Zbožný umejjovský chalífa Omar ibn ‘Abdil’azíz, který byl sám žákem společníků Proroka Muhammeda صلى الله عليه وسلم a vnukem druhého pravověrného chalífy Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه za necelé tři roky svého vládnutí napravil četné křivdy, jichž se dopustili vládcové před ním, znovu naplnil státní kasu, těžce zkoušenou rozhazovačným životem vládců před ním a znovu nastolil v říši vládu spravedlnosti a Božího Zákona a zasadil se o blahobyt, kterým Alláh zahrnul všechny, do té míry že ani vlk neměl potřebu napadnout ovci.
Nicméně zůstalo mnoho zlovolníků, kteří by rádi pokračovali ve svém zlu a ti zosnovali na chalífu atentát. Uplatili jistého otroka, jednoho z nejbližších sluhů, aby spravedlivého vládce odstranil jedem.
Vypráví se, že Omar ibnu l-‘Abdul’azíz už ležel na smrtelné posteli, avšak podařilo se mu zjistit, kdo ho otrávil. Byl to jeden z jeho sluhů, jemuž plně důvěřoval.
Zavolal si ho k sobě a řekl mu: “Běda tobě! Proč jsi mi nasypal do jídla jed?”
Sluha se rozklepal příšerným strachem a ke všemu se chalífovi doznal.
“Můj pane, mocní mužové mi nabídli tisíc zlatých a slíbili mi, že mne vykoupí z otroctví, pokud tak učiním.”
Velký muslimský vládce mu odvětil: “Tisíc zlatých, které dostaneš, věnuj státní pokladnici všech muslimů. A ty sám jsi volný. Jsi svobodný muž, jen a pouze z touhy po Tváři Boží! Já ti odpouštím.”
Byť byl na prahu smrti, Omar se nejvíce staral o blahobyt všech muslimů a sám ztělesnil jeden z nejzářnějších a nejpodivuhodnějších příkladů odpouštění, kterých byl kdy kdo předtím či potom schopen.
Islámští učenci o něm proto řekli: “Omar nepodnikl ani jeden jediný krok, aniž by jeho prostřednictvím neusiloval o to, aby se zalíbil Alláhu.”
Vládl pouze dva a půl roku. Za tu krátkou dobu vykořenil chudobu a po celé své říši rozšířil spravedlivost, férovost a spravedlnost. Dokonce zaměstnal vyvolavače, kteří chodili po ulicích a hledali chudobné mladé lidi, aby jim pomohli s výdavky na svatbu, kterou by si jinak těžko mohli dovolit. Nebo hledali zadlužené, kterým pak pomáhali zbavit se dluhů. Anebo někoho, kdo zamýšlel vykonat pouť do Mekky, ale nemohl si ji z hlediska financí dovolit, aby mu ji zaplatili. A všechno to bylo financováno ze společné státní kasy muslimů (arab. بيت المال bejtu l-mál)
Chalífát, muslimská říše, sahající od al-Andalusu na západě až po střední Asii na východě, vzkvétala a přetékala dobrem a požehnáním. Dokonce do té míry, že chalífa najal nádenníky, aby vyhazovali do pouště zrno, pro nadbytek sklizené úrody, aby se tímto zrnem mohli nakrmit volně žijící ptáci a divoká zvěř. Aby ani nejmenší ptáček či jiný živý tvor v muslimské zemi netrpěl hlady.
Navzdory všemu, čeho díky své spravedlivosti dosáhl, strachoval se stále před tíživým břemenem zodpovědnosti, které mu, coby vládci tak rozsáhlého impéria, bylo svěřeno. Když četl Korán, plakal, jakoby Pekelný ohěň nebyl stvořen pro nikoho jiného, nežli pro něho. Měl se neustále napozoru před pokrytectvím a pokrytci. Uděloval na cestě získávání nauky a obklopoval se těmi nejučenějšími a nejbohabojnějšími učenci, aby mu připomínali záležitosti víry a onoho světa.
Jeden z nich mu radil: “Vládce věřících! Drž půst tím, že se zřekneš tohoto světa a tento svůj půst přeruš smrtí. A zásob se po nocích tohoto světa pro jitra na světě onom.”
Tato slova Omarem ibn ‘Abdil’azíz tolik otřásla, že začal žít skoro jako poustevník. Zřekl se pozlátek tohoto světa a vyhýbal se jim. Oprostil se od tohoto světa a za něj koupil věčnou blaženost na světě onom. Bylo to vidět na jeho příbytku, jeho oblečení i jeho celkovém životním stylu. Žil skromě, navzdory tomu, že vládl čtvrtině tehdy známého světa.
Uvádí se, že poslední slova, která Omar na tomto světě pronesl, patřila verši z Knihy Boží:
تِلْكَ الدَّارُ الْآخِرَةُ نَجْعَلُهَا لِلَّذِينَ لَا يُرِيدُونَ عُلُوًّا فِي الْأَرْضِ وَلَا فَسَادًا ۚ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ
“A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru dobrý bude konec bohabojných.” (Kasas: 83)
Když pak opustil tento svět, jak pravdivá byla slova těch, kteří o něm řekli: “A budou-li se tě ptát na spravedlnost v zemích muslimů, pak jim odpověz, že Omar už zemřel.”
Autor: Osmán al-Ahdel
Zdroj: Twitterový účet Osmána al-Ahdela
Přeložil a upravil: Alí Větrovec