Objasnění hadísu o imámátu ženy

Logo XXL
Umm Wereka bint Nawfel vyprávěla:

Umm Wereka bint Nawfel vyprávěla:
Když Boží Posel  صلى الله عليه و سلمvyrazil na Bedr, řekla jsem mu: „Posle Boží, dovol mi provázet tě v modlitbě. Budu ošetřovatelkou tvých raněných a možná mne Alláh poctí mučednictvím.“ Odpověděl: „Zůstaň ve svém domě a i tak tě Alláh poctí mučednictvím.Vypravěč hadísu dodal: „Od té doby byla nazývána mučednicí.“ Umm Wereka tedy usilovně četla Korán a žádala Posla Božího صلى الله عليه و سلمo svolení mít doma osobního muezína. On صلى الله عليه و سلم jí k tomu následně svolil. Přislíbila, že její sluha a služka budou po její smrti propuštěni. Jedné noci ji však tito uškrtili kusem látky a utekli pryč. Následujícího dne Omar vyhlásil, že kdokoli o nich něco ví, nechť to ohlásí a přivede mu je. (Poté, co byli chyceni) Omar přikázal, aby byli ukřižováni a toto bylo první ukřižování v Medíně.
Umm Wereka bint Abdulláh ibni l-Háris vyprávěla: “Posel Boží صلى الله عليه و سلمji měl ve zvyku navštěvovat. Určil pro ni osobního muezína a přikázal jí vést modlitby těch, kteří patřili do její domácnosti (tj. být jim imámem v modlitbě).” Abdurrahmán říká: “Viděl jsem, že tento její muezín byl stařec.”[1]
Tento hadís ukazuje, že ustavení ženy za imáma ve společné modlitbě a jejich praktikování společných modlitb je správné a prokázané cestou příkazu a schválení Posla Božího صلى الله عليه و سلم. ‘Áiša a Umm Seelema, budiž s oběma Alláh spokojen, vedly ženy v povinných modlitbách a v modlitbách teráwíh.
Al-Háfiz říká v Talchís al-Habír: „Hadís od ‘Áiše o tom, že vedla ženy jako imám, stojíce ve středu jejich řady, byl zaznamenán Abdurrezákem cestou jeho vypravěčů, ad-Dárukutním a al-Bejhekím z hadísu Abú Házima přes Rá´itu al-Hanefíju od ‘Áiše, že „vedla je v povinné modlitbě, stojíce mezi nimi.
Ibn Abí Šejba a al-Hákim zaznamenávaji cestou od Abí Lejly přes Atá´a od ‘Áiše, že „vodívala ženy při modlitbě a stála ve středu jejich první řady.
Hadís Umm Selemy, že vedla v modlitbě ženy a stála mezi nimi byl zaznamenán aš-Šáfi’ího, Ibn Abí Šejby a Abdurrezáka, všichni cestou Ibn Ujejny, od Ammára ad-Dahního, od jisté ženy z jeho kmene, která se jmenovala Hadžíra, od Umm Selemy, že „Umm Selema nás vedla na odpolední modlitbu a stála veprostřed nás.
Ve znění Abdurrezáka: „Umm Selema nás vedla na odpolední modlitbu a stála v našem středu.
Al-Háfiz také říká v ad-Dijára: „Muhammed ibnu l-Hasan vypráví od Ibráhíma an-Nacha’ího od ‘Áiše, že vodívala ženy v modlitbě během Ramadánu a stála veprostřed (jejich přední řady).
Z výše uvedených hadísů je jasné, že když žena vede modlitbu, stojí vprostřed první řady, mezi nimi a nikoli před nimi, jak to činí muži.
(as-San`ání) říká v as-Subúlu s-Selám: “Hadís dokazuje správnost postupu, když žena vede v modlitbě svou domácnost, dokonce i když by mezi nimi byli muži – jako v tomto případě, když byl jejím muezínem starý muž. Text hadísu výslovně poukazuje na to, že je vodívala v modlitbě, svého sluhu a svou služku.“
Abdurrezzák uvádí ve svém Musannafu od Ikrimy, od Abdulláha ibn Abbáse: „Když žena vede ženy v modlitbě, pak stojí veprostřed nich.
Zdroj: Awnu l-Me‘búd (2/300-301), komentář Abú Daúdova Sunenu od Abú at-Tajjib al-‘Azímabádí, Alláh mu budiž milostiv


[1] Sunen Abú Dawúd, hadísy č. 591 a 592 v angl. překladu.