidské činnosti. V ní byla, je a bude, dokud nepřijde rozhodnutí Boží, skupinka těch, kteří jsou na pravdě a o pravdu usilují. Prorok صل الله عليه و سلم řekl:

„Nepřestane existovat skupina z mé ummy, vítězná v pravdě. Neuškodí jim ti, kdo je opustí, až přijde příkaz Boží a oni zvítězí.“[1]

Touto skupinou jsou Ahl Sunna we l-Džema’a, ti, jejichž vyznání, víra, program i činy jsou tytéž, jako Prorokových společníků, nechť je s nimi všemi Alláh spokojen. Korán a autentická Sunna je k dispozici každému a každý nechť hledá a poměřuje, kdo je z této zachráněné skupiny a kdo nikoli. Fakt, že mnozí muslimové tomu neodpovídají, nás nesmí mást. Je to tím spíše důkaz proti těmto jedincům samotným.

 

I to se však pomalu začíná měnit a snad i změna politické situace přispěje k tomu, aby se muslimská inteligence konečně přestala stydět za to, že je muslimská a že je součástí tělesa islámské ummy.

Již se blíží doba, kdy na studia islámských nauk nebudou posíláni podprůměrní studenti a kdy náboženští učenci budou skutečnými všestrannými učenci, neodtrženými od reality a fundovanými ve znalosti jiných věd, především humanitních, tak, jako tomu bývalo v dobách, kdy islámská umma udávala kurs světovému dění. Budou jedinci disponujícími všeobecným přehledem, neodtržení od reality, v níž žijí a to jim umožní splnit úkol, který se od nich žádá – navrátit zpět národ, který vykolejil z přímé cesty Koránu a Sunny.

 

Islámská umma pak znovu objeví význam koránského verše:

Věřící jsou si přece bratry; usmiřujte tedy oba bratry své a buďte bohabojní – snad dostane se vám smilování! (Hudžurát:10).

Podle výkladu imáma Sa’dího tímto Alláh uzavírá mezi muslimy vzájemně smlouvu, že každý z nich bude vzájemně bratrem komukoli z nich kdekoli na povrchu zemském. Verš podle většinového čtení obsahuje slovo „achawejkum“ – oběma bratry. Podle čtení imáma Ja’kúba al-Basrího obsahuje slovo „ichwatikum“ – bratry, v plurálu a nikoli duálu. Tedy mezi více, než dvěma. Bratrství začíná bratrstvím dvou a nejvíce je ohroženo spory mezi skupinami ať již na ideologickém, sociálním, nebo etnickém základě. Ty je také nejpřednější řešit.

 

To v globálním měřítku znamená konec souručenství Arabů s Araby, Turků s Turky apod.

V mikroskopickém, regionálním měřítku Evropy a tím spíše našich krajů to musí vést k přehodnocení stávající situace, kdy existuje bezpočet islámských center, modliteben a organizací, z nichž ani jedna nefunguje, jak má. Nemůžeme se hnout z místa, dokud bude neefektivnost jedněch nahrazena odštěpením jiných a dokud bude přetrvávat jev, kdy se oblast islámské da’wy  stává jen smetištěm pro lidský odpad, který neuspěl jinde a v oborech jiných. Nemůžeme nadále tolerovat, aby islámská osvěta trpěla osobními spory a chorými ambicemi určitých pomýlených jedinců, hledající snadno dostupnou prestiž a zisk. Na obyčejných muslimech u nás leží těžký, ale nikoli nesplnitelný úkol objektivně zhodnotit, kdo z našich pracovníků islámské osvěty skutečně reprezentuje muslimy a islám, následujíce Korán a Sunnu v pochopení prvních a nejlepších generací muslimů, a kdo je oním lidským odpadem, následovníkem inovací, bludných učení a vlastních tužeb, pýchy, závisti a snadného zdroje příjmů, prestiže a uznání. Korán o nich praví:

وَمِنَ النَّاسِ مَنْ يَقُولُ آمَنَّا بِاللَّهِ وَبِالْيَوْمِ الآخِرِ وَمَا هُمْ بِمُؤْمِنِينَ
يُخَادِعُونَ اللَّهَ وَالَّذِينَ آمَنُوا وَمَا يَخْدَعُونَ إِلا أَنْفُسَهُمْ وَمَا يَشْعُرُونَ
فِي قُلُوبِهِمْ مَرَضٌ فَزَادَهُمُ اللَّهُ مَرَضًا وَلَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ بِمَا كَانُوا يَكْذِبُونَ
وَإِذَا قِيلَ لَهُمْ لا تُفْسِدُوا فِي الأرْضِ قَالُوا إِنَّمَا نَحْنُ مُصْلِحُونَ
أَلا إِنَّهُمْ هُمُ الْمُفْسِدُونَ وَلَكِنْ لا يَشْعُرُونَ
وَإِذَا قِيلَ لَهُمْ آمِنُوا كَمَا آمَنَ النَّاسُ قَالُوا أَنُؤْمِنُ كَمَا آمَنَ السُّفَهَاءُ أَلا إِنَّهُمْ هُمُ السُّفَهَاءُ وَلَكِنْ لا يَعْلَمُونَ
وَإِذَا لَقُوا الَّذِينَ آمَنُوا قَالُوا آمَنَّا وَإِذَا خَلَوْا إِلَى شَيَاطِينِهِمْ قَالُوا إِنَّا مَعَكُمْ إِنَّمَا نَحْنُ مُسْتَهْزِئُونَ
اللَّهُ يَسْتَهْزِئُ بِهِمْ وَيَمُدُّهُمْ فِي طُغْيَانِهِمْ يَعْمَهُونَ
أُولَئِكَ الَّذِينَ اشْتَرَوُا الضَّلالَةَ بِالْهُدَى فَمَا رَبِحَتْ تِجَارَتُهُمْ وَمَا كَانُوا مُهْتَدِينَ
Jsou mezi lidmi někteří, kdož říkají: „Věříme v Boha i v den soudný,“ zatím však jsou nevěřící. Snaží se oklamat Boha a ty, kdož uvěřili, avšak klamou jen sami sebe, aniž o tom mají tušení.
V srdcích jejich jest choroba a Bůh tuto chorobu rozmnožil; jim dostane se trestu bolestného za to, že lhali. A když se jim řekne: „Nešiřte pohoršení na zemi!“, tu odpovídají: „My ji jen polepšujeme!“ Což však to nejsou právě oni, kdož pohoršení šíří, ale nemají o tom ponětí? A když se jim řekne: „Uvěřte, jako již uvěřili tito lidé!“, tu odpovídají: „Cožpak máme věřit tak, jako tito ,hlupáci?“ Zdaž však nejsou právě oni hlupáci, jenže o tom nevědí? Když potkají ty, kdož uvěřili, říkají: „Uvěřili jsme“, když však zůstanou sami se svými satany, hovoří: „Jsme s vámi a tamtěm se jen posmíváme.“ Bůh se jim však sám vysměje a ponechá je dlouho tápat jak slepé ve vzpurnosti jejich. To jsou ti, kdož koupili blud za správné vedení, však obchod jejich jim nepřinesl zisk a po správné cestě se neubírají.(Bekara:8-16)

 

Sjednocování a svornost musí být vždy na základě společně sdílené správné věrouky. Jen tak je společenství věřících neprostupnou hradbou a neproniknutelným šikem, jak přikazuje a popisuje Korán:

Bojujte proti nevěřícím jako jeden muž, tak jako oni bojují proti vám jako jeden muž a vězte, že Bůh stojí na straně bohabojných. (Tewba:36)

Bůh věru miluje ty, kdož bojují na cestě Jeho v sevřeném šiku, jako by byli stavbou olovem spojenou. (Saff:4)

 

Islámská umma tak v dnešní době již přestává být pasivním objektem cizích zájmů a začíná si uvědomovat své místo v celém tomto kolbišti. Začíná budovat svou hrdost a uvědomovat si, co jí náleží, s čím se má poměřovat a kam má směřovat. Kde jsou její cíle, co jsou body obratu, co jsou mety a úspěchy. A také co jsou překážky na této cestě, jaké negativní rysy mentality škodí úspěchu a jak si vzít ponaučení ze situace, která nastala.

 

Je na čase odhodlaně vstoupit do nové éry, ve které bude nynější muslimská roztříštěnost, komplex méněcennosti, nepotřebné ohlížení se na názor druhých a bezmyšlenkovité přejímání cizích oktrojovaných vzorů nadobro minulostí.

 

Po porážce na Uhudu se muslimové tázali sami sebe i svého Proroka صلى الله عليه و سلم, jak mohli modloslužebníci triumfovat nad muslimy, když muslimové vyznávají pravdu a modloslužebníci faleš. V odpověď byl zjeven verš:

Což jste neřekli, když postihlo vás neštěstí poté, co sami jste dosáhli úspěchu dvojnásobného: „Odkud to přišlo?“ Rci: „Od vás samých to přišlo!“ A Bůh nade všemi věcmi je mocný. (Álu ‘Imrán:165)

 

Mnohokrát dnes hovoříme o protivenstvích koloniální éry, postkoloniálních přežitcích a vazbách, zdrcující převaze nepřátel, o zradě vůdců a špiček velení a o tajných spolcích. Je však potřeba vědět, že toto nejsou prapříčiny, ale následky jediné prapříčiny, kterou je nedodržení toho, čemu učí islám: Vzdělanosti, síle, jednotě, soběstačnosti, a abychom, hledáme-li chybu, ji hledali především u sebe a v sobě.

Okolnosti, jakkoli mohou být špatné, nejsou obětními beránky našich selhání. A všudypřítomní sionisté, nebo vše prostupující tajné organizace typu svobodných zednářů, iluminátů nebo Bilderberg group, také někdy spí. Nejsou to démoni a proto netřeba, aby zkazky o jejich síle a moci přeháněly realitu a spíše než reálným zprávám byly podobny duchařským historkám, jimiž se vzájemně straší děti na základní škole. Pokud už, jde o nepodložená vypravování a neověřené lži. Alláh však přikazuje:

Vy, kteří věříte! Přijde-li k vám hanebník s nějakou zvěstí, snažte se ji objasnit tak, abyste z nevědomosti své nepoškodili lidi a abyste nemusili litovat toho, co jste učinili. (Hudžurát:6)

 

Jakkoli je poměr sil vychýlený v náš naprostý neprospěch, není nic ztraceno, jak učí historie, nejen islámská. Vzpomeňme, jen z doby Prorokovy صلى الله عليه و سلم, úžasná vítězství např. u Bedru a v tzv. Příkopové bitvě o Medínu. Alláh o tom praví:

 Avšak ti, kdož pevně byli přesvědčeni o setkání svém s Bohem, vykřikli: „Kolikrát již nepočetné oddíly zvítězily nad početnějšími z dovolení Božího, vždyť Bůh je věru na straně trpělivých!“ (Bekara:249)

Bude-li mezi vámi dvacet vytrvalých mužů, porazí dvě stě, bude-li jich mezi vámi sto, porazí tisíc nevěřících, neboť to jsou lidé nechápaví. (Anfál:65)

 

Navzdory obludné mediální kampani, která je proti islámu a muslimům vedena, proti snahám misionářů a nepřátel víry, kteří loví v muslimských řadách odpadlíky a odchýlené jedince, kterým pomáhají k popularitě a veřejnému vlivu, počet muslimů nadále roste a do jeho objetí vstupuje také čím dál více Zápaďanů. Úsilí proti-islámských demagogů se obrací proti nim samým.

A chystali úklady, avšak i Bůh chystal úklady – a Bůh je nejlepší v strojení úkladů. (Anfál:30)

 

Bojujeme proti nepřátelům primárně lidským, z masa a kostí, kteří také jedí, pijí a umírají. Když strádáme my, strádají i oni. Když přicházíme o své milované v boji, pak i mezi nimi jsou plačící matky, sestry, dcery a manželky. Stejnou bolest zakoušejí i oni. Když trpíme neshodami my, trpí jimi i oni.

 

Za 10 let tzv. „boje proti terorizmu“ zahynulo v zahraničních angažmá podle nejskromnějších odhadů, které připouští sama americká armáda, 6000 vojáků, nepočítaje v to podpůrný personál a raněné, kteří nezemřeli přímo na bitevním poli. Toto číslo je sice oproti civilním obětem muslimským naprosto mizivé, i přesto dokázalo společnost Západu rozdělit. Po prvotní vervě přichází namísto levné ropy ekonomická krize a s ní i zdrcující kritika vojenských dobrodružství a hořký konec burcujících slov o křižáckých výpravách. Na politickém zápasišti kvůli tomuto neúspěchu již padla nejedna hlava.

Jsou-li mezi sebou, je statečnost jejich velká a ty je pokládáš za sjednocené, avšak srdce jejich jsou rozdělena. A to proto, že jsou to lidé, kteří rozumně neuvažují, (Hašr:14)

 

Jenže je tu ve hře ještě jeden faktor – zatímco utrpení a pokušení věřícího zoceluje, posiluje a šlechtí, nevěřícímu je trestem, který jej ničí, drtí a láme. Suhejb vyprávěl: “Pravil Posel Boží صل الله عليه و سلم: “Krásný-liž stav věřícího! Každá jeho situace je mu dobrem, což u nikoho jiného nežli u věřícího není. Když jej něco rozradostní, je vděčen Bohu a získá dobro. Když je něčím rozesmutněn, strpí kvůli Bohu a opět získá dobro.“[2]

وَلا تَهِنُوا وَلا تَحْزَنُوا وَأَنْتُمُ الأعْلَوْنَ إِنْ كُنْتُمْ مُؤْمِنِينَ
إِنْ يَمْسَسْكُمْ قَرْحٌ فَقَدْ مَسَّ الْقَوْمَ قَرْحٌ مِثْلُهُ وَتِلْكَ الأيَّامُ نُدَاوِلُهَا بَيْنَ النَّاسِ وَلِيَعْلَمَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا وَيَتَّخِذَ مِنْكُمْ شُهَدَاءَ وَاللَّهُ لا يُحِبُّ الظَّالِمِينَ
وَلِيُمَحِّصَ اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا وَيَمْحَقَ الْكَافِرِينَ

Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! Jestliže jste utrpěli poranění , tedy podobné poranění utrpěli i ti druzí. Takové dny šťastné i nešťastné necháváme střídat mezi lidmi, aby Bůh rozeznal ty, kdož uvěřili, a vybral si mezi vámi mučedníky – a Bůh věru nemiluje nespravedlivé – a aby Bůh dal zazářit těm, kdož uvěřili, a zavrhl nevěřící. (Álu Imrán:139-141)

 

Dnes je např. na bojištích Iráku a Afghánistánu na pořadu dne otázka, zda jednat s těmi, proti kterým se na začátku bojovalo. Další kapitolou je úspěšné svržení krvavých diktátorů arabského světa. Protesty a revoluce proti dalším z nich nadále trvají. Událo se něco, co by nikoho před pár lety nenapadlo. Muslimský lid pomalu, ale jistě přebírá svůj osud do vlastních rukou. A jeho nepřítel bohužel znovu ukázal jediné – že rozumí jen jazyku síly. Doufejme jen, že poznání, že není možno běh dějin zvrátit, nebude stát lidstvo příliš mnoho krve.

 

Ve svých modlitbách i nadále zůstáváme s našimi utiskovanými bratry v Sýrii, Jemenu i na dalších místech, kteří se pokoušejí svrhnout nenáviděné diktatury a nastolit spravedlivý islámský řád. A prosíme také za naše bratry mudžáhidy, kteří bojují v Palestině, Afghánistánu a všude v zemích islámu, aby Slovo Alláha bylo nejvyšším. Ámín.

---