Specifikum koránského výraziva pramení zejména z předmětu, o kterém hovoří – je zjevením popisujícím jevy nepoznatelné, nedosažitelné a neobsažitelné prostým lidským rozumem. V zarážejících detailech Korán popisuje události a příběhy z dávno minulých dob, stejně jako o nepoznatelných věcech současných a přináší také proroctví o dění budoucím.
Specifikum koránského výraziva pramení zejména z předmětu, o kterém hovoří – je zjevením popisujícím jevy nepoznatelné, nedosažitelné a neobsažitelné prostým lidským rozumem. V zarážejících detailech Korán popisuje události a příběhy z dávno minulých dob, stejně jako o nepoznatelných věcech současných a přináší také proroctví o dění budoucím.
Korán je pln jak jednoznačných termínů, tak i mnohovýznamových a mnohovrstevných pojmových i zvukových stylistických figur. Každé ze slov Koránu má svou historii a existovala i před Koránem v mluveném jazyce Arabů, ale s jeho zjevením jsou tato slova transponována do nové sítě pojmů. Např. slovo „nebí“ označovalo v předislámské době zvěstovatele zpráv, oznamovatele a s příchodem Zjevení se tento pojem rozrostl o významovou polohu proroka vyvoleného Bohem. Slovo „kufr“ označovalo před Zjevením pouze nevděk a po seslání Zjevení se jeho význam rozšířil o rozměr nevíry a popírání Alláha. Podobně se i všechny ostatní klíčové termíny přerodily ze starých významových vrstev v nové.
Tyto klíčové pojmy, jako víra (arab. ímán) tvoří kostru, na kterou se nabalují další, vysvětlující a upřesňující termíny, jako v tomto případě např. tesdík, tj. dosvědčení pravdivosti; šukr, tj. vděk pouze Jedinému Bohu; islám, tj, podřízení se Alláhu na straně pozitivní a na straně opačného významu pojmy tekzíb, tj. prohlášení lživým; kufr, tj. popírání pravdy. Stěžejní termíny se sjednocují, zatímco vysvětlující pojmy se rozrůzňují. A nejdůležitějším pojmem celého Koránu je slovo Alláh.
Dalším významným prvkem koránské morfostylistiky je synonymie a následování významu, kdy je konkrétní význam následován abstraktním. Synonyma však fundují jen zčásti a v jazyku pravá synonyma, která se překrývají v plné své šíři, vlastně ani neexistují, neboť mezi nimi existuje alespoň malá významová odchylka.
Např.[1] Korán pro strach a obavu používá slova „chawf“ a „chašija,“ přičemž jsou do značné míry synonymní, jen „chašija“ označuje daleko hlubší a větší strach, než „chawf.“
Alláh praví:
وَالَّذِينَ يَصِلُونَ مَا أَمَرَ اللَّهُ بِهِ أَنْ يُوصَلَ وَيَخْشَوْنَ رَبَّهُمْ وَيَخَافُونَ سُوءَ الْحِسَابِ
i ti, kdož spojují to, co Bůh přikázal, aby bylo spojeno, a Pána svého a účtováni hrozného se obávají, (Ra‘d:21) Strach před Alláhem je strachem před Nejvyšším a překonává i strach z hrůz soudného dne.
Podobné dvojice slov existují i pro: cesta – sebíl/tarík; přijít – džá´a/atá´; činit – ‘amila/fe’ala; sednutí ku’úd/džulús; světlo – dijá´/núr; dokonalost – temám/kemál; srdce – fu’ád/kalb.
V Koránu dále existují mnohoznačná slova, nebo přenesené významy, např. slovo ‘ajn-‘ujún v Koránu znamená:
– Oko:
أَلَمْ نَجْعَلْ لَهُ عَيْنَيْنِ وَلِسَانًا وَشَفَتَيْنِ
Což dvě oči jsme mu nedali a jazyk a dva rty (Beled:8-9)
– Oči v duchovním smyslu slova:
وَلَقَدْ ذَرَأْنَا لِجَهَنَّمَ كَثِيرًا مِنَ الْجِنِّ وَالإنْسِ لَهُمْ قُلُوبٌ لا يَفْقَهُونَ بِهَا وَلَهُمْ أَعْيُنٌ لا يُبْصِرُونَ بِهَا وَلَهُمْ آذَانٌ لا يَسْمَعُونَ بِهَا أُولَئِكَ كَالأنْعَامِ بَلْ هُمْ أَضَلُّ أُولَئِكَ هُمُ الْغَافِلُونَ
A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší – a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (A’ráf:179)
– Pohled:
وَاصْنَعِ الْفُلْكَ بِأَعْيُنِنَا وَوَحْيِنَا وَلا تُخَاطِبْنِي فِي الَّذِينَ ظَلَمُوا إِنَّهُمْ مُغْرَقُونَ
Postav loď před zrakem Naším a podle vnuknutí Našeho a nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli – ti budou utopeni.“ (Húd:37)
– Pramen:
وَفَجَّرْنَا الأرْضَ عُيُونًا فَالْتَقَى الْمَاءُ عَلَى أَمْرٍ قَدْ قُدِرَ
a ze země vytrysknout jsme dali pramenům, až setkaly se oba proudy dle rozkazu, jenž byl již předurčen. (Kamer:12)
– Potěchu oka:
وَالَّذِينَ يَقُولُونَ رَبَّنَا هَبْ لَنَا مِنْ أَزْوَاجِنَا وَذُرِّيَّاتِنَا قُرَّةَ أَعْيُنٍ وَاجْعَلْنَا لِلْمُتَّقِينَ إِمَامًا
a ti, kdož říkají: „Pane náš, dej nám v manželkách našich i potomcích našich oka ochlazení a učiň nás vzorem bohabojným,“ (Furkán:74)
Naproti tomu slovo „insán“ má napříč celým Koránem význam „člověk“ a žádný jiný.
Zajímavým aspektem je i vrstvení významů v čase.
Například verš
وَأَرْسَلْنَا الرِّيَاحَ لَوَاقِحَ فَأَنْزَلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً فَأَسْقَيْنَاكُمُوهُ وَمَا أَنْتُمْ لَهُ بِخَازِنِينَ
A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte. (Hidžr:22) Srovnejme původní obrazné chápání a dnešní znalost opylení plodin větrem.
Dalším aspektem koránské výrazovosti je metafora, nebo alegorie (arab. medžáz). Většinou je používána tam, kde se hovoří o ghajb, tj. o nepoznatelném světě, který je mimo lidské chápání a nelze ho ani jiným způsobem přiblížit.
Příkladem alegorie v Koránu může být verš:
اللَّهُ نُورُ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ مَثَلُ نُورِهِ كَمِشْكَاةٍ فِيهَا مِصْبَاحٌ الْمِصْبَاحُ فِي زُجَاجَةٍ الزُّجَاجَةُ كَأَنَّهَا كَوْكَبٌ دُرِّيٌّ يُوقَدُ مِنْ شَجَرَةٍ مُبَارَكَةٍ زَيْتُونَةٍ لا شَرْقِيَّةٍ وَلا غَرْبِيَّةٍ يَكَادُ زَيْتُهَا يُضِيءُ وَلَوْ لَمْ تَمْسَسْهُ نَارٌ نُورٌ عَلَى نُورٍ يَهْدِي اللَّهُ لِنُورِهِ مَنْ يَشَاءُ وَيَضْرِبُ اللَّهُ الأمْثَالَ لِلنَّاسِ وَاللَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ
A Bůh je světlem nebes i země. Světlo Jeho podobá se výklenku, v němž hoří lampa, a lampa je v nádobě skleněné. A nádoba skleněná se podobá hvězdě zářící; a je zapalována ze stromu požehnaného, stromu olivového, jenž není ani východní, ani západní, a olej jeho lehko vzplane, i když se ho nedotkne oheň žádný. A je to světlo na světle! A Bůh vede k světlu Svému, koho chce, a Bůh uvádí lidem podobenství různá. Bůh vševědoucí je o věci každé. (Núr:35)
Další takovou podobou je mnoho na sebe naskládaných významových vrstev Koránu. Např. vztah mezi slovy „burúdž“ – souhvězdí a „husún“ – tvrze. Obě jsou použita v Koránu a obě v sobě spojují vznešenost, sílu, nedosažnost a výraz „berredže“ znamená též „opevnit.“
Koránské verše se musí chápat v celé své šíři, ve všem, co mohou znamenat, dokud nejsou jednotlivé jejich významové vrstvy navzájem v protimluvu, nebo není určeno jiným textem jinak.
Jejich význam nelze zredukovat jen na jednu jeho tvář.
Např.:
وَالصُّبْحِ إِذَا تَنَفَّسَ
při jitru, když dechu nabírá, (Tekwír:18)
„Subh“ je denní světlo, které se šíří tmou a budí každou živou bytost. Je do jisté míry synonymní s „fadžr“ – úsvitem, který znamená přetržení tmy prvním světlem a je spojen s uctíváním Alláha. Jejich význam je takřka stejný, ale v nuancích se liší.
„Tenefesse“ v sobě obsahuje „duši“ – „nefs“ a aspekt probouzení k životu, pohybu, neustálé změně. Toto slovo nemožno nahradit jiným, jako např. „ešreka“ nebo jinými slovesy naznačujícími prosvětlení, objevení se světla apod. Jedině ze spojení těchto dvou slov můžeme dostat dojem ranního probouzení se lidí, ptáků apod.
Také v koránském verši[2]:
وَلا تَأْكُلُوا أَمْوَالَكُمْ بَيْنَكُمْ بِالْبَاطِلِ وَتُدْلُوا بِهَا إِلَى الْحُكَّامِ لِتَأْكُلُوا فَرِيقًا مِنْ أَمْوَالِ النَّاسِ بِالإثْمِ وَأَنْتُمْ تَعْلَمُونَ
Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem! Nedávejte z nich dary soudcům, abyste tak hříšně připravili lidi o část majetku, jsouce si toho vědomi! (Bekara:188) Pro uplácení soudců je zde použito výrazu „tedlú“ který má společný kořen s výrazy označujícími ponížení a ponižování. Reflektuje skutečnost, že uplácí nižší vyššího a tím se dostává do ještě závislejší pozice, a nikoli naopak.
Fenoménem je také užívání zesilovacích částic a předpon zdůrazňujících určité větné členy, jako je „inne“ nebo „le-“. Existují verše, které se liší jen jejich užitím.
Např.:
يَا بُنَيَّ أَقِمِ الصَّلاةَ وَأْمُرْ بِالْمَعْرُوفِ وَانْهَ عَنِ الْمُنْكَرِ وَاصْبِرْ عَلَى مَا أَصَابَكَ إِنَّ ذَلِكَ مِنْ عَزْمِ الأمُورِ
Synáčku, dodržuj modlitbu, přikazuj vhodné a zakazuj zavrženíhodné! Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věci! (Lukmán:17)
وَلَمَنْ صَبَرَ وَغَفَرَ إِنَّ ذَلِكَ لَمِنْ عَزْمِ الأمُورِ
A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští . . . a vskutku to patří k podstatě věci. (Šúrá:43)
Na prvním místě je trpělivost jako podstata věci zmíněna bez částice „le-“ překládané jako „vskutku“ a v druhém podobném verši je použito stejné syntagma s touto částicí. Jde o to, že se v prvém případě jedná o trpělivost vůči nepřízni osudu, která je lehčí, nežli vydržet útok a agresi konkrétního násilníka. To je vskutku omnoho těžší.
Funkci co nejpečlivějšího popisu skutečnosti na sebe gramatika.
Např.
وَإِنْ طَائِفَتَانِ مِنَ الْمُؤْمِنِينَ اقْتَتَلُوا فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا فَإِنْ بَغَتْ إِحْدَاهُمَا عَلَى الأخْرَى فَقَاتِلُوا الَّتِي تَبْغِي حَتَّى تَفِيءَ إِلَى أَمْرِ اللَّهِ فَإِنْ فَاءَتْ فَأَصْلِحُوا بَيْنَهُمَا بِالْعَدْلِ وَأَقْسِطُوا إِنَّ اللَّهَ يُحِبُّ الْمُقْسِطِينَ
Bojují-li mezi sebou dvě skupiny věřících, usmiřte je! A činí-li jedna skupina z těch dvou bezpráví druhé, bojujte proti těm, kdo činí bezpráví, dokud se před rozkazem Božím neskloní! A když se skloní, usmiřte obě strany spravedlivě a buďte nestranní, neboť Bůh věru miluje ty, kdož jsou nestranní!(Hudžurát:9)
Aby byla vyjádřena možnost plurality názorů a frakcí, které mezi sebou mohou bojovat, je zdánlivě narušena shoda přívlastku s podmětem. Sloveso „bojují“ není vyjádřeno v očekávaném duálu, ale v plurálu a to právě z tohoto důvodu.
Pokud by bylo kterékoli z těchto slov nahrazeno jiným slovem, nebo gramatickou konstrukcí, rozbila by se celá stylistická struktura. Podobně např. slovo „churúdž“ a jeho slovesné podoby popisují Boží stvoření člověka, vyrůstání rostlin ze země zavlažené deštěm, střídání dne a noci a usmrcování a vzkříšení. Koránská slova mají své samostatné i kontextuální významy a verše, ač se tak může na první pohled zdát, nejsou izolovanými jednotkami, ale součástkami dokonale fungujícího celku v rámci jednotlivých súr i napříč súrami i celým Koránem.