Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl:
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl:
أن رجلا من أهل البادية كان اسمه زاهر بن حزام أو حرام ، قال : وكان النبي صلى الله عليه وسلم يحبه وكان دميما ، فأتاه النبي صلى الله عليه وسلم يوما وهو يبيع متاعه ، فاحتضنه من خلفه وهو لا يبصره ، فقال : أرسلني ! من هذا ؟ فالتفت فعرف النبي صلى الله عليه وسلم ، فجعل لا يألو ما ألزق ظهره بصدر النبي صلى الله عليه وسلم حين عرفه ، وجعل النبي صلى الله عليه وسلم يقول : من يشتري العبد ، فقال : يا رسول الله ! إذا والله تجدني كاسدا ، فقال النبي صلى الله عليه وسلم : لكن عند الله لست بكاسد ، أو قال : لكن عند الله أنت غال
„Muž z lidí pouště, jménem Záhir ibn Hizám či Hirám byl oblíben Prorokem صلى الله عليه وسلم ale nebyl zrovna nejpříjemnějšího zevnějšku. Jednou za ním Prorok صلى الله عليه وسلم kradmo zezadu přišel, zatímco Záhir prodával své zboží na trhu a přátelsky jej objal, aby nevěděl, kdo stojí za ním. (Podle jiného podání mu Prorok صلى الله عليه وسلم také položil ruku přes oči, takže ho Záhir nemohl vidět). Záhir se zeptal: „Řekni, kdo jsi?“ obrátil se a spatřil Božího Proroka صلى الله عليه وسلم, tak i on se zády nachýlil k němu a pak jeho obětí opětoval. Na to Prorok صلى الله عليه وسلم okolo stojícím pravil: „Kdo odkoupí sluhu (ode mne)?“ Záhir namítl: „Ale Posle Boží, shledal bys, že bych byl špatný kup (tj. bez cenny). Prorok صلى الله عليه وسلم však odvětil: „Nikoli, u Alláha nejsi vůbec bezcenný!“ Podle jiného podání řekl: „Avšak u Alláha jsi hodnotný!“ [1]
Tím, že se Záhir přivinul k Prorokovi صلى الله عليه وسلم toužíl získat požehnání od Alláha.
Čím si Záhir رضي الله عنه vysloužil takové přátelství Božího Posla صلى الله عليه وسلم? Není toho o něm známo mnoho a v přehledech životopisů toho o něm také moc nenalezneme. Víme jen to, že byl prostým beduínem z pouště a kdykoli se v Medíně objevil, nosil s sebou dary pro Božího Posla صلى الله عليه وسلم a staral se o něj. Také bojoval v několika bitvách po boku muslimů.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم o něm říkával:
إن زاهرا باديتنا ، و نحن حاضروه
„Záhir je náš beduín a my jsme jeho přátelé z města.” [2]
Hadís ukazuje Prorokovu صلى الله عليه وسلم skromnost, bezprostřednost a náklonnost i k těm nejobyčejnějším a nejméně vábným prostým lidem, žijícím drsným životem v pustině a fakt, že něčí fyzická přitažlivost a pohledný zjev nehovoří nic o postavení dotyčného člověka u Alláha. Svým příkladem ukázal ostatním lidem okolo sebe, že je třeba si cenit každého dobrého a oddaného člověka, ať už by byl odkudkoli a vypadal jakkoli nehezky.
______________________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-Kubrá, 10/248. Zaznamenal i Ahmed v Musnedu, Abú Ja’lá v Musnedu a al-Bezzár s lehce odlišným zněním. Hadís jako sahíh ocenil Ibn Kesír v al-Bidája, 6/48; Ibn Hadžer v al-Isába, 1/542; al-Hajsemí v Medžme’u z-Zewáid, 9/371 (podání č. 15979) a al-Albání v Tachrídžu miškátu l-mesábih, hadís č. 4815. Viz Muchtesaru šemáil, str. 204.
[2] Viz Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 2087.