OTÁZKA: Proč je nutné klást tak velký důraz na správnou islámskou věrouku? Co činí právě věrouku nejdůležitější oblastí islámských nauk a samou podstatou islámu?
ODPOVĚĎ:
Islámská věrouka je věroukou, se kterou Alláh lidstvu posílal všechny proroky. Je to věrouka obsažená ve všech zjevených písmech. Právě tuto věrouku Alláh stanovil jako povinnou pro všechny, které stvořil, ať už lidi, či džiny.
Vznešený Alláh praví:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالْإِنسَ إِلَّا لِيَعْبُدُونِ
“A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali.” (Záriját: 56)
Taktéž řekl:
وَقَضَىٰ رَبُّكَ أَلَّا تَعْبُدُوا إِلَّا إِيَّاهُ
“Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali.” (Isrá´: 23)
Také pravil:
وَلَقَدْ بَعَثْنَا فِي كُلِّ أُمَّةٍ رَّسُولًا أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ وَاجْتَنِبُوا الطَّاغُوتَ ۖ فَمِنْهُم مَّنْ هَدَى اللَّهُ وَمِنْهُم مَّنْ حَقَّتْ عَلَيْهِ الضَّلَالَةُ ۚ فَسِيرُوا فِي الْأَرْضِ فَانظُرُوا كَيْفَ كَانَ عَاقِبَةُ الْمُكَذِّبِينَ
“A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: “Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!” A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za lživé!” (Nahl: 36)
Všichni proroci tedy vyzývali k téže věrouce, všechna zjevená písma objasňují jednu a tu samou doktrínu, vysvětlují, co ji zneplatňuje, co jí protiřečí a co ji nabourává. Všichni, které Alláh stvořil a kterým byla dána kapacita na to, aby mohli být hnáni k zodpovědnosti, jsou povinni uctívat Jediného Stvořitele a věřit v tuto věrouku.
Právě kvůli tomuto svému mimořádnému významu a obzvláštní důležitosti si tato věrouka zasluhuje tolik zájmu a proto na ni má být kladen tak velký důraz. Musí být studována a vyučována ještě dříve, než cokoli jiného mimo ni, obzvláště pak proto, že spokojenost celého lidstva v životě pozemském i posmrtném plně závisí na ní.
Vznešený Alláh pravil:
فَمَن يَكْفُرْ بِالطَّاغُوتِ وَيُؤْمِن بِاللَّهِ فَقَدِ اسْتَمْسَكَ بِالْعُرْوَةِ الْوُثْقَىٰ لَا انفِصَامَ لَهَا
“Ten, kdo nevěří v Tághúta a věří v Boha, ten uchopil se rukojeti spolehlivé, jež nikdy se neutrhne.” (Bekara: 256)
To znamená, že kdokoli se od této věrouky odvrátí či odchýlí, ten se přidržuje pouze bludu a falešné naděje, neboť mimo pravdu neexistuje nic jiného, nežli jenom lež.
Je tomu tak proto, že Alláh Jediný je Pravdou, Skutečným Bohem všeho, co existuje, který nemá společníka ani konkurenta a proto, že to všechno, co ostatní uctívají mimo Něho, je naprostá lež a nicotná faleš.
Vznešený Alláh pravil:
ذَٰلِكَ بِأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْحَقُّ وَأَنَّ مَا يَدْعُونَ مِن دُونِهِ هُوَ الْبَاطِلُ وَأَنَّ اللَّهَ هُوَ الْعَلِيُّ الْكَبِيرُ
“A je to proto, že Bůh je pravda a že to, co je místo Něho vzýváno, je nicotné a Bůh věru je vznešený, veliký.” (Hadždž: 62)
Ba co více, takový člověk, který uctívá cokoli a kohokoli jiného, nežli Jediného Boha, skončí v Pekelném Ohni a jak hnusný je to konečný cíl.
Arabský výraz pro věrouku zní عقيدة ‘akída a znamená “to, v co jedinec pevně věří, o čem je naprosto přesvědčen a co bere za stěžejní část svého vyznání.”
Pokud je toto jeho osobní přesvědčení v souladu s tím, s čím Alláh posílal Své proroky, s tím, co obsahovala Jeho zjevená písma, potom se jedná o správnou a pravdivou věrouku. Kdo takovou věrouku vyznává, ten bude zachráněn před Božím trestem a dosáhne spokojenosti v pozemském životě, stejně jako v tom příštím, následujícím po smrti.
Kdo však vyznává něco, co protiřečí tomu, s čím Alláh vysílal Své proroky a co zjevil ve Svých písmech, následuje věrouku, která ústí ve věčné zatracení a trest pro toho, kdo ji zastává. Přinese mu jen utrpení v tomto pozemském životě, stejně jako věčný trest v životě posmrtném.
Autor: Sálih ibn Fewzán al-Fewzán
Zdroj: al-Iršádu ilá sahíhi l-I’tikád, str. 9.
Překlad: Alí Větrovec