OTÁZKA: Existují výjimky z povinného ramadánského půstu pro zaměstnance fyzicky extrémně náročných zaměstnání, kde bezpečnostní směrnice vyžadované zaměstnavatelem nedovolují postit se? Jsou nějak specifikovány?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Existují výjimky z povinného ramadánského půstu pro zaměstnance fyzicky extrémně náročných zaměstnání, kde bezpečnostní směrnice vyžadované zaměstnavatelem nedovolují postit se? Jsou nějak specifikovány?
ODPOVĚĎ:
Základní pravidlo zní, že člověku není dovoleno přerušovat z důvodu výkonu zaměstnání svůj povinný půst a veškeré výjimky z předpisů povinného půstu jsou jasně stanoveny šarí’ou, [1] shodně pravidlům z koránského verše:
شَهْرُ رَمَضَانَ ٱلَّذِىٓ أُنزِلَ فِيهِ ٱلْقُرْءَانُ هُدًى لِّلنَّاسِ وَبَيِّنَـٰتٍ مِّنَ ٱلْهُدَىٰ وَٱلْفُرْقَانِ ۚ فَمَن شَهِدَ مِنكُمُ ٱلشَّهْرَ فَلْيَصُمْهُ ۖ وَمَن كَانَ مَرِيضًا أَوْ عَلَىٰ سَفَرٍ فَعِدَّةٌ مِّنْ أَيَّامٍ أُخَرَ
Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. Kdo z vás spatří na vlastní oči měsíc, nechť se postí! Ten z vás, kdo je nemocen nebo na cestách, nechť postí se stejný počet dní později; Bůh si přeje vám to usnadnit a nechce na vás obtížné. (Bekara: 185)
وَعَلَى ٱلَّذِينَ يُطِيقُونَهُۥ فِدْيَةٌ طَعَامُ مِسْكِينٍ
Ti, kdož mohou se postit jen s obtížemi, nechť se vykoupí nakrmením jednoho chudého. (Bekara: 184)
Tedy pokud půst hmatatelně a měřitelně, bezprostředně ohrožuje zdraví a život jedince (tj. ztrátou života či nějaké životní funkce či nevratným poškozením nějakého tělesného orgánu), nemá dotyčný povinnost se postit. Toto ohrožení musí být reálné a nejen hypotetické, musí být bezprostřední, neodvratné a nevyhnutelné ve smyslu toho, že neexistuje žádná jiná alternativa, jak se mu vyhnout.
Pokud pracovní podmínky a bezpečnostní opatření přijatá zaměstnavatelem přímo vylučují možnost půstu, měl by člověk zvážit své priority a případně si hledat jiné zaměstnání, anebo, pokud žádnou jinou možnost skutečně nemá, půst přerušit, neboť je k tomu donucen okolnostmi, v nichž se nachází.
Důkazem je hadís ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, dle nějž Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إنَّ اللَّهَ تَجَاوَزَ لِي عَنْ أُمَّتِي الْخَطَأَ وَالنِّسْيَانَ وَمَا اسْتُكْرِهُوا عَلَيْهِ
“Vznešený Alláh věru svolil, že pro mou ummu promine omyl, zapomenutí a vykonání toho, k čemu byli donuceni.” [2]
Upozorňuji, že výjimky z půstu jsou v šarí’i jasně dány a nelze si s nimi pohrávat. Svévolné porušení povinného půstu bez adekvátního pádného důvodu je těžkým hříchem. Znám výškové pracovníky, horníky v dolech nebo montéry ve šrotovnách či na lodích, kteří se oddaně postí, úlevy nehledají a nemají žádné problémy ani obtíže. Takoví lidé jsou důkazem proti každému, kdo bere půst a ulehčení z něho až příliš na lehkou váhu.
Nicméně je nutno také brát v potaz skutečnost, že lidská kondice, tělesná konstituce a zdravotní stav je individuální záležitost a co někdo zcela bez potíží zvládá, jiného zmáhá měrou neúnosnou a může ho ohrožovat při výkonu zaměstnání v době půstu na jeho zdraví či dokonce životě.
Situace, kterou popisujete, je proto na osobním zvážení, vlastní zkušenosti a vyhodnocení vlastních sil. Vyžaduje individuální řešení. Můžete se například zkusit jeden den postit, abyste zjistili, jak tělo za takové zátěže půst zvládá a snáší a zařídit se podle toho.
A Alláh ví nejlépe.
Odpovídal: Alí Větrovec
_________________________________________________________________
[1] Viz odpověď v článku Půst a zaměstnání, k dispozici online na: <http://e-islam.cz/content/p%C5%AFst-zam%C4%9Bstn%C3%A1n%C3%AD>.
[2] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2045; al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 7; jako hasan ocenil an-Newewí v al-Arba’ún, hadís č. 39.