Transkripce arabského písma do latinky

text
Písmeno

Písmeno
Plný přepis
Zjednodušený přepis
Anglický přepis (odlišný)
Název písmena
 
أ
´A; ´I; ´U; ´[1]
A; I; U; ´
 
Alif
 
ب
B
B
 
Bá´
 
ت
T
T
 
Tá´
 
ث
Ṯ; TH[2]
S
 
Sá´
 
ج
[3]; Ğ
J
Džím
 
ح
[4]
H
 
Há´
 
خ
CH
CH
Ḫ; KH
Chá´
 
د
D
D
 
Dál
 
ذ
[5]; DH
Z
 
Zál
 
ر
R
R
 
Rá´
 
ز
Z
Z
 
Záj
 
س
S
S
 
Sín
 
ش
Š
Š
 SH
Šín
 
ص
[6]
S
 
Sád
 
ض
[7]
D; Z
 
Dád
 
ط
[8]
T
 
Tá´
 
ظ
[9]
Z
 
Zá´
 
ع
 
‘Ajn
 
غ
G; GH
 
Ghajn
 
ف
F
F
 
Fá´
 
ق
Ḳ; Q[12]
K
 
Qáf
 
ك
K
K
 
Káf
 
ل
L
L
 
Lám
 
م
M
M
 
Mím
 
ن
N
N
 
Nún
 
ه
H
H
 
 
و
W[13]; Ū
W; Ú
 
Wáw
 
ي
J; Ī
J; Í
Y
Já´
 
 
  1. Účelem transkripce je vytvářet islámskou kulturu mysli v českém jazyce. Následující odstavce shrnují pomocné směrnice pro jeho dosažení. Jsme si vědomi, že dodržování dále vyčleněných principů pro práci s cizími termíny závisejí na citu a vůli jedince a jejich dodržování lze jen těžko vymáhat. To by mělo být spíše otázkou profesionality.
  2. Přepis (transkripce, transliterace) musí být co nejblíže výslovnosti v daném jazyku a zároveň jasně čitelný v transkribované formě (proto špatně: „adhán“; „al-šúra“ –správněji: azán, ezán; eš-šúra, aš-šúra)
  3. Znaménko َ  (tzv. fetha), v podobě krátké šikmé čárky, která se arabsky vyslovuje v podobě krátké samohlásky někde mezi českým „a“ a „e“, nad souhláskou přepisujeme v naší transkripci po písmenech: ي   ت ث ج د ذ ز س ش ف ك ل م ن وjako „e“, po písmenech ب ر jako „e“ i „a“ v závislosti na konkrétním případu. V ostatních případech přepisujeme fethu jako krátké „a“.
  4. V transkripci se nepoužívá „ů“ ale jen „ú“. „ů“ má svůj historický význam pro češtinu, v arabských názvech nemá smysl
  5. Přepis respektuje psaná specifika češtiny. Český jazyk čte tak jak píše. (proto špatně: „šeich“; khutba; daar – správně: šajch, šejch; chutba; dár)
  6. Jména osob blízkovýchodního původu přepisujeme v souladu se vZpomenutými pravidly. Pouze u osob zdržujících se nebo trvale žijících na západě můžeme použít obě varianty transliterace. Např. pan جابر žije a píše v Londýně, má britské občanství. Do české latinky ho lze tedy přepsat i jako Džábir-a (dle pravidel pro ar. transliteraci) i jako Jaber-a, jak je napsaný v pase.
  7. U vlastních jmen známých i v českém prostředí volíme počeštěné podoby: Muhammed (nebo Mohamed), Omar, Osmán, Alí, namísto: Muhammad, ‘Umar, ‘Usmán, ‘Alí.
  8. Místní názvy přepisujeme z místního jazyka. (tedy např. Rijád a nikoli Riyad)


[1] Tzv. slovní ráz.
[2] Jako „th“ v anglickém „thing“.
[3] Jako „dž“ v českém „džbán“.
[4] Hluboké dyšné „h“, jako když oddechneme.
[5] Jako „th“ v anglickém „this“.
[6] Tvrdě, temně vyslovené „s“.
[7] Tvrdě, temně vyslovené „d“.
[8] Tvrdě, temně vyslovené „t“.
[9] Tvrdě, temně vyslovené „z“.
[10] Zvuk podobný tvrdému a důraznému slovnímu rázu.
[11] Zní jako ráčkované „r“ jako ve francouzštině.
[12] Zní jako temné „k“, vyslovujeme na čípku měkkého patra. Následující písmeno je naproti tomu měkčí než české „k“, je vyslovováno více vepředu.
[13] Jako „w“ v anglickém „we“.