V rámci internetového semináře Výzva k islámu v dnešních podmínkách dostali účastníci za úkol nalézt muslimského hrdinu všedního dne a převyprávět jeho příběh. Jakým dobrým skutkem se dotyčný proslavil? Jak se k tomuto skutku staví pramenné texty islámu? Proč je zrovna toto dobro důležité v dnešní době? Na našem webu postupně uvedeme nejlepší práce účastníků.
Svůj úkol jsem pojal trochu rebelsky, protože mám dojem, že zadání bylo uvést jednu osobu s velkým M; já uvádím hned tři.
Nobelovský laureát za mikroúvěry
Začnu tím současným, jehož aktivity vyvěrají a odkazují na islám samotný a lze z nich odvodit několik islámských imperativů.
Jeho jméno je Muhammad Yunus (*1940) z Bangladéše, který získal v roce 2006 Nobelovu cena za mír díky svému “mikroúvěru”, jež nabízel těm chudším, kteří si nemohou dovolit půjčku v bance, začít svůj mini podnik, např. koupí krávy nebo nějakého stroje a rozjet tak svůj podnikatelský plán. Je autorem knihy Bankéř chudým (Banker to the Poor) a zakladatelem organizace Grameen Foundation.
Dva muslimští myslitelé 20. století
Další dvě jména jsou ale mnohem důležitější, nejen významem myšlenek, jež představují, ale také i časem, který je prověřil a jsou tak stále aktuální a relevantní čtení (nejen) pro muslimy na celém světě. Jsou to osobnosti Muhammad Iqbal (1877-1938, Indie) a Alija Izetbegović (1925–2003, Bosna a Hercegovina).
Oba by šlo označit za intelektuály/filosofy, nicméně í dráhy obou jsou dost odlišné.
Iqbál cestoval po Evropě, kde studoval a je označován za tzv. otce moderního Pákistánu, jehož založení (v r. 1947) se však nedožil.
Izetbegović naopak prožil mnohem dramatičtější život; nejprve perzekvován a vězněn Jugoslávským komunistickým režimem, a následně aktivní zapojen do Jugoslávského konfliktu začátkem 90. let.
V čem jsou jejich myšlenky zajímavé pro muslimy 21. století? Obsahově se jedná o kritické zhodnocení a konfrontování evropského myšlení s tím islámským a s islámem samotným. Ve svých textech hovoří o islámu, ale mnohdy nepoužívají islámskou terminologii a hovoří v univerzální, lidské rovině a proto jejich pohled může být zajímavý i pro nemuslimy.
Co se formy týče, používají ve svých textech logiku a argumentaci vyvěrajícího evropského myšlení (a v kritice evropského myšlení používají jejich argumentaci), tudíž je jejich text srozumitelný oběma stranám (Západu i muslimům), ale rovněž představují velmi sebevědomé a nesubmisivní osobnostní typy, jež se nechtějí zalíbit a tak trochu doufají, že je Západ vezme k debatnímu stolu. Naopak, jejich texty testují, jak moc je Západ pevný ve svém postoji a myšlení, a jestli to je skutečně on, kdo má a může muslimy poučovat.
Islám jako metoda intelektuálního úsilí
Dalším důležitým aspektem jejich myšlení je uchopení a výklad islámu, který v jejich pojetí není výhradně objektem zájmu, ale stává se prizmatem, metodou, jak muslim na život nahlíží, posuzuje jej a řeší životní otázky.
Izetbegović i Iqbál vytvářejí nový, moderní výklad islámu, podobně jako Muhammad Abduh (1849–1905) v Egyptě, který je zcela rovnocenný “ismus” oproti evropskému materialismu a liberalismu 20. a 21. století. Představují typ muslima, který je nejen schopný skloubit své náboženství v moderní době, ale velmi jistě jej prezentovat Západu v nepodřízené pozici (viz Hegelova teze Pán a rab), kde muslimové jsou mnohdy nahlíženi prizmatem orientalismu apod.
Stěžejní myšlenky
„Konečný základ všeho života, jak jej pojímá islám, je věčný a projevuje se v rozmanitosti a změně. Společnost založená na takovémto přístupu ke skutečnosti musí ve svém životě smířit kategorie trvalosti a změny.“
Muhammad Iqbal: Rekonstrukce náboženského myšlení v islámu (1930, česky 2003)
“Islám zaujímající střední polohu mezi Východem a Západem si musí uvědomit své vlastní postavení. Dnes, kdy je stále jasnější, že nepřátelské ideologie se svými extrémními formami se nedají lidstvu vnutit a musejí směřovat k syntéze a nové středové poloze, chceme dokázat, že islám odpovídá tomuto přirozenému způsobu myšlení a je jeho nejcelistvějším vyjádřením.
Protože islám byl v minulosti prostředníkem mezi starou kulturou a Západem, musí dnes, v době dramatických dilemat a alternativ, znovu nést svou roli zprostředkovatelského národa v rozděleném světě. V tom je význam třetí cesty, islámské cesty.“
Alija Izetbegović: Islám mezi Východem a Západem (1980, česky 1997)
Autor: Richard Hlaváček