Transkripce arabského písma do latinky

text
Písmeno

Písmeno
Plný přepis
Zjednodušený přepis
Anglický přepis (odlišný)
Název písmena
أ
´A; ´I; ´U; ´[1]
A; I; U; ´
Alif
ب
B
B
Bá´
ت
T
T
Tá´
ث
Ṯ; TH[2]
S
Sá´
ج
[3]; Ğ
J
Džím
ح
[4]
H
Há´
خ
CH
CH
Ḫ; KH
Chá´
د
D
D
Dál
ذ
[5]; DH
Z
Zál
ر
R
R
Rá´
ز
Z
Z
Záj
س
S
S
Sín
ش
Š
Š
 SH
Šín
ص
[6]
S
Sád
ض
[7]
D; Z
Dád
ط
[8]
T
Tá´
ظ
[9]
Z
Zá´
ع
‘Ajn
غ
G; GH
Ghajn
ف
F
F
Fá´
ق
Ḳ; Q[12]
K
Qáf
ك
K
K
Káf
ل
L
L
Lám
م
M
M
Mím
ن
N
N
Nún
ه
H
H
و
W[13]; Ū
W; Ú
Wáw
ي
J; Ī
J; Í
Y
Já´
  1. Účelem transkripce je vytvářet islámskou kulturu mysli v českém jazyce. Následující odstavce shrnují pomocné směrnice pro jeho dosažení. Jsme si vědomi, že dodržování dále vyčleněných principů pro práci s cizími termíny závisejí na citu a vůli jedince a jejich dodržování lze jen těžko vymáhat. To by mělo být spíše otázkou profesionality.
  2. Přepis (transkripce, transliterace) musí být co nejblíže výslovnosti v daném jazyku a zároveň jasně čitelný v transkribované formě (proto špatně: „adhán“; „al-šúra“ –správněji: azán, ezán; eš-šúra, aš-šúra)
  3. Znaménko َ  (tzv. fetha), v podobě krátké šikmé čárky, která se arabsky vyslovuje v podobě krátké samohlásky někde mezi českým „a“ a „e“, nad souhláskou přepisujeme v naší transkripci po písmenech: ي  ب ت ث ج د ذ ز س ش ف ك ل م ن وjako „e“. V ostatních případech přepisujeme fethu jako krátké „a“.
  4. V transkripci se nepoužívá „ů“ ale jen „ú“. „ů“ má svůj historický význam pro češtinu, v arabských názvech nemá smysl
  5. Přepis respektuje psaná specifika češtiny. Český jazyk čte tak jak píše. (proto špatně: „šeich“; khutba; daar – správně: šajch, šejch; chutba; dár)
  6. Jména osob blízkovýchodního původu přepisujeme v souladu se vZpomenutými pravidly. Pouze u osob zdržujících se nebo trvale žijících na západě můžeme použít obě varianty transliterace. Např. pan جابر žije a píše v Londýně, má britské občanství. Do české latinky ho lze tedy přepsat i jako Džábir-a (dle pravidel pro ar. transliteraci) i jako Jaber-a, jak je napsaný v pase.
  7. U vlastních jmen známých i v českém prostředí volíme počeštěné podoby: Muhammed (nebo Mohamed), Omar, Osmán, Alí, namísto: Muhammad, ‘Umar, ‘Usmán, ‘Alí.
  8. Místní názvy přepisujeme z místního jazyka. (tedy např. Rijád a nikoli Riyad)

 


[1] Tzv. slovní ráz.
[2] Jako „th“ v anglickém „thing“.
[3] Jako „dž“ v českém „džbán“.
[4] Hluboké dyšné „h“, jako když oddechneme.
[5] Jako „th“ v anglickém „this“.
[6] Tvrdě, temně vyslovené „s“.
[7] Tvrdě, temně vyslovené „d“.
[8] Tvrdě, temně vyslovené „t“.
[9] Tvrdě, temně vyslovené „z“.
[10] Zvuk podobný tvrdému a důraznému slovnímu rázu.
[11] Zní jako ráčkované „r“ jako ve francouzštině.
[12] Zní jako temné „k“, vyslovujeme na čípku měkkého patra. Následující písmeno je naproti tomu měkčí než české „k“, je vyslovováno více vepředu.
[13] Jako „w“ v anglickém „we“.