بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا اتَّقُوا اللَّهَ حَقَّ تُقَاتِهِ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!” (Áli ‘Imrán: 102)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh člověka umístil na tuto planetu jako jejího správce (arab. خليفة الأرض chalífetu l-ard), aby ji využíval a zveleboval pro potěchu a spokojenost Boží.
Za správce země byl člověk určen právě díky svým výjimečným kvalitám daným od Stvořitele a celá zem mu byla dána k dispozici jedině za títo účelem, slovy Božími:
وَلَقَدْ كَرَّمْنَا بَنِي آدَمَ وَحَمَلْنَاهُمْ فِي الْبَرِّ وَالْبَحْرِ وَرَزَقْنَاهُم مِّنَ الطَّيِّبَاتِ وَفَضَّلْنَاهُمْ عَلَىٰ كَثِيرٍ مِّمَّنْ خَلَقْنَا تَفْضِيلًا
„Věru jsme milostí Svou syny Adamovy poctili a na pevnině i na moři jsme je nosili a obživu jsme jim uštědřili výtečnou a před mnohými z těch, jež jsme stvořili, přednost jsme jim dali významnou.“ (Isrá: 70)
وَسَخَّرَ لَكُم مَّا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ جَمِيعًا مِّنْهُ ۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
„On podmanil vám vše, co na nebesích je i na zemi, a všechno od Něho pochází. A věru jsou v tom znamení pro lid uvažující!“ (Džásíja: 13)
Alláh tuto zemi učinil v dokonalém souladu mezi vším, co na ní roste a žije, aby člověk byl někým, kdo tento pořádek dovrší a nikoli někým, kdo ho rozvrátí.
Alláh říká:
وَالْأَرْضَ مَدَدْنَاهَا وَأَلْقَيْنَا فِيهَا رَوَاسِيَ وَأَنبَتْنَا فِيهَا مِن كُلِّ شَيْءٍ مَّوْزُونٍ
„A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené.“ (Hidžr: 19)
Kdo tento pořádek nebude respektovat, nemůže očekávat úspěch, shodně Božím slovům:
إِنَّ اللَّهَ لَا يُصْلِحُ عَمَلَ الْمُفْسِدِينَ
„Vždyť Bůh nedopřeje úspěchu dílu těch, kdož zkázu šíří.“ (Júnus: 81)
O této skutečnosti svědčí i trest faraona a jeho lidu, kteří se odmítli podrobit vládě Božího Zákona a byli stíháni pohromami přírodní nerovnováhy:
فَأَرْسَلْنَا عَلَيْهِمُ الطُّوفَانَ وَالْجَرَادَ وَالْقُمَّلَ وَالضَّفَادِعَ وَالدَّمَ آيَاتٍ مُّفَصَّلَاتٍ فَاسْتَكْبَرُوا وَكَانُوا قَوْمًا مُّجْرِمِينَ
„A seslali jsme na ně zátopu, kobylky, klíšťata, žáby i krev jako znamení srozumitelná, ale oni v pýše své setrvali a lidem provinilým se stali.“ (A’ráf: 133)
Spojitost mezi dodržováním Božích zákonitostí ve vztazích k Alláhu, k lidem i k přírodě vidíme i v příběhu obyvatel Sáby:
لَقَدْ كَانَ لِسَبَإٍ فِي مَسْكَنِهِمْ آيَةٌ ۖ جَنَّتَانِ عَن يَمِينٍ وَشِمَالٍ ۖ كُلُوا مِن رِّزْقِ رَبِّكُمْ وَاشْكُرُوا لَهُ ۚ بَلْدَةٌ طَيِّبَةٌ وَرَبٌّ غَفُورٌ ﴿١٥﴾ فَأَعْرَضُوا فَأَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ سَيْلَ الْعَرِمِ وَبَدَّلْنَاهُم بِجَنَّتَيْهِمْ جَنَّتَيْنِ ذَوَاتَيْ أُكُلٍ خَمْطٍ وَأَثْلٍ وَشَيْءٍ مِّن سِدْرٍ قَلِيلٍ
„A věru měli obyvatelé Sáby v sídlech svých znamení: dvě zahrady zprava i zleva. Živte se z přídělu obživy Pána svého a buďte vděční! A je to země výtečná a Pán váš je odpouštějící. Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo cicimky.“ (Sebe´: 15-16)
Mezi syny Adamovými jsou tedy odpradávna i tací, kteří se chovají jako narušitelé tohoto odvěkého a posvátného řádu přírody.
Jejich počínání odsuzuje i Alláh v Koránu, když říká:
ظَهَرَ الْفَسَادُ فِي الْبَرِّ وَالْبَحْرِ بِمَا كَسَبَتْ أَيْدِي النَّاسِ لِيُذِيقَهُم بَعْضَ الَّذِي عَمِلُوا لَعَلَّهُمْ يَرْجِعُونَ
„A objevila se na pevnině i na moři spoušť za to, co ruce lidí způsobily, aby tak Bůh jim dal okusit část z toho, co si vysloužili – snad se obrátí.“ (Rúm: 41)
Učenci islámu se shodují na tom, že الفساد al-fesád, zkáza, zmíněná v tomto verši odkazuje nejen na rozvrat víry, mravů a lidského nitra, ale také na ničení životního prostředí jakýmkoli způsobem, od nadužívání a drancování přes jeho znečišťování až po likvidaci přírodní rovnováhy a rozmanitosti. Toto vše jsou tři kořeny současné ekologické katastrofy.
Takový výklad podporuje i Boží příkaz na jiném místě:
كُلُوا وَاشْرَبُوا مِن رِّزْقِ اللَّهِ وَلَا تَعْثَوْا فِي الْأَرْضِ مُفْسِدِينَ
„Jezte a pijte z toho, co Bůh vám uštědřil, nebuďte však těmi, kdož na zemi šíří zkázu!“ (Bekara: 60)
Jeden ze zlovolníků rozsévajících zkázu je v Koránu popsán skrze vlastnost ničení přírody zde:
وَإِذَا تَوَلَّىٰ سَعَىٰ فِي الْأَرْضِ لِيُفْسِدَ فِيهَا وَيُهْلِكَ الْحَرْثَ وَالنَّسْلَ ۗ وَاللَّهُ لَا يُحِبُّ الْفَسَادَ
„A když se odvrátí zády, chodí po zemi, aby šířil zkázu a ničil sadbu i dobytek; Bůh však nemiluje zkázu.“ (Bekara: 205)
Plýtvání zdroji, první příčinu současné ekologické krize, Alláh příkře odsuzuje, když říká:
إِنَّ الْمُبَذِّرِينَ كَانُوا إِخْوَانَ الشَّيَاطِينِ ۖ وَكَانَ الشَّيْطَانُ لِرَبِّهِ كَفُورًا
„Věru marnotratní jsou bratři satanovi a satan byl vůči Pánu svému nevděčný.“ (Isrá: 27)
A je odsouzeno také jazykem Božího Posla صلى الله عليه وسلم, jenž řekl:
كُلُوا وَاشْرَبُوا وَتَصَدَّقُوا وَالْبَسُوا مَا لم يُخالطْ إِسْرَافٌ وَلَا مَخِيلَةٌ
„Jezte, pijte, oblékejte se a udělujte milodary, dokud to nezačne přerůstat v prostopášnost a domýšlivost.“1
Ohledně znečišťování přírodního prostředí, druhé příčiny současné ekologické krize, Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví v hadísu od Abú Málika al-Aš’arího رضي الله عنه obecně hovořícím o čistotě:
الطُّهُورُ شَطْرُ الإِيمَانِ
„Čistota je polovinou víry.“2
Podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم také mezi větvemi víry, tedy činy, potvrzujícími víru člověka, uvedl i tento:
إِمَاطَةُ الأَذَى عَنِ الطَّرِيقِ
„Odstranit z cesty to, co je na ní na obtíž.“3
Pokud je už toto dobrým činem, jak zlý je skutek toho, kdo okolí znečišťuje? Pokud je odstranění škodlivého činem víry, odhození škodlivého je čin dokazující co?
Alláh ve Vznešeném Koránu zmínil i odsudek hlukového znečištění, když přikazuje:
وَاقْصِدْ فِي مَشْيِكَ وَاغْضُضْ مِن صَوْتِكَ ۚ إِنَّ أَنكَرَ الْأَصْوَاتِ لَصَوْتُ الْحَمِيرِ
„Buď umírněný v chůzi své a ztišuj hlas svůj, vždyť nejodpornější z hlasů všech je věru hlas oslů.“ (Lukmán: 19)
Co se týče zachování přírodní rozmanitosti, jejíž ničení je třetí příčinou současné ekologické krize, pak podle Abú Hurejry رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
في كلِّ كَبِدٍ رَطْبةٍ أجْرٌ
„Za každého živého tvora je odměna.“4 Tj. doslova “za každá živá játra,” tzn. za cokoli, co vykazuje známky nějakého metabolismu.
V hadísech Posla Božího صلى الله عليه وسلم nacházíme dokonce i pobídku k péči o zeleň. Anas ibn Málik رضي الله عنه uvádí slova Posla Božího صلى الله عليه وسلم:
مَا مِنْ مُسْلِمٍ يَغْرِسُ غَرْسًا، أَوْ يَزْرَعُ زَرْعًا، فَيَأْكُلُ مِنْهُ طَيْرٌ أَوْ إِنْسَانٌ أَوْ بَهِيمَةٌ، إِلاَّ كَانَ لَهُ بِهِ صَدَقَةٌ
„Není muslima, který zasadí sazenici či zaseje semeno, z něhož pojí pták, či člověk nebo zvíře, aniž by tím neudělil milodar.“5
(…)
Služebníci Boží!
Lidský život je neoddělitelný od života přírody, života rostlin, hub a živočichů. Máme jen jednu jedinou planetu. Škody, kterých se na ní dopouštíme, nejsou malé. Jde nám opravdu o život. O přežití nás a našich dětí.
A Boží Zákon tvrdě postihuje každého, kdo ubližuje jinému, ať už úmyslně, či díky své lhostejnosti, stejně jako odměňuje kohokoli, kdo se snaží komukoli pomoci.
Vznešený Alláh praví:
مَن قَتَلَ نَفْسًا بِغَيْرِ نَفْسٍ أَوْ فَسَادٍ فِي الْأَرْضِ فَكَأَنَّمَا قَتَلَ النَّاسَ جَمِيعًا وَمَنْ أَحْيَاهَا فَكَأَنَّمَا أَحْيَا النَّاسَ جَمِيعًا ۚ
„ten, jenž zabije jednoho člověka – nikoliv pro pomstu na někom anebo za to, že šířil pohoršení na zemi – bude souzen, jako by zabil lidstvo veškeré. A aby ten, kdo oživí jednoho, bude posuzován, jako by oživil lidstvo veškeré.“ (Máida: 32)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم také stanovil tento stěžejní islámsko-právní princip:
لاَ ضَرَرَ وَلاَ ضِرَارَ
„Škoda se ani netrpí, ani nevrací či nepřenáší dál.“6
Zamysleme se proto společně nad tímto koránským veršem o Dni zúčtování:
ثُمَّ لَتُسْأَلُنَّ يَوْمَئِذٍ عَنِ النَّعِيمِ
„a posléze v ten den na blahobyt tázáni budete!“ (Tekásur: 8)
Budeme tázáni úplně na vše, co pro nás Alláh na tomto světě stvořil. Pokud bychom promrhali zděděný majetek, nebyly bychom ostudou své rodiny? Pokud bychom zdemolovali či poškodili dílo umělce, nebyli bychom celou společností odsuzovanými vandaly? A to se bavíme o jen tom, co nám zanechali lidé. Jak svatokrádežné je potom promrhat Boží dary a jak rouhačské je demolovat Boží dílo!
Alláha prosím, aby nás navrátil na správnou cestu a uzdravil pro nás naši zem. Ámín!
- Od ‘Amra ibn Šu’ajba přes jeho otce a dědečka, tj. ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما, zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2559; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3605; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 6695 a at-Tebrízí v Miškátu l-masábíh, hadís č. 4381 v lehce odlišných verzích. Jako hasan ho ocenil al-Albání v Techrídžu Miškáti l-mesábíh, hadís č. 4307.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 233.
- Jeho základ je muttefekun ‘alejhi, tato konkrétní formulace je z Muslimova Sahíhu, hadís č. 35.
- Jako součást delšího muttefekun ‘alejhi hadísu zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2363; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2244.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2320; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1553.
- Doložen od vícero sahábů mnoha slabými, ale navzájem se posilujícími podáními na sahíh li-ghajrihi, jak uvádí al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 250.