Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho rodu, jeho společníkům a všem jeho následovníkům.
Dnešní záplava informací a možnosti vyjádřit svůj názor přináší paradoxní situace, kdy je třeba ozřejmovat obecně známé a vysvětlovat i to, co je očividné a jasné. Můžeme se setkat i v řadách muslimů, ba i v naší komunitě zde v této zemi s hlupáky a pokrytci, kteří přežvykují propagandu nepřítele jako tupé ovce a tuto dále plivou okolo sebe promíchanou s islámskými hesly. Ale ani rádoby islámská vůně nezakryje její mrtvolný zápach.
Pro ty ostatní, kteří jsou ochotni naslouchat, chtějí se dozvědět a kteří mají jasno v tom, na kterou stranu se postavit, jsem sestavil tento text. Zdůvodňuje, proč je podpora Palestiny, jejího lidu a jeho práva na sebeurčení z muslimského úhlu pohledu přímým islámským imperativem a proč má každý muslim povinnost podporovat své bratry a sestry ve Svaté zemi v jejich věci odporu proti sionistickým okupantům. Toto je otázka samotné víry a nikoli pouze zahraničně-politické orientace, která je jinak věcí svobodného názoru každého člověka a s náboženstvím nijak nesouvisí.
Palestinská otázka je od začátku do konce primárně islámskou a muslimskou agendou, nikoli agendou arabskou nebo palestinskou. Týká se proto všech muslimů, včetně ne-Palestinců a ne-Arabů. Palestinský boj proti okupaci je islámským bojem a džihádem na cestě Boží tak dlouho, dokud se řídí vznešenými islámskými pravidly vedení džihádu a nepřerůstá v porušování kategorických zákazů týkajících se důvodů útočení a způsobů vedení boje, čímž by se stal jen bohapustým terorem, zabíjením a šířením utrpení, odsuzovaných například i hadísem, v němž Hišám ibn Hakím ibn Hizám رضي الله عنهما řekl: „Dosvědčuji, že jsem vskutku slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
إِنَّ اللَّهَ يُعَذِّبُ الَّذِينَ يُعَذِّبُونَ النَّاسَ فِي الدُّنْيَا
„Věru Alláh bude mučit ty, kteří mučili a trýznili lidi na tomto světě.“1
Anebo hadísem od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَوَّلُ مَا يُقْضَى بَيْنَ اَلنَّاسِ يَوْمَ اَلْقِيَامَةِ فِي اَلدِّمَاءِ .
„Prvním, co bude rozsuzováno mezi lidmi v Den Zmrtvýchvstání, bude bezprávné prolévání krve.“2
Následuje pět očividných argumentů pro tvrzení, že zastávat se Palestiny a Palestinců je a priori islámský imperativ. Každý jeden z nich bohatě stačí pro předložení důkazu proti komukoli, kdo tvrdí opak.
1. Muslimové všichni společně bojují proti nevíře, tyranii a zlu všude a na každém místě.
Tento boj je nedílnou součástí islámu, ve prospěch kohokoli (Palestince nevyjímaje), ať už probíhá jakýmikoli prostředky od slovního argumentu, přes finanční a materiální pomoc až po skutečný boj se zbraní v ruce, shodně dané situaci.
Vznešený Alláh praví:
وَمَا لَكُمْ لَا تُقَاتِلُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ وَالْمُسْتَضْعَفِينَ مِنَ الرِّجَالِ وَالنِّسَاءِ وَالْوِلْدَانِ الَّذِينَ يَقُولُونَ رَبَّنَا أَخْرِجْنَا مِنْ هَٰذِهِ الْقَرْيَةِ الظَّالِمِ أَهْلُهَا وَاجْعَل لَّنَا مِن لَّدُنكَ وَلِيًّا وَاجْعَل لَّنَا مِن لَّدُنكَ نَصِيرًا ﴿٧٥﴾ الَّذِينَ آمَنُوا يُقَاتِلُونَ فِي سَبِيلِ اللَّهِ ۖ وَالَّذِينَ كَفَرُوا يُقَاتِلُونَ فِي سَبِيلِ الطَّاغُوتِ فَقَاتِلُوا أَوْلِيَاءَ الشَّيْطَانِ ۖ إِنَّ كَيْدَ الشَّيْطَانِ كَانَ ضَعِيفًا ﴿٧٦﴾
„A co je vám, že nebojujete na stezce Boží a za utištěné z mužů, žen a dětí, kteří říkají: “Pane náš, vyveď nás z tohoto města, jehož obyvatelé jsou nespravedliví! Dej nám ochránce Tebou vybraného a pošli nám pomocníka Tebou ustanoveného!” Ti, kdož uvěřili, bojují na stezce Boží, a ti, kdož neuvěřili, bojují na stezce Tághúta. Bojujte proti přátelům satanovým, vždyť slabé jsou proti vám úklady satanovy!“ (Nisá: 75-76)
Zlu je třeba se postavit, útočícímu okupantovi je třeba klást odpor. Proti někomu, kdo přepisuje historii, manipuluje veřejným míněním, zabírá půdu, vypaluje domy, drancuje statky, plení majetek a zabíjí starce, ženy i bezbranné děti je třeba bojovat. Proti tomu, kdo útočí zbraní, je třeba se zbraní povstat.
Vznešený Alláh praví:
قَاتِلُوا الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَلَا بِالْيَوْمِ الْآخِرِ وَلَا يُحَرِّمُونَ مَا حَرَّمَ اللَّهُ وَرَسُولُهُ وَلَا يَدِينُونَ دِينَ الْحَقِّ مِنَ الَّذِينَ أُوتُوا الْكِتَابَ حَتَّىٰ يُعْطُوا الْجِزْيَةَ عَن يَدٍ وَهُمْ صَاغِرُونَ ﴿
„Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.“ (Tewba: 29)
To jsou nepřátelé, ti, které Alláh popisuje slovy:
وَلَيَزِيدَنَّ كَثِيرًا مِّنْهُم مَّا أُنزِلَ إِلَيْكَ مِن رَّبِّكَ طُغْيَانًا وَكُفْرًا ۚ وَأَلْقَيْنَا بَيْنَهُمُ الْعَدَاوَةَ وَالْبَغْضَاءَ إِلَىٰ يَوْمِ الْقِيَامَةِ ۚ كُلَّمَا أَوْقَدُوا نَارًا لِّلْحَرْبِ أَطْفَأَهَا اللَّهُ ۚ وَيَسْعَوْنَ فِي الْأَرْضِ فَسَادًا ۚ وَاللَّهُ لَا يُحِبُّ الْمُفْسِدِينَ
„To, co ti bylo sesláno od Pána tvého, v mnohých z nich jen rozmnožuje vzpurnost a nevěrectví. A uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání. A kdykoliv zažehnou oheň války, Bůh jej uhasí; a usilují šířit po zemi pohoršení, avšak Bůh nemiluje ty, kdož pohoršení šíří.“ (Máida: 64)
لَأَنتُمْ أَشَدُّ رَهْبَةً فِي صُدُورِهِم مِّنَ اللَّهِ ۚ ذَٰلِكَ بِأَنَّهُمْ قَوْمٌ لَّا يَفْقَهُونَ ﴿١٣﴾ لَا يُقَاتِلُونَكُمْ جَمِيعًا إِلَّا فِي قُرًى مُّحَصَّنَةٍ أَوْ مِن وَرَاءِ جُدُرٍ ۚ بَأْسُهُم بَيْنَهُمْ شَدِيدٌ ۚ تَحْسَبُهُمْ جَمِيعًا وَقُلُوبُهُمْ شَتَّىٰ ۚ ذَٰلِكَ بِأَنَّهُمْ قَوْمٌ لَّا يَعْقِلُونَ ﴿١٤﴾
„Vy naháníte srdcím jejich větší hrůzu než Bůh, a to je proto, že to jsou lidé, kteří nic nechápou. Nebudou bojovat proti vám společně, nýbrž jednotlivě v sídlištích opevněných či za hradbami. Jsou-li mezi sebou, je statečnost jejich velká a ty je pokládáš za sjednocené, avšak srdce jejich jsou rozdělena. A to proto, že jsou to lidé, kteří rozumně neuvažují.“ (Hašr: 13-14)
Takovým Alláh vzkazuje:
إِن زَعَمْتُمْ أَنَّكُمْ أَوْلِيَاءُ لِلَّهِ مِن دُونِ النَّاسِ فَتَمَنَّوُا الْمَوْتَ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ ﴿٦﴾ وَلَا يَتَمَنَّوْنَهُ أَبَدًا بِمَا قَدَّمَتْ أَيْدِيهِمْ ۚ وَاللَّهُ عَلِيمٌ بِالظَّالِمِينَ ﴿٧﴾
„Domníváte-li se, že jste Bohu bližší než ostatní lidé, pak si přejte smrt, jste-li pravdomluvní!“ Ale oni si ji nikdy nebudou přát kvůli tomu, co provedly již předtím ruce jejich. A Bůh dobře zná nespravedlivé.“ (Džumu’a: 6-7)
Tento akt vzdoru proti bezpráví – a nikoli množství skutků uctívání – je místem, kudy vede hranice víry i okamžikem lámání chleba, kdy se pozná, kdo na čí straně stojí. Verva a zápal, který je v boji proti nevíře, tyranii a zlu prokázán, je přímo úměrný síle víry a ryzosti něčího islámu a nepřímo úměrný malověrnosti a pokrytectví dotyčného.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ نَصَرَ أَخَاهُ بِظَهْرِ الْغَيْبِ نَصَرَهُ اللَّهُ فِي الدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ
„Kdokoli podpoří svého bratra za jeho zády v jeho nepřítomnosti, Alláh ho podpoří na tomto i na onom světě.“3
Džábir ibn ‘Abdilláh, Abú Talha ibn Sehl a Abú Ajjúb al-Ansárí رضي الله عنهم أجمعين slyšeli Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
ما من امرئٍ يخذل امرءًا مسلمًا في موطنٍ يُنتَقَصُ فيه من عِرضِه، ويُنتهَكُ فيه من حُرمتِه، إلا خذله اللهُ تعالى في موطنٍ يحبُّ فيه نُصرتَه، وما من أحدٍ ينصر مسلمًا في موطنٍ يُنتقَصُ فيه من عِرضِه، ويُنتهَكُ فيه من حُرمتِه، إلا نصره اللهُ في موطنٍ يحبُّ فيه نُصرتَه
„Není nikoho, kdo by zradil jiného muslima tváří v tvář útoku na jeho čest či nedotknutelnost (tj. jeho života či majetku), aniž by mu Vznešený Alláh neodepřel Svou pomoc ve chvíli, když o ni bude žádat. A není nikoho, kdo by jinému muslimovi tváří v tvář útoku na jeho čest či nedotknutelnost pomohl, aniž by mu Alláh neposlal Svou pomoc ve chvíli, když o ni bude žádat.”4
Důvodem této osudovosti v pojímání tohoto momentu je skutečnost, že je okamžikem realizace nezbytného věroučného prvku loajality k víře a věřícím a distancování se od nevíry a nevěřících (arab. الولاء والبراء al-welá´ we l-berá´).
Vznešený Alláh o tom říká:
وَالْمُؤْمِنُونَ وَالْمُؤْمِنَاتُ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ ۚ يَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَيَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنكَرِ وَيُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَيُطِيعُونَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ ۚ أُولَٰئِكَ سَيَرْحَمُهُمُ اللَّهُ ۗ إِنَّ اللَّهَ عَزِيزٌ حَكِيمٌ
„Věřící muži a věřící ženy jsou si vzájemně přáteli a přikazují vhodné a zakazují zavrženíhodné, dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou poslušní vůči Bohu a Jeho poslu. Nad těmi se Bůh věru slituje, neboť Bůh mocný je i moudrý.“ (Tewba: 71)
Takíjuddín Ahmed ibn Tejmíja řekl:
„Jednota muslimských srdcí obepíná východ i západ. Jsou spojena přísahou na poslušnost a věrnost Alláhu, Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم a svornost vůči Jeho věřícím služebníkům, čehož nedílným důsledkem je distanc a averze vůči nepřátelům Alláha, Jeho Posla صلى الله عليه وسلم a Jeho věřících služebníků. Upřímná srdce muslimů a jejich zbožné prosby jsou neporazitelnou armádou, která nikdy nedozná porážky. Věru oni jsou vítěznou skupinou až do Dne Zmrtvýchvstání, jak Posel Boží صلى الله عليه وسلم předpověděl!“5
Tato jednota je základní, primární a výlučná. Má přednost před všemi jednotami zakládajícími se na jakémkoli jiném kritériu, ať už kmenovém, jazykovém, sektářském, etnickém, národním, rasovém, politickém či kterémkoli jiném.
Na jiných místech Alláh v tomto duchu praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَتَّخِذُوا بِطَانَةً مِّن دُونِكُمْ لَا يَأْلُونَكُمْ خَبَالًا وَدُّوا مَا عَنِتُّمْ قَدْ بَدَتِ الْبَغْضَاءُ مِنْ أَفْوَاهِهِمْ وَمَا تُخْفِي صُدُورُهُمْ أَكْبَرُ ۚ قَدْ بَيَّنَّا لَكُمُ الْآيَاتِ ۖ إِن كُنتُمْ تَعْقِلُونَ
„Vy, kteří věříte! Neberte si jako důvěrníky nikoho kromě lidí z vás! Nevěřící neopominou vám škodit a přáli by si, abyste upadli do nesnází. A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní.“ (Álu ‘Imrán: 118)
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَتَّخِذُوا الْكَافِرِينَ أَوْلِيَاءَ مِن دُونِ الْمُؤْمِنِينَ ۚ أَتُرِيدُونَ أَن تَجْعَلُوا لِلَّهِ عَلَيْكُمْ سُلْطَانًا مُّبِينًا
„Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za spojence místo věřících! Chcete snad proti sobě dát Bohu oprávnění zjevné?“ (Nisá: 144)
إِنَّمَا وَلِيُّكُمُ اللَّهُ وَرَسُولُهُ وَالَّذِينَ آمَنُوا الَّذِينَ يُقِيمُونَ الصَّلَاةَ وَيُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَهُمْ رَاكِعُونَ
„Vaším záštitníkem je jedině Bůh a Jeho posel a ti, kdož věří, dodržují modlitbu, dávají almužnu a sklánějí se.“ (Máida: 55)
Katáda řekl: „Měj se na pozoru před působením škod jiným muslimům, protože Alláh je ochrání a bude se hněvat kvůli nim!“6
Bylo by následováním tužeb marnit svůj čas píděním se po chybách našich utiskovaných bratrů a sester právě v okamžiku, kdy čelí agresi a útlaku a zároveň mlčet o nespravedlivosti, která je vůči nim páchána. V okamžiku nespravedlnosti toto musí jít stranou a je třeba se zastat napadeného. Soudit, co kdo kdy udělal dobrého či špatného můžeme později, až nebude hrozit, že tím napadené necháme napospas útočníkovi a způsobíme jim újmu neposkytnutím pomoci. Žádný zločin utiskovaného, ať už je jakýkoli a ať už jich je kolik chce, nemůže smazat skutečnost, že je utiskovaný a že vůči němu je činěno bezpráví. Nyní potřebuje pomoci. Na potrestání jeho zločinů bude ještě času dost, aniž bychom bagatelizovali či omlouvali zlo, které i on spáchal. Zcela bez viny není nikdy nikdo. Ku příkladu i původní Američané během 18. a 19. století vícekrát zmasakrovali a umučili bílé osadníky, ale nikdo nepopírá, že je tito osadníci zdecimovali a připravili o půdu i život v totálním měřítku. I Čechoslováci se dopustili v roce 1945 nevýslovných krutostí vůči sudetoněmeckým civilistům, poprav bez soudu, pogromů, podřezávání, mučení a přejíždění nemohoucích, starců, žen a dětí vojenskými náklaďáky. Nic z toho ovšem není popřením faktu, že Němci sedm let předtím okupovali a terorizovali Čechy a Moravany a uplatňovali vůči nim politiku apartheidu, etnické čistky a genocidy. Etická měřítka jsou stejná pro všechny národy, všechny časy a všechna místa – toto je nevyhnutelná logika a nutný pořádek priorit, nezbytný pro splnění povinností vůči utlačovaným, které nám Alláh uložil.
Alláh sesílá na muslimy těžkosti, aby prověřil, zda v nich toto morální svědomí stále přetrvává. Protože muslimská umma je jako jedno tělo. Pokud jedna jeho část necítí bolest jiné jeho části, tak je toto tělo buď zdrogované, nebo mrtvé. Každá doba má své rozkoly, pokušení a důvody, proč se na lidstvo spouští trest od Alláha a vytrácí se Jeho požehnání. Jedním z nejkřiklavějších dnešních důvodů je právě zrada utlačovaných ve chvíli, když máme povinnost a jsme schopni jim pomoci. Díky tomu roste jejich bolest, útlak, zoufalství i pocit zrazení. To, co provozují muslimské hlásné trouby nepřátelské propagandy, je zrada vůči ummě a pohrávání si s jejím náboženstvím. Málik ibn Anas toto odsoudil slovy: „Ať už si hraješ s čímkoli, nehraj si s Božím náboženstvím!“7
Platí, že v nouzi poznáš (ne)přítele. Palestina toho vypovídá mnoho o nás a našem osobním vstahu k islámu skrze náš vztah k jinému muslimovi v jiné části světa. Dívejme se, o čem muslimové diskutují a čemu se věnují v situaci, kdy v Gaze každých patnáct minut umírá dítě. Pokrytci mezi muslimy zradili utlačované, ačkoli měli možnost se jich aspoň slovy zastat, pokud už ne přímo jim pomoci. Když se potom tito utlačovaní snaží dosáhnout svého vítězství, začnou je tito lidé vinit z toho, že se odvažují bojovat za sebe, byť jsou v totální nevýhodě. Tím ke hříchu zrady připojují i hřích šíření beznaděje. Takoví se v mnohém podobají na medínské pokrytce, kteří zrazovali muslimy od jejich boje proti modloslužebníkům v Mekce. Alláh o nich řekl:
قَدْ يَعْلَمُ اللَّهُ الْمُعَوِّقِينَ مِنكُمْ وَالْقَائِلِينَ لِإِخْوَانِهِمْ هَلُمَّ إِلَيْنَا ۖ وَلَا يَأْتُونَ الْبَأْسَ إِلَّا قَلِيلًا ﴿١٨﴾ أَشِحَّةً عَلَيْكُمْ ۖ فَإِذَا جَاءَ الْخَوْفُ رَأَيْتَهُمْ يَنظُرُونَ إِلَيْكَ تَدُورُ أَعْيُنُهُمْ كَالَّذِي يُغْشَىٰ عَلَيْهِ مِنَ الْمَوْتِ ۖ فَإِذَا ذَهَبَ الْخَوْفُ سَلَقُوكُم بِأَلْسِنَةٍ حِدَادٍ أَشِحَّةً عَلَى الْخَيْرِ ۚ أُولَٰئِكَ لَمْ يُؤْمِنُوا فَأَحْبَطَ اللَّهُ أَعْمَالَهُمْ ۚ وَكَانَ ذَٰلِكَ عَلَى اللَّهِ يَسِيرًا ﴿١٩﴾ يَحْسَبُونَ الْأَحْزَابَ لَمْ يَذْهَبُوا ۖ وَإِن يَأْتِ الْأَحْزَابُ يَوَدُّوا لَوْ أَنَّهُم بَادُونَ فِي الْأَعْرَابِ يَسْأَلُونَ عَنْ أَنبَائِكُمْ ۖ وَلَوْ كَانُوا فِيكُم مَّا قَاتَلُوا إِلَّا قَلِيلًا ﴿٢٠﴾
„A Bůh zná dobře ty z vás, kdož druhým brání, i ty, kdož říkají bratřím svým: “Pojďte sem k nám!” a přitom ukazují jen malou statečnost jsouce skoupí vůči vám. A když přiblíží se strach, vidíš je, jak se na tebe dívají očima v sloup obrácenýma jako ten, jenž již smrtí je omámen. Však jakmile strach odejde, bičují vás jazyky ostrými z lakoty po nejlepší kořisti. Tihle lidé vůbec nevěří a Bůh učiní marnými skutky jejich, a to je pro Boha nadmíru snadné. A domnívali se, že spojenci neodejdou; a jestliže spojenci přijdou, tu nejraději by se uchýlili do pouště mezi Araby kočovné a dotazovali se jich na zprávy o vás. A kdyby byli mezi vámi, bojovali by jen málo.“ (Ahzáb: 18-20)
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín řekl:
„Kdokoli touží šířit v srdcích svých muslimských bratří smutek, je jako Iblís, který si přeje zasévat v muslimské ummě sémě zoufalství.“8
Nicméně Boží požehnání je nezměrné a častokrát vítězství přichází i tehdy, kdy chybí síla a moc. Slovy Božími:
وَنُرِيدُ أَن نَّمُنَّ عَلَى الَّذِينَ اسْتُضْعِفُوا فِي الْأَرْضِ وَنَجْعَلَهُمْ أَئِمَّةً وَنَجْعَلَهُمُ الْوَارِثِينَ
„A chtěli jsme zahrnout přízní Svou ty, kdož poníženi byli v zemi, abychom je příkladem i dědici učinili“ (Kasas: 5)
V koránských verších nalezneme více než šedesát různých popisů pokrytců (arab. المنافقون al-munáfikún). V otázce Palestiny vyplouvají na povrch především tyto vlastnosti pokrytců: Slabostí svého přesvědčení odvracejí věřící od podpory a pomoci utlačovaným věřícím a odvracejí mudžáhidy od džihádu a ummu od mudžáhidů. Vnášejí pochybnosti o islámu a jeho nařízeních a vyzývají na jejich základě k obrodě a reformě islámu, zatímco zasévají chaos a zkaženost. Z intelektuálně nadřazené, pyšně chytrolínské pozice se vysmívají učencům, mudžáhidům i obyčejným věřícím. Vynalézají dovedné argumenty a vytříbené myšlenkové konstrukce, jak podpořit lež, píšou vyumělkované analýzy překypující množstvím údajů, ale při bližším pohledu si protiřečí – na začátku tvrdí něco, co na konci popřou. Podlézají nevěřícím, velebí je a vyzdvihují. Cítí zadostiučinění, když nevěřící porazí věřící a následně chválí pokrok a úspěchy těchto nevěřících. Smýšlejí, že věci nelze posuzovat měřítky, která stanovil Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه وسلم, ale tím, co jako kritérium stanoví jejich guruové – nepřátelé islámu.
Takoví lidé upírají utiskovaným právo na legitimní odpor, který označují za terorizmus, zužují možnost postavit se křivdě na nich spáchané a rozmělňují tento princip kritikou individuálních zločinů a špatného chování konkrétních aktérů v palestinských řadách. Vysmívají se bojkotu firem podporujících genocidu a apartheid v Palestině. Když se vybízí k vytrvalosti v prosbách, se snaží zkoumat obsah lidských srdcí a upřímnost úmyslů. Mají plná ústa spravedlnosti a objektivity, avšak ve skutečnosti velebí nevěřící a plivou na všechno islámské a muslimské.
Společným jmenovatelem tohoto všeho a tím, co na tomto všem nejvíce bije do očí, je jejich patolízalská náklonnost k Západu, jeho anti-civilizaci, anti-kultuře, takzvanému pokroku a vědecko-technickým vymoženostem a zároveň jejich komplex méněcennosti, díky němuž se stydí za svůj islám a za to, že jsou muslimy, což sají spolu s touto podlézavostí jako mateřské mléko. Pokud toto není pokrytectví, tak ani nevím, co by jím potom bylo.
Vznešený Alláh o takových říká:
بَشِّرِ الْمُنَافِقِينَ بِأَنَّ لَهُمْ عَذَابًا أَلِيمًا ﴿١٣٨﴾ الَّذِينَ يَتَّخِذُونَ الْكَافِرِينَ أَوْلِيَاءَ مِن دُونِ الْمُؤْمِنِينَ ۚ أَيَبْتَغُونَ عِندَهُمُ الْعِزَّةَ فَإِنَّ الْعِزَّةَ لِلَّهِ جَمِيعًا ﴿١٣٩﴾
„Oznam pokrytcům zvěst radostnou o tom, že pro ně je připraven trest bolestný. Ti, kdož si berou nevěřící za přátele místo věřících, hledají snad u nich moc? Vždyť moc veškerá patří Bohu.“ (Nisá: 138-139)
Člověk nakonec ani nemusí být muslim, aby se dokázal postavit za jiné, kterým bylo ublíženo, včetně třeba i Palestinců. Za ně se přece bijí rozmanitými způsoby všichni mravně bdělí lidé po celém světě, v počtech milionů, ať už jsou ateisté, agnostici, křesťané, židé či věřící jiných vyznání, všichni ti, kteří touží po svobodě, spravedlnosti a rovném přístupu vůči všem. Tito lidé jsou důkazem zároveň pro nás i proti nám. Pokud nějaký věřící muslim uvnitř sebe nenajde tolik morálnosti a mravní odvahy jako řada těchto nemuslimů, pak není hoden označení věřící.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2613.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6533; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1678.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 16685. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6574.
- Zaznamenal at-Tebrízí v Miškátu l-masábíh, 4983. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5690.
- Viz Medžmú’u l-fetáwá, 28/644.
- Zaznamenal at-Taberí v al-Džámi’u l-beján, 22/45.
- Zaznamenal Kádí ‘Ijjád v Tertíbu l-medárik, 2/64.
- Viz Tefsíru súreti l-Ahzáb, str. 402.