Islám zakazuje vulgaritu a slovní agresi, díl 1.

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:

ليس المؤمنُ بالطَّعّانِ ولا باللَّعّانِ ولا بالفاحشِ البذيءِ

“Věřící ani neuráží, ani neproklíná, ani není obscénní a není ani nestydatý.“¹

V al-Bejhekího verzi stojí:

ولا بالبذي

„…a ani není sprostý a vulgární.“²

Diskuze o autenticitě citovaného hadísu

Ibn Hadžer uvádí, že sám at-Tirmizí ve svém Sunenu ocenil tento hadís jako hasan, al-Hákim v Mustedreku jako sahíh a ad-Dárekutní jej nepovažoval za doložitelný až přímo k Prorokovi صلى الله عليه وسلم, avšak měl ho za slova jeho vypravěče v generaci Prorokových صلى الله عليه وسلم společníků, nechť je se všemi Alláh spokojen.³

V řetězci vypravěčů tohoto hadísu jsou podle al-Munáwího všichni vypravěči také z řad vypravěčů al-Buchárího a Muslimova Sahíhu, kromě Muhammeda ibn Jahjá al-Azdího.⁴

Muhammed Sálih al-‘Usejmín uvádí, že hadís je dochován v mnoha verzích, některé jsou doložitelné přímo až k Prorokovi صلى الله عليه وسلم, tj. jde o المرفوع al-merfú’ způsob podání, jiné jsou přetlumočenými slovy jeho společníků, tj. الموقوف al-mewkúf forma podání, zatímco další mají zpřetrhané (arab. المنقطع al-munkati’) řetězce vypravěčů.⁵ Uvádí, že pokud by šlo o zpřetrhaná podání, ta nejsou pro svou slabost důkazem, stejně jako pokud by šlo o slova samotného Ibn Mes’úda. V takovém případě by byla podpůrnou indícií podobných šarí’atských argumentů, kterých je dostatek a jejich smysl by proto byl i tak správný.⁶

Mukbil ibn Hádí Al-Wádi’í s odvoláním na Ibn Hadžera říká, že jediou vadou tohoto hadísu je v jednom z jeho podání skutečnost, že pokud by ho přechoval pouze Ibn Abí Šejba, nebyl by hadís znám jinou cestou, a s odvoláním na Ibnu l-Medíního že Ibráhím nevyprávěl od ‘Alkamy.⁷

Al-Albání smýšlí, že hadís má dva isnády, z nichž jeden je hasan a druhý je sahíh.⁸

Pokud shrneme diskusi o jednotlivých řetězcích vypravěčů tohoto hadísu, pak tak, či onak, hadís je přijatelný a ustavuje důkaz, byť v případě některých verzí jen na základě toho, že je jejichvýznam doložen jinými podáními.

Koránský kontext citovaného hadísu

Vznešený Alláh varuje:

مَّا يَلْفِظُ مِن قَوْلٍ إِلَّا لَدَيْهِ رَقِيبٌ عَتِيدٌ

„A člověk nevyřkne slovo jediné, aniž je vedle něho připraven dohlížitel.“ (Káf: 18)

Používat hrubá, obscénní, vulgární slova a snižovat se k verbální agresi na druhého je v islámu přísně zakázáno už samotným Koránem:

لَّا يُحِبُّ اللَّهُ الْجَهْرَ بِالسُّوءِ مِنَ الْقَوْلِ إِلَّا مَن ظُلِمَ ۚ وَكَانَ اللَّهُ سَمِيعًا عَلِيمًا ‎

„Bůh nemiluje rozšiřování zlých řečí, leda u toho, jemuž bylo ukřivděno. A Bůh věru je slyšící, vševědoucí.“ (Nisá: 148)

وَالَّذِينَ يُؤْذُونَ الْمُؤْمِنِينَ وَالْمُؤْمِنَاتِ بِغَيْرِ مَا اكْتَسَبُوا فَقَدِ احْتَمَلُوا بُهْتَانًا وَإِثْمًا مُّبِينًا ‎

„A ti, kdož urážejí věřící muže a věřící ženy, aniž si to oni zasloužili, ti se obtížili pomluvou i hříchem zjevným.“ (Ahzáb: 58)

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا يَسْخَرْ قَوْمٌ مِّن قَوْمٍ عَسَىٰ أَن يَكُونُوا خَيْرًا مِّنْهُمْ وَلَا نِسَاءٌ مِّن نِّسَاءٍ عَسَىٰ أَن يَكُنَّ خَيْرًا مِّنْهُنَّ ۖ وَلَا تَلْمِزُوا أَنفُسَكُمْ وَلَا تَنَابَزُوا بِالْأَلْقَابِ ۖ بِئْسَ الِاسْمُ الْفُسُوقُ بَعْدَ الْإِيمَانِ ۚ وَمَن لَّمْ يَتُبْ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الظَّالِمُونَ ‎

„Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! A jak hnusný je název “hanebník” poté, co byla přijata víra! A ti, kdož se nebudou kát, jsou věru nespravedliví!“ (Hudžurát: 11)

Když Alláh vysílá proroky Músá/Mojžíše a Hárúna/Árona k Faraonovi, největšímu tyranu a krutovládci všech dob, člověku, který se sám nechával uctívat jako bůh, říká jim:

فَقُولَا لَهُ قَوْلًا لَّيِّنًا لَّعَلَّهُ يَتَذَكَّرُ أَوْ يَخْشَىٰ

„a řečí mírnou k němu promluvte, snad vzpamatuje se či zalekne.“ (TáHá: 44)

Mezi dnešními lidmi není nikdo lepší, než Músá a Hárún a také nikdo horší, než Faraon. Shodně principu opačného pochopení (arab. مفهوم المخالفة mefhúmu l-muchálefa) znamená příkaz současně také zákaz svého opaku, tj. pokud se zde přikazuje promlouvat řečí mírnou, potom se zde současně také zakazuje promlouvat řečí hrubou.

Pro takové pochopení svědčí skutečnost, že ani věc Alláhu vůbec nejodpornější, tedy modly a falešná božstva uctívaná namísto Něho, není věřícím dovoleno urážet a proklínat, protože by to vedlo jejich uctívače k ještě horší a naprosto nepřípustné věci – k hrdelnímu zločinu urážení Jediného Pravého Boha a rouhání se vůči Němu.
Vznešený Alláh o tomto praví:

وَلَا تَسُبُّوا الَّذِينَ يَدْعُونَ مِن دُونِ اللَّهِ فَيَسُبُّوا اللَّهَ عَدْوًا بِغَيْرِ عِلْمٍ ۗ كَذَٰلِكَ زَيَّنَّا لِكُلِّ أُمَّةٍ عَمَلَهُمْ ثُمَّ إِلَىٰ رَبِّهِم مَّرْجِعُهُمْ فَيُنَبِّئُهُم بِمَا كَانُوا يَعْمَلُونَ

„Neurážejte ty, které oni vedle Boha vzývají, aby v nenávisti své neuráželi Boha z neznalosti! A takto jsme zkrášlili národu každému činy jeho; leč posléze se navrátí k Pánu svému a On zpraví je o tom, co dělali.“ (An’ám: 108)

Namísto toho Alláh muslimům přikazuje vyzývat lidi k pravé víře a pravdivému náboženství co nejmoudřeji s využitím těch nejvlídnějších a nejkrásnějších slov:

ادْعُ إِلَىٰ سَبِيلِ رَبِّكَ بِالْحِكْمَةِ وَالْمَوْعِظَةِ الْحَسَنَةِ ۖ وَجَادِلْهُم بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ ۚ إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَن ضَلَّ عَن سَبِيلِهِ ۖ وَهُوَ أَعْلَمُ بِالْمُهْتَدِينَ

„Vyzývej k cestě Pána svého moudrostí i kázáním krásným a veď s nimi spor slovy nejlepšími! Pán tvůj zná nejlépe ty, kdož z cesty Jeho zbloudili, a zná dobře i ty, kdož správně jsou vedeni.“ (Nahl: 125)

Naopak, jen nevěřícím a pokrytcům je připisováno takové konání:

فَإِذَا ذَهَبَ الْخَوْفُ سَلَقُوكُم بِأَلْسِنَةٍ حِدَادٍ أَشِحَّةً عَلَى الْخَيْرِ ۚ أُولَٰئِكَ لَمْ يُؤْمِنُوا فَأَحْبَطَ اللَّهُ أَعْمَالَهُمْ ۚ وَكَانَ ذَٰلِكَ عَلَى اللَّهِ يَسِيرًا ‎

„Však jakmile strach odejde, bičují vás jazyky ostrými z lakoty po nejlepší kořisti. Tihle lidé vůbec nevěří a Bůh učiní marnými skutky jejich, a to je pro Boha nadmíru snadné.“ (Ahzáb: 19)

To je obecné pravidlo. V případě, že druhá strana klesá tak nízko, že se neštítí i těch nejodpornějších slov a nejpodlejší verbální agrese, vrací jim Alláh v Koránu jejich urážky, hrubá slova a silácké řeči zpět a předhazuje jim je ve smyslu lidového pořekadla „kdo to říká, toho se to týká.“

Vznešený Alláh totiž říká:

وَعِبَادُ الرَّحْمَٰنِ الَّذِينَ يَمْشُونَ عَلَى الْأَرْضِ هَوْنًا وَإِذَا خَاطَبَهُمُ الْجَاهِلُونَ قَالُوا سَلَامًا

„Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi, a když jsou osloveni lidmi pošetilými, odpovídají: “Mír s vámi!“ (Furkán: 63)

Když na Posla Božího صلى الله عليه وسلم podle zaútočil svým ostrým jazykem Welíd ibn Mughíra, Alláh v Koránu o něm seslal:

وَلَا تُطِعْ كُلَّ حَلَّافٍ مَّهِينٍ ‎﴿١٠﴾‏ هَمَّازٍ مَّشَّاءٍ بِنَمِيمٍ ‎﴿١١﴾‏ مَّنَّاعٍ لِّلْخَيْرِ مُعْتَدٍ أَثِيمٍ ‎﴿١٢﴾‏ عُتُلٍّ بَعْدَ ذَٰلِكَ زَنِيمٍ ‎﴿١٣﴾‏ أَن كَانَ ذَا مَالٍ وَبَنِينَ ‎﴿١٤﴾‏ إِذَا تُتْلَىٰ عَلَيْهِ آيَاتُنَا قَالَ أَسَاطِيرُ الْأَوَّلِينَ ‎﴿١٥﴾‏ سَنَسِمُهُ عَلَى الْخُرْطُومِ

„Neposlouchej ty, kdo za lháře tě prohlásili! Rádi by, abys jim lichotil, a pak i oni by ti lichotili. Neposlouchej žádného křivopřísežníka hnusného, klevetníka s pomluvami obcházejícího, dobrému se na odpor stavějícího, nepřítele hříšného, násilníka, a k tomu původu pochybného – i když je majetný a syny obdařen! Když jsou před ním přednášeny naše verše, volá: „Povídačky starých!“ Však bude námi na rypáku označen!“ (Kalem: 8-16)

Když Proroka صلى الله عليه وسلم zurážel a proklel ‘Abdul’uzzá ibn ‘Abdilmuttalib, známý jako Abú Leheb, Alláh mu jeho urážky a kletby vrátil takto:

تَبَّتْ يَدَا أَبِي لَهَبٍ وَتَبَّ

„Zhyňte obě ruce Abú Lahaba, a zhynul již i on!“ (Mesed: 1)

V obou případech se Alláh nestydí velmi tvrdých slov a tím vlastně snímá z Posla Božího صلى الله عليه وسلم těžkost zakoušených urážek a vypořádává se s těmi, kteří na něj házejí špínu, osobně, když ohledně Welída a jemu podobných říká lhářů podobně výhružným a razantním tónem:

فَذَرْنِي وَمَن يُكَذِّبُ بِهَٰذَا الْحَدِيثِ ۖ سَنَسْتَدْرِجُهُم مِّنْ حَيْثُ لَا يَعْلَمُونَ

„Nech mne s těmi, kdož toto vyprávění za lež prohlásili; postupně zkázu k nim přivedu, aniž místo, odkud přišla, tušit budou.“ (Kalem: 44)

A o obhroublém Abú Lehebovi a jeho proradné stařeně neméně nekompromisně sděluje:

سَيَصْلَىٰ نَارًا ذَاتَ لَهَبٍ ‎﴿٣﴾‏ وَامْرَأَتُهُ حَمَّالَةَ الْحَطَبِ ‎

„však hořet bude v ohni plném plamenů on i žena jeho, jež dříví palivové nosí“ (Mesed: 3-4)

Kontextuálně podobné hadísy

Posel Boží صلى الله عليه وسلم se neměl ve zvyku zapřísáhávat, nikdy neklel, nehýřil nadávkami, nebyl sprostý, neproklínal jiné a nešířil vulgaritu a obscénnost.

‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl: „Prorok صلى الله عليه وسلم nebyl nikdy vulgární a obscénní (arab. فاحش fáhiš) a ani vulgaritu a obscénnost nešířil (arab. منفحش munfahiš).“⁹

Anas ibn Málik رضي الله عنه řekl: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم nikdy nikomu jinému nezlořečil, nepoužíval nestoudná slova a nikoho neproklínal. Pokud chtěl někoho za něco pokárat, řekl: „Co je s ním, že dělá to a to? Ať si sype popel na hlavu! (arab. مَا لَهُ تَرِبَ جَبِينُهُ Má lehu? Teribe džebínuh!)!“¹⁰

Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم se takové řeči evidentně ošklivily a v jiném hadísu od Anase řekl:

ما كان الفحشُ في شيءٍ إلا شانه، وما كان الحياءُ في شيءٍ إلا زانَه

„Nikdy se nestalo, aby špetka vulgárnosti nějakou věc zkrášlila. A nikdy se nestalo aby špetka studu nějakou věc zošklivila.“¹¹

Před podobnými projevy naopak varoval a věřící vybízel k tomu, aby zachovali dekórum a nespouštěli se ze své úrovně tím, že by se podobného chování dopouštěli.

Džábir ibn Semurra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

إِنَّ الْفُحْشَ وَالتَّفَحُّشَ لَيْسَا مِنْ الْإِسْلَامِ وَإِنَّ أَحْسَنَ النَّاسِ إِسْلَامًا أَحْسَنُهُمْ خُلُقًا

„Věru vulgárnost a sprostota nepatří k islámu a věru lidmi, jejichž islám je nejlepší, jsou ti s nejlepšími mravy.“¹²

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه slyšel Proroka صلى الله عليه وسلم říci také toto:

مَا مِنْ أَحَدٍ أَغْيَرُ مِنَ اللَّهِ مِنْ أَجْلِ ذَلِكَ حَرَّمَ الْفَوَاحِشَ

„Nikdo nemá více sebeúcty, nežli Alláh a z tohoto důvodu také zakázal veškerou nestoudnost.“¹³

Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Božíصلى الله عليه وسلم řekl:

عَلَيْكِ بِالرِّفْقِ وَإِيَّاكِ وَالْعُنْفَ وَالْفُحْشَ

„Na tobě je být jemná. A vyvaruj se obhroublosti a vulgarity.“¹⁴

Podle jiného podání jí odpověděl:

إِنَّ اللَّهَ لاَ يُحِبُّ الْفُحْشَ وَالتَّفَحُّشَ

„Věru Alláh nenávidí obscénnost a přisprostlost.“¹⁵

Abú Hurejraرضي الله عنه řekl: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

لَا يَنْبَغِي لِصِدِّيقٍ أَنْ يَكُونَ لَعَّانًا

„Nesluší se, aby pravdymilovný proklínal ostatní.“¹⁶

Tento zákaz se nevztahuje jen na živé, ale pokračuje i na mrtvé, v souladu se slovy Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم:

 لاَ تَسُبُّوا الأَمْوَاتَ، فَإِنَّهُمْ قَدْ أَفْضَوْا إِلَى مَا قَدَّمُوا ‏

„Neurážejte mrtvé, neboť oni již věru dosáhli výsledků svého počínání!“¹⁷

Posel Boží صلى الله عليه وسلم také upřel pozornost věřících na skutečnost, že jedním ze smyslů uctívání a příchodu významných období islámského roku je vytříbit mravnost věřících, jejíž nedílnou součástí je i zanechání podobných nešvarů jazyka.

Abú Hurejraرضي الله عنه řekl: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

إِذَا أَصْبَحَ أَحَدُكُمْ يَوْمًا صَائِمًا فَلَا يَرْفُثْ وَلَا يَجْهَلْ فَإِنْ امْرُؤٌ شَاتَمَهُ أَوْ قَاتَلَهُ فَلْيَقُلْ إِنِّي صَائِمٌ إِنِّي صَائِمٌ

„Pokud se někdo z vás ráno probudí do dne, kdy se postí, nechť nebude sprostý a nechť se nechová hrubě a ignorantsky. Pokud ho někdo uráží, či napadá, nechť řekne: „Věru se postím, věru se postím!“¹⁸

Pokud muslim na někoho slovně zaútočí a napadený mu to vrátí a kolo urážek roztočí dál, Alláh požene ke zodpovědnosti za celý incident právě takového muslima, neboť to byl on, kdo si začal.

‘Abdulláh ibn ‘Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

إِنَّ مِنْ أَكْبَرِ الْكَبَائِرِ أَنْ يَلْعَنَ الرَّجُلُ وَالِدَيْهِ

„Věru jedním z největších velehříchů je, když člověk proklíná vlastní rodiče.“

„Posle Boží, jak vůbec někdo může proklínat vlastní rodiče?“ podivili se přítomní.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم jim odvětil:

يَسُبُّ الرَّجُلُ أَبَا الرَّجُلِ فَيَسُبُّ أَبَاهُ وَيَسُبُّ أُمَّهُ

„Tak, že zuráží otce někoho jiného a ten potom na oplátku zuráží jeho otce a jeho matku.“¹⁹

Islámský zákaz hrubého a prostopášného jazyka jde dokonce tak daleko, že zakazuje slovní výpady také na zvířata. Posel Boží صلى الله عليه وسلم praví:

لاَ تَسُبُّوا الدِّيكَ فَإِنَّهُ يُوقِظُ لِلصَّلاَةِ

„Neurážejte kohouta, protože on věru budí lidi na modlitbu.“²⁰

Anebo je též zakázáno urážet určité přírodní jevy, jako vítr, neboť Abú Hurejra رضي الله عنه slyšel Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم říci:

لاَ تَسُبُّوا الرِّيحَ فَإِنَّهَا مِنْ رَوْحِ اللَّهِ تَأْتِي بِالرَّحْمَةِ وَالْعَذَابِ وَلَكِنْ سَلُوا اللَّهَ مِنْ خَيْرِهَا وَتَعَوَّذُوا بِاللَّهِ مِنْ شَرِّهَا

„Neurážejte vítr, věru on patří k ulehčení Božímu. Přichází buď jako milost, anebo jako trest. Proste však Alláha o to dobré v něm a utíkejte se k Němu před tím zlým, co s sebou vítr nese.“²¹

Shrnuto a podtrženo, Posel Boží صلى الله عليه وسلم varoval před hrubostí jazyka a útočností slov. Upozornil, že existují i takoví lidé, kteří budou uvrženi do Pekelného ohně jen díky tomu, že si nedávali pozor na jazyk, když v hadísu od Abú Hurejryرضي الله عنه pravil:

إِنَّ الْعَبْدَ لَيَتَكَلَّمُ بِالْكَلِمَةِ يَنْزِلُ بِهَا فِي النَّارِ أَبْعَدَ مَا بَيْنَ الْمَشْرِقِ وَالْمَغْرِبِ

„Věru Boží služebník může pronést i jediné slovo, kvůli němuž se svalí do Ohně hlouběji, nežli činí vzdálenost mezi východem a západem.“ Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2988.

V hadísu od ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم varoval:

مَنْ لَعَنَ شَيْئًا لَيْسَ لَهُ بِأَهْلٍ رَجَعَتِ اللَّعْنَةُ عَلَيْهِ

“Pokud někdo něco či někoho bez důvodu prokleje, toto prokletí se vrací na něho.“²²

1. Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1977 jako hasan gharíb; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 3839. Uvádí ho i al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadísy č. 312 a 332; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 4/235; Ibn Hadžer v Bulúghu l-merám, hadís č. 1503 a další. Jako hasan ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5381. Souhlasil s ním i Ibn Hadžer al-‘Askalání v Tachrídžu Miškáti l-masábíh, 4/384. Jako sahíh ho ocenil Háfiz al-‘Irákí v Techrídžu l-Ihjá´, 3/150. Souhlasil s ním ze soudobých autorů Ahmed Šákir v Tahkíku Musnedi Ahmed, 5/322; a Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu l-Musned, hadís č. 3839. V pozměněném slovosledu ho uvádí i Ibn Hibbán ve svém Sahíhu, hadís č. 192.
2. Zaznamenal al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 3374. Jako sahíh ho doložil al-Albání v al-Ímánu li-bni Abí Šejba, str. 79. Jako sahíh dokonce dle podmínek al-Buchárího i Muslima ho pak ohodnotil v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 320.
3. Viz Bulúghu l-merám, poznámka k hadísu č. 1503.
4. Viz Techrídžu ahádísi l-masábíh, 4/247.
5. Viz Fethu Zi l-Dželáli wel-Ikrám šerhu Bulúghi l-merám, 6/399.
6. Viz Ibid., 6/400.
7. Viz al-Ahádísu l-mu’alla, str. 279.
8. Viz Techrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 4775.
9. Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6035; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2321.
10. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5684.
11. Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1974; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4180; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 12689. Al-Albání ho ocenil jako sahíh podle podmínek al-Buchárího i Muslima, viz Techrídžu Miškáti l-masábíh, hadís č. 4782.
12. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 20831 a jako sahíh ho ocenil Šu’ajb al-Arnáút ve svém Techrídži; at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 2072; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, hadís č. 25820; a Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 7468. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi wet-terhíb, hadís č. 2653.
13. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4847.
14. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5683.
15. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2165.
16. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2597.
17. Od ‘Áiše رضي الله عنها zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6516.
18. Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1151.
19. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5628.
20. Od Zejda ibn Chálid al-Džuheního رضي الله عنه zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu hadís 5101 a al-Albání ho označil za sahíh ve svém tahkíku; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 10781; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 21679 s drobnými odchylkami. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Zádi l-me’ád, 2/431.
21. Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3727; jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu Suneni ´bni Mádža, hadís č. 3017.
22. Zaznamenal Abú Dáwúd ve svém Sunenu, hadís č. 4908, jako sahíh ho ve svém tahkíku Abú Dáwúdova Sunenu ocenil al-Albání.