Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Muslim by si měl dávat pozor na slovíčka „já“, „moje“ a „mám,“ protože těmito třemi slůvky byli pokoušeni také Iblís, Faraon a Kárún.
Slovy Iblísovými bylo:
أَنَا۠ خَيْرٌ مِّنْهُ
Já lepší jsem než on (Sád:76)
Slovy Faraonovými bylo:
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja pravil:
„Muslim by si měl dávat pozor na slovíčka „já“, „moje“ a „mám,“ protože těmito třemi slůvky byli pokoušeni také Iblís, Faraon a Kárún.
Slovy Iblísovými bylo:
أَنَا۠ خَيْرٌ مِّنْهُ
Já lepší jsem než on (Sád:76)
Slovy Faraonovými bylo:
أَلَيْسَ لِى مُلْكُ مِصْرَ …
což nepatří mi vláda nad Egyptem … (Zuchruf:51)
A slovy Kárúnovými bylo:
إِنَّمَآ أُوتِيتُهُۥ عَلَىٰ عِلْمٍ عِندِىٓ ۚ
Všeho toho se mi dostalo jen díky vědění mému vlastnímu! (Kasas:78)
Nejlepší místo, kam položit slůvko „já“ jsou slova služebníka Božího: „Já jsem hříšný, chybující, prosící o odpuštění, přiznávající se služebník Boží.“
Nejlepší místo, kam položit slůvko „moje“ je „moje hříchy, moje chyby, moje nedostatečnost, moje chudoba, moje nízkost.“
A nejlepší místo, kam položit slůvko „mám,“ je, když služebník řekne:
اغفر لي جدي، وهزلي، وخطئي، وعمدي، وكل ذلك عندي
„(Ó Bože) odpusť mi hříchy, jichž jsem se dopustil úmyslně, z legrace, omylem, či účelově – a já mám všechny tyto.“ [1]
Zdroj: Zádu l-me’ád, 2/434.
______________________________________________________
[1] Tato prosba je součástí delší prosby zaznamenané v hadísu Abú Músá al-A’arího رضي الله عنه v Muslimově Sahíhu, hadís č. 2138.